Univerzita Palackého Filozofická fakulta Books

Monografie je prvním souborným zpracováním dějin olomouckého barokního malířství. Práce je členěna do 9 kapitol zahrnujících jak svobodné malíře ve službách olomouckých biskupů, tak i malíře olomouckého malířského cechu. Významná pozornost je věnována i baroknímu sběratelství v Olomouci a zdejší barokní grafické produkci. Důraz je položen na zakladatelskou osobnost Martina Lublinského.

Test Hanojské věže se řadí k základním metodám neuropsychologické diagnostiky exekutivních funkcí. Publikace je zaměřena na širší historické souvislosti metody od předvědeckých kořenů až po současný výzkum. Představena je adaptovaná verze testu Hanojské věže, která slouží k vědecko-výzkumným účelům především v oblastech klinické a experimentální psychologie. Uveden je přehled významných zjištění zkoumaných psychometrických parametrů testu v rámci výzkumného záměru dlouhodobě probíhajícího na Katedře psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Předložená publikace je v současnosti nejpodrobnější informační bází věnovanou metodě Hanojské věže.

Kniha je rozdělena do 13 kapitol věnovaných postavení a zvláštnostem francouzštiny a kreolštin vzniklých na základě francouzštiny na americkém kontinentu. Předmětem zájmu jsou Louisiana, Haiti, Guadeloupe, Saint-Barthélemy, Svatý Tomáš, Saint-Martin, Martinik, Dominika, Svatá Lucie, Grenada, Trinidad, Guyana a Amapá. Do knihy byla zařazena území, kde se dodnes francouzština nebo kreolština na bázi francouzštiny používá. Kapitoly mají jednotnou strukturu a obsahují oddíly o zeměpisné situaci, obyvatelstvu, historii, jazykové politice území, za nimiž jsou řazeny oddíly věnované jazykovým zvláštnostem místní francouzštiny a podobě místní kreolštiny na bázi francouzštiny. Za každou kapitolou následuje samostatná bibliografie.

Monografie Slovo a obraz: Karel Čapek a žánr cestopisu se zabývá Čapkovými cestopisy z hlediska žánrového experimentu. Autorka tím má na mysli především Čapkovo přehodnocení tradiční narativní struktury cestopisu jako komunikace mezi vypravěčem-cestovatelem a čtenářem, dále pak akcentaci vizuálního znaku v žánru cestopisu. Analýza směřuje rovněž k významu tématu cesty v Čapkově fikci a k intertextuálním vztahům mezi Čapkovými cestopisy a fikcí. Monografie poukazuje na to, jak se stalo téma cestování v literatuře a umění experimentem zaměřeným na zkoumání žánrových a uměleckých hranic cestopisné literatury. Čapek nebyl avantgardním spisovatelem, ale do svých cestopisů podle Mirny Šolić začlenil prvky meziválečné avantgardní poetiky: Hrál si s flexibilitou cestopisného žánru a svými narativními postupy překračoval tradiční konvence literárních žánrů a umění.