Richard Sobotka Books

Autor vypráví o osudech kocoura, který hledá nejprve bezpečí mezi lidmi na venkovském dvoře a potom mezi zvířaty v lese.

Přísně tajné! Literatura faktu 4/2001. Ztracené tolary / Vladaři a ruleta smrti / Podivná smrt náčelníka štábu.

Soubor textů k stému jubileu oficiálního názvu města Rožnov pod Radhoštěm

Velký milovník a znalec Beskyd Richard Sobotka vypráví o půvabu zdejší krajiny, kráse dřevěných kostelíků, rozhleden a zámků, ale také jak se na nich slastně žilo, nebo kde hledat nejhezčí místo pro poslední odpočinutí. Seznámí vás i s dávno zapomenutými řemesly a pověstmi o podivuhodných a nadpřirozených silách, které horaly provázejí odnepaměti. Z bájných pokladů, které jsou v hornatých Beskydech dodnes podle pověstí ukryty, patří ale k nejcennějším samotné hory a lidé, kteří v nich žijí.

Publikace je věnována historii firmy na pletené zboží Leo Brill Co., historii textilního průmyslu v Rožnově pod Radhoštěm a v neposlední řadě rekonstrukci bývalé budovy firmy na víceúčelový dům zvaný Brillovka.

Podtitul: osudový příběh ostravských Junáků a vznik mohyly na Ivančeně Kniha pojednává o mohyle na Lysé Hoře v Beskydech vybudované generacemi junáků na památku pěti ostravských skautů popravených nacisty. Poutavé vyprávění přivede čtenáře na letní tábor v roce 1933. Skauti na konci tábora slíbili věrně sloužit své vlasti. Netušili, jak brzy své sliby splní. Za druhé světové války ostravští roveři pomáhali beskydským partyzánům při zásobování a předávání informací. Za svoji činnost na sklonku války zaplatili životem. Po roce 1946 pokračovatelé skautské tradice nechtěli, aby se na hrdinství mladých lidí zapomnělo a každý návštěvník Ivančeny měl podle tradice, která se rychle rozrůstala, přinést kámen. Z kamenů na Ivančeně vyrostla mohyla. Po válce však přišel zákaz skautingu. S ním snaha o zboření mohyly a potlačení tradice skautských pochodů. Mohyla na Ivančeně ale zůstala. Dodnes připomíná statečnost skautů v boji proti nacismu. Obrazové a informační přílohy pomáhají tvořit hodnotný a ucelený dokument.

Beskydy patří k našim nejmalebnějším horám a toulky jimi přinášejí nejen radost z pohybu volnou přírodou. Kolikrát už máme pocit, že v podhůří, na horských svazích i hřebenech končí svět, kde jen divoká zvěř má svůj domov, přece za zátočinou lesní cesty se před námi otevře další sluncem ozářená horská louka, na jejím okraji má své místo pasekářská usedlost. Na mnoha místech v dolinách, na horských svazích i na hřebenech hor nezřídka objevíme objekt drobné lidové architektury, kříž nebo kapličku. Postavili je v tom místě lidé jako památku na nějakou událost, jako vzpomínku na setkávání s jinými lidmi, na zaniklý dům nebo osadu. Příběhy s nimi spojené jsou už většinou zapomenuty, pouze u některých lidská paměť nebo písemný záznam uchovaly jeho historii.

K bohatosti lidové slovanské tvořivosti patří mnoho pohádek, ale především pověstí, legend a vyprávění, které mnozí národopisci a spisovatelé sbírali a knižně vydávali. Patřila k nim i Vilma Volková, dcera spisovatele J. F. Karase, která se mimoto aktivně účastnila kulturního dění na Valašsku. Znala dobře historii kraje a také místní umělce, vystupovala na národopisných slavnostech, psala do novin a spolupracovala s rozhlasem a televizí. Rožnovský spisovatel Richard Sobotka znal tuto významnou a obdivuhodnou ženu a v roce 2003, u příležitosti jejích nedožitých 100. narozenin, vydal publikaci, kde na ni vzpomíná nejen on, ale i další významní umělci tohoto kraje.

Osudy Františka Filipa, známého jako Bezruký Frantík, shromáždil rožnovský spisovatel Richard Sobotka. Kniha, vydaná v roce 2003, vzbudila velký zájem čtenářů. František se narodil bez obou horních končetin v malé obci Jamné nad Orlicí, kde se zvažovalo, zda by neměl být „utracen“. Díky matčině lásce a své houževnatosti se však vymanil z osudu žebráka a lákadel varietních vystoupení, přestože mu agenti nabízeli dobře placená angažmá. Naučil se vykonávat všechny činnosti, které jiní lidé dělají rukama, včetně oblékání, holení, psaní na psacím stroji, řízení automobilu a pletení košíků. František měl také úhledný rukopis, psal na školní tabuli a podnikal, přispíval do novin a napsal několik knih. Byl známou postavou první republiky, cestoval a ukazoval, jak se dá žít i s postižením. Sobotka koncipoval knihu jako fiktivní rozhovor, který naznačuje, že absence rukou nebyla pro Františka velkým handicapem. Ve skutečnosti však za jeho úspěchy stála silná vůle a tvrdá práce tohoto výjimečného člověka.

