Irena Obermannová Books

Knížka o stárnutí, mládnutí a sexu. Nová Irenina kniha je jejím návratem k „původní Obermannové“, autorce bestseleru Deník šílené manželky, který byl také zfilmován. Ve svém novém románu se tak navrací k tomu, v čem je nejsilnější – ke sdílení silných ženských emocí, tabuizované pocity nevyjímaje a hlásí se i k odkazu Boženy Němcové, jak dává tušit už sám název. Xénie se stala babičkou. S tímto novým stavem se vypořádává po svém. Podobně jako se vztahem ke své vitální matce, aniž by si uvědomovala, že i energická maminka jednou umře. Stane se a Xénie má hluboký žal. Jako by toho nebylo málo, kdosi jí ukradne urnu s matčiným popelem. Při svém pátrání po urně se Xénie postupně dozvídá o své matce stále překvapivější věci. A také o sobě. Narazí na rodinné tajemství, o kterém neměla ani ponětí a když se má rozjet do světa, aby našla své předky, vypukne celosvětová pandemie. Xénie se místo do ciziny přesune na venkov do polorozbořeného domu, pěstuje byliny, zpívá a navzdory karanténě poznává muže, který jí je tak blízký, že nedodržují dvoumetrové rozestupy. A Xénie zhulena diviznou se nepřestává divit, když probudí své skutečné já. Nakonec i tu urnu najde, i když úplně jinde, než by ji kdy napadlo.

Život je pes. Ale když se naučíte jak na to, může být i ples. Dvoudílná kniha Ireny Obermannové ke stejnojmennému seriálu ukazuje, že naučit se vidět svět z té lepší stránky je možné kdykoliv. Ukazuje, že i tak vážná a nepopulární témata – jako sex v pozdním věku, smrt či vztah střední a mladší generace ke stáří – mohou být pojaty zábavně, aniž by se snižoval jejich význam. Barvité osudy mladších i starších hrdinů se protínají v domově pro seniory v městečku Skalice, ve kterém pobývala také Žofie Zvonková. Ta ale teď své oblíbené může sledovat pouze z Nebe a věrně zpravuje čtenáře o veškerém dění. S Táňou Fialovou se osud nemazlil. Její syn Kryštof je v pubertě a oběma chybí táta. Jenže ten je ženatý a změnit rodinu rozhodně v úmyslu nemá. Děda Požár se neumí bránit vyděračskému chování své snachy. Rozárka Malá si zase dlouho neumí připustit, že ji v rodině po smrti dcery nechtějí a odloží ji do domova napořád, ne jen na chvíli. Lukáš Řípa se snaží prosadit ve zkostnatělém systému pokrokové a lidské zacházení se seniory a jeho sestra Linda bojuje s konzervativním smýšlením otce. Izabela Švarcová se trápí tím, že ublížila svému synovi, a ráda by s ním navázala kontakt. Tramp flirtuje s kýmkoliv, kdo nosí sukně, a ředitelka domova Pavla Tůmová nikdy otevřeně nepřizná, že nemá ráda staré lidi.

Život je pes. Ale když se naučíte jak na to, může být i ples. Dvoudílná kniha Ireny Obermannové ke stejnojmennému seriálu ukazuje, že naučit se vidět svět z té lepší stránky je možné kdykoliv. Ukazuje, že i tak vážná a nepopulární témata – jako sex v pozdním věku, smrt či vztah střední a mladší generace ke stáří – mohou být pojaty zábavně, aniž by se snožoval jejich význam. Barvité osudy mladších i starších hrdinů se protínají v domově pro seniory v městečku Skalice, ve kterém pobývala také Žofie Zvonková. Ta ale teď své oblíbené může sledovat pouze z Nebe a věrně zpravuje čtenáře o veškerém dění. S Táňou Fialovou se osud nemazlil. Její syn Kryštof je v pubertě a oběma chybí táta. Jenže ten je ženatý a změnit rodinu rozhodně v úmyslu nemá. Děda Požár se neumí bránit vyděračskému chování své snachy. Rozárka Malá si zase dlouho neumí připustit, že ji v rodině po smrti dcery nechtějí a odloží ji do domova napořád, ne jen na chvíli. Lukáš Řípa se snaží prosadit ve zkostnatělém systému pokrokové a lidské zacházení se seniory a jeho sestra Linda bojuje s konzervativním smýšlením otce. Izabela Švarcová se trápí tím, že ublížila svému synovi, a ráda by s ním navázala kontakt. Tramp flirtuje s kýmkoliv, kdo nosí sukně, a ředitelka domova Pavla Tůmová nikdy otevřeně nepřizná, že nemá ráda staré lidi.

V nových vánočních povídkách píší autoři o mezilidských vztazích, které v době svátků nabývají i nečekanou podobu. Odhalují se utajované city i skrytá tajemství. Přesto nechybí ani humor.

