Jiří Malenovský Books

Nejnovější učebnice práva Evropské unie byla vytvořena kolektivem renomovaných autorů z kateder evropského práva právnických fakult Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity, včetně českých soudců Soudního dvora EU a Tribunálu. Učebnice se zaměřuje na propojení teoretických poznatků s praktickými zkušenostmi unijního právního řádu v českých podmínkách. Je strukturována tak, aby usnadnila studentům orientaci v komplexním právu EU, přičemž vychází z klasického členění na obecnou a zvláštní část, případně na hmotněprávní a procesní. Obecná část se věnuje vztahu práva EU k vnitrostátnímu a mezinárodnímu právu a pramenům unijního práva. Klíčovou součástí je institucionální právo, které je důležitým stavebním kamenem EU. Hmotněprávní část je rozdělena na okruh právních vztahů s ekonomickým prvkem (vnitřní trh, hospodářská soutěž, hospodářská a měnová unie) a na okruh s občanským prvkem (občanství EU, základní práva a svobody, prostor svobody, bezpečnosti a práva). Procesní část se zaměřuje na soudní soustavu Unie a soudní ochranu prostřednictvím vnitrostátních a unijních soudů, včetně průběhu řízení před těmito soudy.

Druhé, opravené a doplněné vydání základní učebnice obecné části mezinárodního práva veřejného.

První vydání brněnské učebnice mezinárodního práva veřejného od prof. Malenovského.

Sedmé upravené a doplněné vydání učebnice mezinárodního práva veřejného.

Velmoci hrály ve 20. století klíčovou roli při utváření a aplikaci mezinárodního práva, stejně jako při formování československého národa a jeho politického sebeurčení. Jejich vliv se projevil v procesu dezintegrace Rakouska-Uherska a v tzv. Malé saintgermainské smlouvě, uzavřené po 1. světové válce. Normativní poselství velmocí se však často rozcházelo s názory českých a slovenských politických sil, což negativně ovlivnilo pozici Československa v konfliktech s nacistickým Německem a Sovětským svazem. Československo čelilo porušování mezinárodního práva, přičemž mezinárodněprávní kvalifikace těchto situací byla poznamenána politickou utilitárností a ideologickými kánony, což vedlo k inkoherenci a ublíženecké sebestřednosti. Politický zájem obhájit kontinuitu nezávislého státu přetvářel realitu v právní fikci, která zakrývala roky československých dějin a selhání národních elit. Československá pozice prosazovala neplatnost mezinárodních smluv, jako byly Mnichovská dohoda a smlouva o sovětských vojscích, což však v mezinárodním prostředí rezonovalo s obtížemi. Na rozdíl od historické literatury, která se s těmito událostmi vyrovnala, česká a slovenská literatura mezinárodního práva to dosud neučinila. Kniha kriticky zkoumá, zda mají být nadále obhajovány teze, které zohledňují mezinárodní právo jako nástroj totalitních ideologů, a nabízí alternativní pohled.