Životní příběh československého parašutisty Františka Trpíka, vysazeného 3.7.1944 na okupovaném území protektorátu Čechy a Morava.

Osm procházek za poznáním drobných sakrálních památek na Rožnovsku, během nichž se můžeme seznámit s historií více než třiceti drobných církevních objektů, ale také pověstmi i pohnutými příběhy, které se k nim váží. Podklady ke vzniku publikace byly shromažďovány v archívech, rukopisných fondech a kronikách i mezi žijícími pamětníky. Kniha je doplněna bohatou obrazovou a fotografickou přílohou a šesti mapami s lokalizací křížů a kapliček v terénu, což umožňuje její využití jako praktického průvodce po zajímavých místech Rožnova p. R. i jeho okolí.

Před půlnocí se ozvalo výbojné volání, zakončené hlubokým mrmláním, pak znovu útočný a vyzývavý ryk. Jelen opustil zastíněný okraj lesa a vyšel na scénu, ozářenou měsíčním světlem. Byl to statný jelen s krásně vytvarovaným parožím, zakončeným korunou… To už na scénu, ozářenou měsíčním světlem, vykročil také sok. Rovněž statný jelen, svaly a síla, mohutné paroží a touha získat pro sebe stádečko laní. Z nozder šly dlouhé šlojíře bílé páry od vzrušeného dechu. Paroží rylo mech, trhalo celé drny trávy. Náznak útoku a couvnutí, čekání na vhodný okamžik napadnout protivníka… Hospodář mysliveckého sdružení Vladek Fryčka žije pro svěřený revír. Divoká příroda Beskyd je jeho pravým domovem. Pak nastalo něco, s čím Vladek nepočítal. Smrt přišla nečekaně. Hory osiřely. Zůstal šum větru v rozhoupaných větvích letitých smrků a vzrostlých buků se dřevem tvrdým na kámen.

Tři poetické novely, jejichž hrdinové žijí uprostřed nevlídné reality ve svých vnitřních světech. V novele Holubí pošta žije rodinka bezdomovců ve svém soukromém nebi v budově bývalého nádraží, než jejich groteskní idylu ukončí povodeň. Sólo na stéble trávy je hrabalovským vyprávěním o dělnících v gumárně, jejichž svět je plný dřiny a špíny, ale i zvláštních barev a svébytné poezie. Třetí novela se jmenuje Sklenice (čtenáře z Čech může zmást, že valašský autor tímto slovem míní láhev). Novela je originální metaforou osudu workoholika a snad i alkoholika, který ze své kanceláře, vestavěné do láhve od ginu, pozoruje vnější svět, s nímž ztratil veškeré kontakty.

Hrdinou bez glorioly je československy letec Jaromír Václav Daněk. Po okupaci Československa se ihned zapojil do odboje. Po vyzrazení uprchl na Slovensko, odkud se chtěl dostat přes Maďarsko do Jugoslávie a k československé zahraniční vojenské jednotce v Palestině. Po dvojím nezdaru cesty přes Maďarsko zvolil útěk přes Polsko a dal do Sovětského svazu k formující se vojenské jednotce pod velením podplukovníka Ludvíka Svobody v Buzuluku. Odtud se mu podařilo dostat s několika dalšími československými vojáky do Palestiny. Zapojil se do bojů v Egyptě, Sýrii a v Libyi při obraně Tobruku. Na podzim roku 1943 se přihlásil do formující se československé letecké jednotky ve Velké Británii. Jako letec – navigátor absolvoval 432 operačních hodin při dálkových průzkumných a pátracích letech po německých ponorkách a jako doprovod lodních konvojů. Po skončení války se vrátil do Československa. Změna politického kurzu po únoru 1948 přiměla Jaromíra Daňka znovu k emigraci. Tajně opustil vlast, odcestoval za svou ženou nejprve do Anglie, pak do Kanady. Stále se toužil vrátit zpět do vlasti, ale jeho návštěvě v roce 1968 zabránila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy. Domů do Československa se už nikdy nepodíval. V roce 1992 byl posmrtně povýšen do hodnosti podplukovníka v.v.

Podtitul: Dobrodružství rybářů na řekách i vodních nádržích Šestnáct krátkých povídek o rybách a rybolovu z prostředí českých řek, rybníků a vodních nádrží napsal autor na základě vzpomínek nestora českého rybářství Miroslava Kouteckého.