Nová kniha Ireny Obermannové o stárnutí pozpátku, dávných láskách a o tom, že to vše chce „více punku“. Babička Is Not Dead velmi volně navazuje na Ireninu předchozí knihu Babička, příběh vypráví o tom, jak nestárnout ve světě, který se zblázni. Podle Ireniny alter ego Xénie si život na stará kolena žádá více punku, jak vysvítá i z názvu parafrázujícího slogan Punk is not dead. Xénie doporučuje žít v protisměru. Po svém. Protože jindy než teď už to nestihneme.. Xénie se pustila do samovydávání svých knih, a jejich rozesílání čtenářům kloubí s hlídáním vnoučátek tak dlouho, až je na pokraji sil. A tehdy dostává tajemnou prosbu – kdosi si přeje do knihy napsat věnování Tomu, který mě nepřestal milovat. Který z jejích bývalých to mohl být? A tak se Xénie vydává na podivnou pouť za svými dávnými láskami.

Přítelkyně - nová kniha Ireny Obermannové vypráví o ženském přátelství i nepřátelství. Jde o retro příběh končící v současnosti. Ženské přátelství je neprobádané území, vztah opředený tajemstvím a leckdy i pohrdáním ze strany mužů. Vyznačuje se velkou vzájemnou podporou, ale i soutěžením, podrazy, pomlouváním té druhé, drbáním ostatních, ale i hodně zásadní spřízněností, láskou, pochopením, podporou a upřímností. Ženské přátelství je vášnivé jako ženy samy. Divoké. Citové. Pláče se v něm i směje. Je spiklenecké a neproniknutelné. Je závazné. Je to víc než vztah mezi mužem a ženou? ptá se Irena Obermannová ve své nové knize. Anka a Xénie se potkaly ve čtrnácti na gymnáziu a hned si padly do oka. Prošly spolu prvními láskami, hledáním životních cest, pocity, že jim patří svět, zažívají i první velká zklamání. Ublíží si. Ztratí se. Rozdělí je oceán. Dokáží k sobě znovu najít cestu? Co všechno musí ztratit a najít , aby se zase našly?

Andrea se domnívala, že je šťastná. Před vším totiž zavírala oči – před nevěrou svého muže i podivným způsobem, jakým přišla o práci. Teprve úraz jejího manžela a setkání s mužem, kterého mnoho let neviděla, ji přiměje, aby se přestala obelhávat. Ale má právo opustit manžela, který je odkázaný na její péči? Zvláštní milostný příběh se odehrává v kulisách měnící se Prahy a jejích nových míst. Andrea stejně jako Praha míří ke štěstí.

In Stadt und Land wird wieder erfreulich viel echte Tracht getragen. Das große Werkbuch der traditionellen alpenländischen Strickmuster bringt 103 Vorlagen für Frauenstutzen und Männerstrümpfe, Westen, Jacken und Joppen. • Jedes Muster ist mit Foto und in Strickschrift abgebildet. • Anleitung zum richtigen Stricken und Ausmessen von Strümpfen und Westen. • Einfache und aufwendige Muster wie „vergessene Liab“, „Tulipan“ oder die höchst auffällige „Fürstenlampe“. • Zopfmuster, Zugmaschenmodel, Bandmodel und Lückerlmodel

Povídky o vznikajících lidských vztazích, o tom, že téměř vždycky existuje naděje najít životního partnera. Působivý příběh poznamenaného člověka, který si myslí, že ho žádná žena nemůže milovat, napsala Irena Obermannová. O snaze přeměnit kamarádství v milostný vztah píše Jaroslav Rudiš. Náhodné setkání po letech oživí vzpomínku na nenaplněnou lásku v povídce Petry Soukupové. S porozuměním, ale bez sentimentu zachytila Irena Hejdová sbližování dvou životních outsiderů v období Vánoc.

V malebné vesničce Kytlice v Lužických horách se stala vražda. Místní farmář Ota Švarc byl nalezen ve svém domě mrtvý. Stalo se tak poté, co ohlásil, že objasní zločin spáchaný v Kytlicích před více než šedesáti lety. Alice začne navštěvovat Literární salón Alžběty Něžné, která se snaží porozumět řeči ptáků a dávno už není úspěšnou spisovatelkou. Alžběta od svých žáků požaduje totální upřímnost. Alice na jejích salónech potkává několik zajímavých žen, z nichž se každá ocitla na důležitém životním rozcestí. Chodí sem také malíř Lůďa z místního blázince. Dozví se Alice z povídek účastnic literárního salónu, kdo je vrah či vrazi? Začne Alžběta Něžná rozumět řeči ptáků a stane se konečně jasnozřivou? A co to vlastně píše za knihu?

