Kniha je sborníkem příspěvků, které pojednávají o vybraných problémech filozofie dějin především z historického hlediska. Rozebírá se např. pojetí dějin u T. G. Masaryka, O. Spenglera, J. Patočky, A. de Tocquevilla aj. Je však analyzována i otázka předmětu filozofie dějin a jejího smyslu v současném světě. Ačkoli většina autorů jsou filozofové, nechybí ani pohled na filozofii dějin očima profesionálních historiků.
Soubor statí věnovaným jednotlivým filozofům vědy zejména v pozitivistické a historické tradici (Poincaré, Mach, Popper, Feyerabend, Toulmin), problémům vztahu vědy a společnosti.
V monografii se autor zabývá nejen základními dimenzemi technických činností, technických artefaktů, jejich užití (i možného zneužití), ale poukazuje i na neméně důležité dimenze lidské, společenské, kulturní a etické; zdůrazňuje potřebu respektovat jistá omezení. V závěrečných kapitolách vysvětluje, že vývoj tohoto světa, který se pro člověka stal také "novou přírodou", a proto novým "přirozeným světem", je společenským procesem.
Z ruského originálu Filosofija epochi rannich buržoaznych revoljucij, vyd. Nauka Moskva 1983, přeložil kolektiv autorů.