Podtitul: Příběhy hajných a pytláků z malebných Beskyd Malebné Beskydy, plné voňavých lesů, rozkvetlých luk a tichých samot jsou svědky drsných i úsměvných příběhů hajných a pytláků. Provází je legendární postava hajného Karla Macurka, zvaného pytlácký hajný, či tata pytláků. K onomu zvláštnímu přízvisku se dostal nejen pro cit k přírodě a živým tvorům, ale také k lidem. A není výjimkou, že kolikrát flintu, bez které neudělá krok, nemůže použít, protože v kapse vynošeného hubertusu nemá jediný náboj. Přesto neváhá zasáhnout, když se děje křivda lesu či zvěři, nebo i lidem. Tento pověstný hajný, který jeden čas musel oblékat zánovní hubertus, protože v kapse toho dobře vynošeného se mu uhnízdila červenka, nakonec dojde svého klidu v nebeském revíru. Malebné Beskydy zůstaly, ale díky moderní technice čas proměnil romantiku dávných pytláků v bezohledné lovce, kteří nedávají zvěři prakticky žádnou šanci.

Dramatický střet hajného s vlčí smečkou. Pobyt vlků na našem území, a zejména v Beskydech, je v posledních letech středem pozornosti. Kniha Vlčí stopou je příběhem hajného Sosnovce, který se navzdory neodmyslitelné pušce na rameni při dlouholetém soužití s přírodou řídí zásadou vše živé chránit, neboť nikdo nedal člověku právo svévolně ničit to, co sám nevytvořil. Dramatický a místy až dojemný příběh vrcholí střetem hajného a vlčího páru, kdy je hajný donucen porušit své zásady a použít pušku. Vyprávění o nezbytnosti vyváženého soužití lidí a zvířat ve volné přírodě je orámováno malebnou krajinou Beskyd.

Přísně tajné! Literatura faktu 3/2006. Jiří Bílek - Příběhy z temného úsvitu českých dějin, Jiří Kovařík - Poslední boj krále Přemysla Otakara II., Karel Kýr - Mormoni, Vladimír Dolínek - Rakouské raketomety v 19.století, Karel Richter - Rok pohnutých událostí, Libor Nedorost - Sokolské pluky Stráže svobody, Milan Hulík - Kde ty hroby jsou, kde jsou ti vojáci?, Věra Weislitzová - Uvězněné sny, Petr Vokáč - Senzace století, Roman Cílek - "...Když chtěla jsem padnout!", Karel Šimek - Most u Remagenu, Jindřich Marek - Záhada kadetky, Richard Sobotka - Dělostřelecká tvrz "Bouda", Antonín Benčík - Neblahé důsledky hokejového vítězství, Miroslav Kučera - Ztracená zpěvačka, Ivan Brož - Smrt prvního diplomata světa.

Přírodní léčba byla odpradávna součástí lidské existence. Když nepomohly léčivé byliny, přišla na řadu magie božců, bohyň, kouzelníků a čarodějů s čáry a zaříkáváním, s okuřováním, prapodivnými lektvary a nesrozumitelným mumláním modliteb, proseb i zaklínáním. Když ani to nepomohlo a vyložené karty napověděly, že chorý už nebude dlouho po zeleném trávníčku šlapat, pak zpravidla nastupoval se svým uměním studovaný doktor, mnohdy příliš pozdě. Od chorých a těch nejpotřebnějších kdesi na horských samotách byli lékaři zpravidla daleko a horalé na zaplacení doktorské rady a léků beztak peníze neměli. Většinou si pomáhali sami. Léčili se jak to šlo a také podle toho, co jim zůstalo v paměti po předcích…

Útulny, sruby, horské boudy a chaty vznikaly téměř od samého počátku turistiky. Byla to místa, kde turista daleko v horách a kolikrát v krajně nepřívětivém počasí našel v nouzi přístřeší a mnohdy také příjemné místo k pobytu, působící milým a klidným dojmem. Chataři byli pověstní svou přívětivostí a pohostinností, neváhali v nebezpečí vyrazit na pomoc postiženému a riskovat při záchraně třeba i vlastní život. Tak, jak do hor pronikali turisté, tak se tam za nimi stěhovaly i horské chaty a útulny. Původně skromný přístřešek se časem proměnil v přívětivou útulnu či horskou chatu a některé z nich se v novějších časech proměnily v horské hotely.

Podtitul: Příběhy z beskydských a jiných revírů Lov přináší až neskutečné vzrušení. Les si stále uchovává své tajemství a odhalí je pouze tomu, kdo se s ním dokáže sžít. Tak je tomu i ve vyprávění hajného Ferdy Blizňáka. Ke stejnému poznání posléze dospěje i mladý lovec Jiří Pavelka: také on už ví, že tou nejcennější loveckou trofejí není počet výsad a délka paroží uloveného kapitálního jelena, ale zážitek z lovu. V této knížce je takových příběhů mnoho. Jsou z Beskyd, ale také z Jeseníků, Krkonoš a ze Slovenska. Myslivec se na zvěř dívá zblízka, proto čtenář s velkým zaujetím poznává mnohé z toho, jak to vlastně chodí v jejich životě. Čtenáři neunikne, že vášnivý lovec se stejně vášnivě zabývá návratem ohrožených druhů do volné přírody. Vyprávění je i její oslavou: je to příroda pestrá, rozmanitá, velkolepá.