Mezigenerační konflikty a rodinné problémy odhalují autoři už jedenáctého souboru edice Česká povídka. Úsměvně a s nadsázkou líčí vztah matky a jejích dvou dospívajících dcer Irena Obermannová. Naopak do příčin konfliktů třicetileté ženy z reklamní ranže a její matky učitelky nesentimentálně proniká Eva Hauserová. Až dojemně harmonické soužití prožívá malý chlapec a jeho pradědeček v próze Jiřího Stránského. Komplikované vztahy mezi rodiči i krátké úniky mladé hrdinky do snu zachycuje Ivan Klíma. Až do počátku padesátých let zasazuje Edgar Dutka tragický příběh rodiny, která tehdejší události nedovolují žít společně. Za úspěšnou, ale ne zcela šťastnou podnikatelkou přivádí Jan Balabán budoucího otce, který usiluje možná o poslední šanci změnit svůj život. Všední i nevšední osudy žen několika generací popisuje malá rodinná sága Aleny Zemančíkové.... celý text

Irena Obermannová o svém básnickém debutu říká: "Celý život píšu básničky. Neříkám básně, protože ty moje jsou malilinké, zpěvavé a neučesané. Jsou to vlastně takové říkanky, které mi táhnou hlavou, když nemůžu spát, když je mi ouvej, když se zamiluju nebo když jdu na procházku lesem. Nepovažuju je za nic zásadního, ale přesto je tvrdošíjně zapisuju na lístečky se seznamem věcí, které je potřeba udělat, koupit, zaplatit. Ty básničky mě zachraňují od toho, abych náhodou všechny ty povinnosti nesplnila. Píšu je jako bych si hrála. Jako bych stavěla hrad z písku na břehu moře a jako bych byla malá a nahá. Některé z nich jsou staré třicet let, některé jsou ze včerejška. Poslední dobou píšu básničky taky na trička, na zdi, na dveře. Věřím, že tím dělám reklamu poezii. Veškeré poezii. Poezii života. Věřím totiž, že básničky brzy vytlačí firemní značky. Že přestanou být zavřené v knihách, ale vykročí do ulic, obsadí módní časopisy, zkrátka začnou frčet. Věřím, že brzy budou všichni nosit básně."

Další kniha Ireny Obermannové přináší zbrusu nové povídky, napsané výhradně pro tuto sbírku, doplněné několika dalšími, které již vyšly časopisecky. Povídky jsou tak trochu artistický výkon, krasojízda na bílém koni, pirueta. Čím jsou kratší, tím je těžší je napsat. Vydat knihu povídek je pro autora vždycky výzva.

Povídky provázané převážně ženskými pocity ze stále probíraných témat jako muži, rodičovství a samota. Všechny hrdinky této knihy mají jedno společné hledají lásku a smysl života v novém tisíciletí. Při věčném hledání však mnohdy přehlédnou každodenní zázraky.

Sedm příběhů o důležitých změnách v ženském životě i těle. Sedm různých hrdinek postupně zažívá zmatky dospívání, první lásku, těhotenství, rozchod, zklamání, nenávist i lásku na sklonku života. Každá z nich je jiná, přesto dala autorka všem stejné jméno Ofélie, symbolizující archetyp ženské něhy, lásky, ale i tragiky. Všechny ženy jsou Ofélie a věk na tom nic nemění, říká Irena Obermannová.

Hrdinka se vyrovnává s vlastností, kterou podle jejích zkušeností muži na ženách snášejí ze všeho nejhůř, s psaním knih. A rozhodne se, že se vyléčí psaním příručky. Jenomže výsledek je zdrcující. Její rady si buď vzájemně odporují, nebo jsou zcela nepřijatelné, není to žádná příručka, ale další román... Navíc román neposlušný, mluvící o věcech, které do románů nepatří, leda snad do nějakých příruček.

Toto je knížka do pěny, líbezné a bezstarostné hmoty. Je možné ji číst od konce či od prostředka, po chvilkách či na jeden hlt, můžete ji číst ve vlaku, v letadle, ve stanu, v lese nebo ve vaně. Pěna mi připomíná plynutí času a já tuto knížku psala několik let. Je tak trochu mým deníkem, pěnou mých dní, komentářem událostí i mých vlastních zážitků. K psaní jejích řádků jsem odbíhala od práce, takže jsem k nim často přistupovala, jako bych šla za školu. Jako bych se nádherně ulejvala. Pěna také připomíná prázdniny. Je voňavá a ubíhající a navždy odplyne. Pojďme se spolu naložit do vany.

Dorota si ve vězení odpykává trest za krádeže a v jeho rámci pracuje v hospicu v klášteře boromejek. Krásná, vášnivá a bezprostřední Dorota se zde setká s nepříliš půvabnou sestrou-boromejkou Leticií, plnou pokory a lásky k Bohu, která se do kláštera uchýlila po zklamání v lásce. Obě ženy vidí u té druhé to, co jim samým chybí. Dorota podvědomě touží po klidném domově a klidném životě, Leticia touží po vášnivé lásce. Jejich setkání vede k tomu, že se obě pokusí svůj sen uskutečnit.