Malebné Beskydy, plné voňavých lesů, rozkvetlých luk a tichých samot jsou svědky drsných i úsměvných příběhů hajných a pytláků. Provází je legendární postava hajného Karla Macurka, zvaného „pytlácký hajný“, či „tata pytláků“. K onomu zvláštnímu přízvisku se dostal nejen pro cit k přírodě a živým tvorům, ale také k lidem. A není výjimkou, že kolikrát flintu, bez které neudělá krok, nemůže použít, protože v kapse vynošeného hubertusu nemá jediný náboj. Přesto neváhá zasáhnout, když se děje křivda lesu či zvěři, nebo i lidem. Tento pověstný hajný, který jeden čas musel oblékat zánovní hubertus, protože v kapse toho dobře vynošeného se mu uhnízdila červenka, nakonec dojde svého klidu v nebeském revíru. Malebné Beskydy zůstaly, ale díky moderní technice čas proměnil romantiku dávných pytláků v bezohledné lovce, kteří nedávají zvěři prakticky žádnou šanci.

U příležitosti 750. výročí od první písemné zmínky o městě Rožnov pod Radhoštěm napsal Richard Sobotka (http://www.okobeskyd.cz) krátké humorné povídání o tom, jak to vlastně všechno začalo. Každou z deseti kapitol knihy doprovodil kresbou rožnovský malíř a ilustrátor Vladimír Bartošek. E-kniha je k dispozici zdarma ke stažení.

Již 5.pokračování pytláckých historek z malebných Beskyd s podtitulem Krutá danˇ lovecké vášni.

Srnec, nepravidelný šesterák, vkročil na palouk. Uvyklý na klidné a bezpečné místo se ani příliš nerozhlížel, hned se začal pást. Jen čas od času zvedl hlavu a jistil. Nadlesní Baryška pozvolna zvedl zbraň do střelecké pozice. S prstem na spoušti hledal nejpříhodnější místo pro umístění střely. Srnec však z jakéhosi popudu náhle poodskočil. V té chvíli nadlesní s úlekem viděl, že míří přímo na člověka na protější straně mýtinky. Byl tam v pokleku pytlák, a když srnec odběhl, mířil přímo na nadlesního. V následujícím okamžiku se ti dva poznali. Nadlesní měl na mušce Vojtina Vlčka. Ten měl zase na mušce nadlesního. Kdo stiskne spoušť jako první? Nikdo by se nikdy nedozvěděl, co se v té chvíli odehrávalo těm dvěma v mysli. Živý by svědectví nevydal. A mrtvý, ukrytý kdesi v jámě, zaházený hlínou a roštím, ani ten by nikdy nepromluvil. Poutavé příběhy jsou zarámovány nekonečnou zelení lesů a hor Beskyd, obdivuhodnou přírodou, která si, stejně jako samotný příběh o věčném soupeření pytláků a myslivců, podmaní srdce čtenáře.

Měl jsem svého prvního srnečka vyhlédnutého ve Šlahorkách. Vycházel pokaždé ráno a večer ve stejnou hodinu, jako kdyby ho provázkem k mladému bučku uvázal. Byl už tak uvyklý na poklid, že ani moc nedával pozor. Netušil, že ležím nedaleko v trávě, stačilo několik stébel poodhrnout a měl jsem ho na mušce, mohl jsem střílet. Ruce se mi třásly jako při zimnici, muška poskakovala po stromech, po obloze, ne a ne se usadit srnečkovi na komoře. Konečně jsem se vydýchal, získal trochu klidu. Měl jsem srnečka na šedesát kroků. Zadržel jsem dech, jedno oko, přimhouřil, prst lehce posunul spoušť - Bááách! Konečně rána zahřměla. Hory si ji podávaly několikerou ozvěnou. Pažba pušky, jak jsem ji držel ledabyle po frajersky, mi málem vyrazila zuby, pořádně mne třískla do ramene. Srneček stál, díval se na mne ... Ani škrábnutý nebyl. Starý hajný Štěpán Lukašík, kdysi věhlasný pytlák, vypráví dramatické příběhy z malebných Beskyd o pytlácích, hajných, horách, údolích a divoké zvěři, kterou lovil i chránil.

Příběh vojáka z první světové války, inspirovaný skutečnou událostí. Vincenc Vicherek, drvoštěp a pytlák, byl odvelen do zákopů Velké války v italských Dolomitech. Po ostrých bojích byl považován za nekompromisního zabijáka. Během poslední válečné zimy při dělostřeleckém nepřátelském přepadu byl vysoko v horách smeten sněhovou lavinou a považován za nezvěstného.

Čas neúprosně zasahuje do krajiny i našich životů. Generace lidí odešly a hory dál stojí na svém místě. Ale člověk je významně ovlivňuje. Mění. Staré pohlednice a fotografie vydávají svědectví o proměně krajiny, stejně tak i malíři. S údivem sledujeme, jak důvěrně známou krajinu, město, vesnici, ulici, zátiší viděli naši předkové. A klademe si otázku, jaký byl svět našich dědů, který už neexistuje. A také, jak bude vypadat svět těch, kteří nás za desítky let budou označovat za své dávné předky…

Není krásnější podívané než na ohaře, který krouživými pohyby propátrává vysokou trávu, nízké křoviny, okraje rybníků, podmáčené doliny. Při navětření zvěře náhle znehybní. Srst se mu proti zapadajícímu slunci leskne, stojí-li s tělem napjatým a jednou přední nohou pokrčenou. Čeká na pokyn postoupit o krok, o dva nebo ještě nepatrně dál. Když je lovec připraven ke střelbě, zvedne pernatou na křídla. Pak sleduje, jakým směrem zbraň míří. Jakmile třeskne výstřel, dá se do pohybu. Střelená zvěř se při pádu sotva dotkne země a už ji ohař bere do mordy, přináší a v posedu podává, za což je mu odměnou pohlazení a polaskání.

Podtitul: epizoda ze života Charlotty Garrigue Masarykové, manželky prvního prezidenta Československé republiky Tomáše Garrigue Masaryka Prosté vyprávění o životě manželky prvního čs. prezidenta vychází zejména ze vzpomínek jejích dětí. Autor na základě vzpomínek hlavně Alice Masarykové sestavil mozaiku příběhů ze života její matky. Vyprávění je jednoduché, ale prodchnuté úctou k této ženě, která stála ve stínu Masarykovy osobnosti, ale byla pevným pilířem jeho rodiny. Ačkoliv o TGM bylo napsáno mnoho,o jeho ženě naopak velice málo a tak i tento jednoduchý text přibližuje Ch. Masarykovou české veřejnosti. Vzpomínky jsou dosti kusé, vyprávění se často v určitém kruhu opakuje, ale přesto kniha plní své poslání.

V beskydském pohoří se odjakživa nemilosrdně křížily stezky hajných a pytláků. Co se tam na loveckých chodnících v minulosti vlastně všechno dělo a co se tam – samozřejmě mnohem moderněji – děje dodnes? Fakt je, že pytláci kazili hajným a lesníkům radost z nádherné přírody, vysokých stavů zvěře i pěkných úlovků. Hnáni velkou chudobou a někdy také obyčejnou loveckou vášní, loupili v lesích ostošest. Na strmých svazích horských hřebenů od vrcholu Smrku přes Kněhyni, Čertův mlýn až po Radhošť se psaly dramatické, neuvěřitelné příběhy. Pytláci terén dokonale znali, snadno a tiše přeběhli mezi stromy, protáhli se úvozem, prosmekli mladou smrčinou, a ty, hajný, můžeš být sebevíc ostražitý – chyť stín, chyť vítr! A když chytíš, jde často o život. Na obou stranách. Stateční hajní, věhlasní pytláci. Seznamte se s nimi.

Drsné osudy beskydských horalů v posledních měsících 2. světové války Malá osada Andělský Dvůr zůstávala po celou dobu války bezpečně ukryta v obtížně přístupném místě hor. Pomoc partyzánům byla pro osadníky zcela přirozená. Těžko přístupná osada jim poskytovala šalebný pocit bezpečí. V závěrečných měsících války však neuniknou zradě konfidentů, vzápětí ani zásahu trestného přepadového oddílu. Osadníci jsou zavražděni, dřevěné domy vypáleny. Devatenáctiletý Jaryn unikne o vlásek smrti. Přijmou ho mezi sebe partyzáni v podhůří, spolu s nimi se účastní bojových akcí. Tak jako se dříve stal nechtěným svědkem veřejných poprav lidí za odbojářskou činnost, tak i v prvých hodinách míru je nucen bezmocně přihlížet, když zfanatizovaný dav veřejně lynčuje na sloupu elektrického vedení děvče, které mělo blízký vztah s nepřítelem, ale současně dodávalo odbojářům cenné zprávy o připravovaných vojenských akcích proti odboji. Smrt byla vysokou cenou za její činnost. Jaryn jí nedokázal zabránit. Rozčarovaný se vrací do hor.