Do bývalého sklářského městečka Vlčí Úpice přijíždí mladá geniální šachistka Alice, aby tu sehrála provinční simultánní partii se členy místního šachistického kroužku Vlček. Krátce po příjezdu však doslova zakopne o mrtvolu místní starostky. Během ukázkové hry Alice vztekle smete figurky z šachovnice, a připraví se tím o velkou příležitost, ale ona už hraje jinou partii... Navzdory svému trenérovi Jonášovi, policii i všem obyvatelům městečka se snaží vypátrat, co se stalo a proč umírají další lidé. Vrah je na tahu. Dá mat, nebo ho Alice zastaví? A přestanou v městečku výt vlci? Jedná se o první detektivní román Ireny Obermannové. Dobré Duše jsou klasickou detektivkou, ale mimořádná hrdinka, hra v šach a filozofické úvahy o dobru a zlu z ní činí zcela ojedinělou četbu.

Fiktivní korespondenční román inspirovaný životem Mileny Jesenské ... nejlíp Tě vidím z dálky, v onom jasnozřivém okamžiku, když Ty ještě nevidíš mě. Tehdy jsi mi nejbližší, tehdy jsi mi nahý, protože Tě vnímám sebou neporušeného. Tak Tě vidím i teď na náměstí... čekáš, napjatý, nervózní a šťastný. Jak vím, že jsi právě takový? Jsem právě taková. Skoro běžím, abys mě nevyhlížel ani o vteřinu déle. Padnem si do náruče, je to tak samozřejmé, pro Tebe možná překvapivé, ale já přece jsem Tvoje nečekanost, Tvoje náhlá vášeň, dětská bezprostřednost.

Kniha o jednom geniálním nápadu a lásce jako cvok Eliška, Sára a Jarda se živí poněkud svérázným způsobem - provozují sex po telefonu. Tento způsob obživy jim přinese spoustu nečekaných setkání, a vůbec všem třem obrátí život naruby…

Román nabízí překotné, vtipné a poutavé čtení o svérázné trojici děvčat, které jejich manžel a tatínek ponechal napospas osudu. Divnovlásky, stejně jako předchozí autorčin román Deník šílené manželky, jsou rychlou groteskou, kdy se i sebevážnější životní situace mění v pověstnou banánovou slupku, na které hrdinka vždycky uklouzne, a přesto, že ona sama brečí, obecenstvo se směje.

Spisovatelka Matylda je pozvána do Říma na setkání autorek z celé Evropy. Je v tom však jistý háček - Matylda se za spisovatelku nepovažuje, alespoň ne v onom velkolepém smyslu slova. Nejenom proto se rozhodne ve městě měst zemřít. Pokud možno velkolepě? Mohla by napsat celou knihu o psaní. To by byla teprve ostuda! Ale jelikož se před chvílí rozhodla zemřít, existovala jistá šance, že tu ostudu ustojí. Že jí to čtenáři prominou. Že jim jí bude líto. V každém čtenáři dřímá spisovatel, každý touží napsat knihu. Leckterý už začal. Všichni potají myslí na svůj pomník, ale přizná to jen blb spisovatel, člověk od přírody vybavený neomaleností, neskromností a neopatrností. Někdo by možná řekl pravdomluvností, ale nebylo by to přesné.

Hrdinka příběhu Xénie si prodělává dnes bohužel dost běžnou věc: její, jak se dosud domnívala báječné, manželství má povážlivé trhliny a zřejmě už delší dobu se rozpadá, čehož si hrdinka v každodenním koloběhu nestačila všimnou!. Po této celkem banální výchozí situaci rozpoutá Obermannová gejzír komických situací, do nichž neváhá svoji opuštěnou hrdinku a její dvě nezvedené dcery uvrhnout. A jejich křečky, myšičky a morčátka.... celý text

Podnázev: Fiktivní deník jednoho blíže neurčeného roku od Hromnic do Hromnic. Některá setkání s člověkem zacloumají. Jedno takové zažívá hrdinka této knihy. Potká muže, do něhož se hned první večer zamiluje, a síla tohoto citu ji samotnou překvapí. Ocitá se tak ze dne na den mezi dvěma muži. S tím prvním prožila mnoho let a až dosud se domnívala, že jde o poklidný, vyrovnaný vztah a že ji už nic nerozhází. Ten druhý všechno převrátí vzhůru nohama. A tak jí nezbývá než přemýšlet o slovech své osobní čarodějnice: „Jaké větší nakopnutí bys potřebovala, abys zjistila, že tvůj život není v pořádku?“