Někdejší vynikající žokej Tom řeší obtížnou situaci po úrazu a po životním zklamání přijetím nabídky dělat trenéra v zapadlém jezdeckém areálu Pastviny uprostřed hor. Není to velká stáj, namísto steeplechase tam pořádají, spíš pro zábavu a potěšení, westernové závody. Ztracenou životní rovnováhu mu pomáhají najít přátelé a malebná příroda, i skvělé výsledky krásky Martiny při westernových závodech. Ale také přátelství s nemocným děvčátkem Luisou, které ho vrací do dávno ztracených časů mládí…

Podtitul: Příběh posledních beskydských zbojníků Baladická vzpomínka na život dvou posledních beskydských zbojníků , bratří Hrňů ze Zašové, kteří působili těžkou hlavu místním četníkům ve 30. letech 20. století. V prostém vyprávění autor nechal ožít místní legendu o dvou bratrech z chudé samoty v beskydském podhůří, kteří byli od dětství proslulí nejrůznějšími klukovskými kousky a drobnými krádežemi. S dospíváním zesílil jejich sen o zbojnickém životě a oba mládenci se stali noční můrou nejen svých sousedů, ale i širokého okolí včetně místního dobromyslného četníka. Jeho ctižádostivý nadřízený z celkem banálních přestupků udělal záležitost velkého formátu a dva lehkomyslní mladíci se stali od té chvíle štvanci, na které byla vypsána vysoká odměna. Pod puškami četníků skončili svůj život každý na jiné straně hranice moravskoslovenského pomezí a vzpomínky na jejich řádění brzy překryly události 2. světové války.

Projděte s námi tajemná místa Beskyd a s nimi spojené pověsti, pověry a legendy. Například proč zmizela údajná chodba pod Radhoštěm, kterou bylo možné pohodlně projít z rožnovské strany na frenštátskou? A nevznikla třeba z nějaké příčiny o kousek dál jiná? Nevěříme na pověry a čáry, a přesto existuje bylina, která tajně vložena do oděvu milé osoby vzbudí její lásku. Možná může být pravdivá pověra o zkrásnění při koupeli na louce v ranní rose. A co vyslyšená prosba k Panence, vyobrazené na milostném obrazu? Víme, že tajné přání, na které pomyslíme s dlaní přitištěnou na nohu sochy Radegasta, bývá zpravidla vyslyšené. Jde o smyšlenku, nebo o působení tajemných sil, o nichž nemáme pražádné povědomí? Nevíme. ale už dnes je téměř jisté, že stejné otázky si budou lidé klást a stejnými nejistotami se zabývat také o sto let později.

Podtitul: příběh nebezpečného huňáče z Beskyd Příběh podle skutečné události o nebezpečném huňáči z Beskyd. Pro mládež i dospělé čtenáře. Hlavním hrdinou je mladý medvěd, který se na Valašsko zatoulal ze Slovenska. Na svých toulkách vybírá úly, králíkárny i chlévy. Kniha popisuje skutečnou událost, která před několika lety zaplnila stránky novin, tak jak ji prožívali pracovníci CHKO Beskydy.

Strážmistr Lukáš Oliva slouží mnoho let v zapadlé podhorské vsi. Na zácvik je mu přidělen jednoho léta mladý četník praporčík Jindřich Patera. Spolu řeší obyčejné všednosti, hledají ztracené králíky, prožívají už odeznělé příběhy. Také oni se však jednoho dne dostanou k opravdu velkému případu a napomohou k jeho objasnění.

Skutečný příběh riskantního útěku před smrtí v koncentračním táboře vypráví o Marcelovi, který se skrývá mezi deskami v otevřeném nákladním vagonu. Jakmile se za ním zavřou těžké železné dveře, není úniku. Tlak kolejí a prudké zatáčky hází s ním v malém úkrytu. Marcel netuší, jak dlouho potrvá jeho útěk ze Slovenska do neutrálního Švýcarska. Po čtyřech dnech vlak zastaví ve Vídni, kde se blíží k jeho úkrytu dva němečtí vojáci. Strach z odhalení je ohromný, a tak leží bez hnutí na podlaze. Marcel Sperling, který neúnavně pátrá po svých rodových kořenech, prožil dětství v malebné slovenské krajině. Jeho život se dramaticky změní s nástupem války, kdy téměř celá jeho rodina zahyne v koncentračních táborech. On se však rozhodne riskovat a podniknout nebezpečnou cestu napříč Evropou, aby se připojil k československým jednotkám v Anglii a pomstil smrt svých blízkých. V bojovém střetu je těžce zraněn, ale díky lékařům přežije. Po válce se vrací domů, ale jeho srdce zůstává roztrženo mezi různými zeměmi, kde se cítil dobře. Tento neobyčejný příběh, založený na skutečných událostech, odhaluje hloubku lidské odolnosti a touhy po domově.

Příběhy lidí z podhorské vesnice v poválečné době plné nadějí a odhodlání po lepším, novém a svobodném životě přerve v osmačtyřicátém roce uragán společenských a politických proměn. Jistoty jsou nezvratnou minulostí. Zemědělská půda, po staletí obdělávaná generacemi rolníků, jim najednou nepatří. Osudy lidí se od tohoto zlomu odvíjejí neméně dramaticky. Pod tlakem okolností lidé nakonec podléhají, je jen málo těch, kteří vytrvali. Nápravy po dlouhých desetiletích se dočkal jen málokterý z nich. Důležitá vazba člověka k půdě už byla zpřetrhána. Nezvratně se změnil kraj, příroda, lidé. Někdejší Boží políčko se neúprosným vanem času změnilo v nostalgickou vzpomínku na dobu, kdy lidé měli své kořeny pevně zakotveny v rodné hroudě.

Jak žijí lidé toužící po samotě, nebo vlivem nepříznivých okolností ze své vůle do samoty uvržených? Jaká osamělá místa vyhledávají? O čem tam sní a po čem touží? Pojďme nahlédnout do osudu několika z nich. Nejznámějším poustevníkem v Moravskoslezských Beskydech byl na Pustevnách poustevník Felix, syn fojta Maliny z Horní Bečvy. Podle některých zpráv působil jako poustevník na Pustevnách až do zrušení poustevny. Jiným poustevníkem byl na Pustevnách jakýsi Onufrius, původem z Čech, který zhotovoval růžence, ale později zemřel jako kostelník ve Frenštátě. Poustevnickým životem prý v současnosti žije v Čechách a na Moravě několik jednotlivců, i když být dnes poustevníkem není nijak nesnadné, přesto stále úděsně bezútěšné.

Historie zbojníků, lupičů, všelijakých zlodějů a banditů je stará jako lidstvo samo. Příčiny, které životní dráhu spořádaného občana vychýlí na zločineckou dráhu, můžeme nalézt v neutěšených sociálních poměrech, v nepříznivých okolnostech a také v touze po snadném zbohatnutí. Někteří z nich byli prostým lidem opěvováni, vešli do balad a legend a stali se z nich hrdinové, kteří „bohatým brali a chudým dávali“. Ani to však nemohlo zakrýt, že jde o obyčejné zločince. A pak, i ty nejblyštivější příběhy končí pro ně téměř vždy špatně. Vyprávěné příběhy se skutečně staly, byť některé se v detailech liší.

Kniha pojednává o tom, jak se způsob obživy obyvatel hornatého Valašska v průběhu let změnil z pastevectví a málo výnosného zemědělství vlivem industrializace a drobných řemesel na manufakturu, kterou postupně nahradily továrny. Na Valašsku bylo v letech 1531–1755 také málo produktivní hornictví a zpracování železné rudy. Radikální zlom v obživě obyvatelstva i v průmyslu nastal až s nástupem průmyslové revoluce v 19. století. Ve století dvacátém pak s rozvojem automatizace a ve století jedenadvacátém s rozvojem informatiky.

Odpověď na nekomplikovanou otázku PROČ je celkem jednoduchá – PROTOŽE JE ZEMĚ KULATÁ.To ostatně dokládá malá knížka o 174 stranách Richarda Sobotky a Vladimíra Bartošky: „Svět je kulatý“.Malíř Vladimír Bartošek několika tahy tužky, pera, štětce ve svých obrázcích dokonale vystihl odpověď na vyřčenou otázku, jak to ve skutečnosti je, a doprovodný text vlastně jen pospojoval jeho ilustrační vyprávění.

Sedmnáct krátkých povídek z podhůří Beskyd, v nichž se autor soustřeďuje na jednoduché, prosté děje a všední události.

S malou nadsázkou lze výskyt rakovinového onemocnění přirovnat k výskytu onemocnění chřipkou. Oběma chorobám lze předcházet, obě lze léčit. Na obě se také umírá. Chřipka si však uchovala mnohem lepší renomé, kdežto u rakoviny už jen pouhá zmínka vyvolává paniku ze smrti. Ještě před půl stoletím tomu ve většině případů skutečně tak bylo. Přispívala k tomu malá znalost problematiky, nepropracované léčebné metody, nedokonalá technika, špatná osvěta a žádná prevence u veřejnosti. Pacienti často vyhledali lékaře až ve chvíli, kdy bylo možné problém řešit jen chirurgicky a naděje na uzdravení nebyla vysoká, spíš žádná. Teprve poslední desetiletí přinesly obrat. Nikoliv pokoutní šarlatánští léčitelé, ale moderní lékařská technika, léčebné postupy a znalost problematiky, především prevence i za cenu určité ztráty intimity slaví úspěchy. Právě o tom je tento příběh, napsaný podle skutečné události, příběh o boji s rakovinou, díky znalostem lékařů, technice i pacientovi přivedený k úspěšnému závěru. Příběh o naději, že život na tomto krásném světě lze i navzdory této strašné chorobě žít dál smysluplně a plnohodnotně.

Publikace Valašský Slavín nám přináší obsáhlejší informace o osobnostech, jejichž hroby a pomníky se nacházejí na symbolickém hřbitově ve Valašském muzeu v přírodě. Kniha podrobněji seznamuje také s historií hřbitůvku a s okolnostmi jeho vzniku.

Těškovice, to neni enem taka obyčejna dědina. Vydáno u příležitosti 100. výročí vzniku samostatné duchovní správy obce Těškovice a 160. výročí samostatnosti této české obce

Vzpomínková kniha, věnovaná osudu skupiny skautských odbojářů za 2. světové války na Ostravsku, volně navazuje na knihu "Ivančena - junácká legenda". Pět statečných skautů Vladimír Čermák, Vladimír Pach, Quido Němec, Otto Klein a Milan Rotter bylo za druhé světové války srdcem odboje ostravských Junáků. Jejich základnou se stal srub U Chladné vody na úbočí Lysé hory, kde v roce 1932 vznikla skautská Lesní škola. Tam se scházeli a plánovali přechod k partyzánům, účastnit se osvobození vlasti se zbraní v ruce. Vše zhatila zrada. Junáci byli uvězněni a v posledních hodinách války popraveni v Polském Těšíně na starém Židovském hřbitově. Jejich čin však nebyl zapomenut a 4. října 1946 skauti 30. oddílu z Ostravy založili v Beskydech na Ivančeně na jejich památku mohylu. I když srub U Chladné vody časem zanikl, místo i s jezírkem, které střeží strom pamětník platan javorolistý, udržují spřízněné duše stále upravené.

Podtitul 1+10 lidských osudů. Kniha se zabývá lidmi, kteří se navzdory zdravotnímu handicapu dokázali vzepřít osudu a včlenit do kolektivu ostatních lidí. Vypráví také o těch, kteří zdravotně postiženým pomáhají bojovat za sebeuplatnění.

Podtitul Historie a současnost zašovské krajky.

Podtitul Vzpomínka na Ing. Zdeňka Kolomazníka. Drobná biografie elektroinženýra a fotografa (1941–2014)

Každá smrt, smrt lidí obyčejných či lidí slavných, je vždy strašná. V konečné podobě je důsledkem toho, že jsou lidé smrtelní. A sebevražda, neboli záměrné zabití sebe sama, či také dobrovolné ukončení života, je obvykle reakcí na tíživou situaci, často spojenou se ztrátou smyslu života. Jedenadvacet příběhů obyčejných smrtí a pět neobyčejných, přesněji jedenadvacet sebevražd lidí obyčejných a pět sebevražd lidí slavných se ve skutečnosti navzájem ničím neliší. V konečné podobě jde o stejně krutý a často nesmyslný příběh na jehož konci je jistota neexistence. Jsou to příběhy o zoufalství, do kterého je ten či onen vmanipulován. Právě zoufalství nakonec ty nešťastné lidi dožene k tragickým činům. I když se navenek jedná o svobodnou volbu, přece ono kritické vyvrcholení nepřichází samo od sebe, vždy se na něm podílejí vnější okolnosti, které člověka nakonec vženou do této slepé uličky.

Betlémy, uvedené v této publikaci, potkával Richard Sobotka během desetiletí v kostelech, domácnostech i na různých výstavách. Pokaždé jej doslova okouzlila jejich prostota a jejich půvab. Bylo to jako návraty do dětství, návraty do času, kdy slova láska a pravda měla ryzí zvuk. Nejsou zde všechny betlémy, které porůznu existují, spíš jejich nahodilý výběr. Dokládají však, že i prosté znázornění té dávné legendy může stále přinášet radost a potěšení, ať už se jedná o betlémy kreslené, vyřezávané, pletené, keramické či vyrobené z jiných materiálů. Publikace obsahuje ilustrace a fotografie betlémů.

Životní příběh básnířky, lidové vypravěčky a výtvarnice Františky Pituchové je genezí jednoho rodu z údolí řeky Ostravice pod Lysou horou. Přesněji z rázovité obce Staré Hamry, která neúprosným náporem moderní doby byla z velké části zatopena údolní přehradou Šance-Řečice. Její historie však zůstala zachována v několika kusých dokumentech a v paměti starousedlíků.

Publikace věnovaná tkalcovství v Rožnově pod Radhoštěm a na Valašsku - od počátků rukodělné výroby až po textilní průmyslovou výrobu 20. století.

Podtitul: Rekonstrukce věže farního kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm v roce 2007. Publikace přibližuje historii a rekonstrukci věže farního kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány: historickému vývoji věže a kostela od vybudování v polovině 18. století do dneška; rekonstrukci věže v roce 2007 z hlediska technického; reportáži přinášející podrobnosti z průběhu rekonstrukce. Samostatná kapitola je vyčleněna zpřístupnění historických dokumentů z let 1876 a 1909 uložených v makovici věže a jejich vyhodnocení.