Zdeněk Nejedlý Book order (chronological)

Shortly before the inevitable Allied assault on Fortress Europe in 1944, Field-Marshal Erwin Rommel remarked to an aide The first 24 hours of the invasion will be decisive... For the Allies, as well as for Germany, it will be the longest day.

Autor od r. 1939 hovořil do československého vysílání moskevského rozhlasu. A své příspěvky shrnul to této knihy, která vyšla v r.1977.

Kniha obsahuje dopisy mezi dvěma muži, v nichž závažně rozebírají nejenom literaturu. Jde o dopisy z let 1910 - 32.

První soubor statí vycházející po autorově smrti má širší čtenářské veřejnosti a zejména pak mladší generaci ukázat Z. Nejedlého jako socialisticky orientovaného zprostředkovatele, kritika a spolutvůrce novější české literatury a jejím prostřednictvím i české kultury, a to v rozmezí let 1860-1960. Soubor zahrnuje stati, které byly napsány od r. 1903 do r. 1954 a které se týkají nejen literatury krásné včetně jejího vztahu k divadlu, hudbě a výtvarnictví, nýbrž i literatury věcné, děl odborných, vědeckých i publicistických, a které mají vztah k širším otázkám kultury. Výbor uspořádal a doslovem opatřil Jaromír Dvořák.

V této knize se zabývá Zdeněk Nejedlý životním obdobím Smetanová tvůrčího zrání, a to od prvních začátků skladatelských až po jeho návrat ze Švédska, kde vznikly jeho první symfonické básně.

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

Monografie z r. 1912, napsaná rok po Mahlerově smrti, podává syntetický výklad umělcova života a díla. Autor zdůrazňuje skladatelův český původ, vyzdvihuje některé charakteristické rysy skladatelova genia, především dětskou prostotu a naivnost jeho hudby, ukazuje však, že průzračná jednoduchost kompozice není u Mahlera znakem primitivnosti. Zamýšlí se dále nad příčinami neoblíbenosti Mahlerovy hudby u současníků a dovozuje, že tyto příčiny nutno hledat právě v "nečasovosti" této hudby, neboť Mahler "žil a tvořil mimo oficiální umělecký svět a daleko předstihl svou dobu".

V této povídce autorka poukazuje na rozpory mezi životem chudého lidu a šlechtou. Hlavními postavami je rodina Skočdopolova. Pan Skočdopole zbohatl a zakoupil si šlechtický titul a následně i zámek. Paní Skočdopolová si myslí, že vychází vstříc lidu, ale opak je pravdou. Na zámku žije v přepychu a v podzámčí lidé živoří. Paní velmi podléhá vlivu komorné Sáry, která ji učí chování. Hraběnčinu psíkovi podávají jen nejlepší jídla. V podzámčí žije vdova Karásková spolu se svými dvěma syny, šestiletým Vojtou a ročním Josífkem. Josífek umírá na choleru a vdova Karásková se zhroutí a umírá. Vojty se ujme krejčí Sýkora a chovají se k němu jako k vlastnímu. Paní onemocní cholerou, lékař jí vysvětluje podstatu nemoci a jak se šíří. Paní Skočdopolová slibuje, že se postará o lepší život svých poddaných. Svým slibům však nedostojí. Jejím rozmarem a velkou pýchou je psík Jolínek. Jednou Vojta chytil Jolínka a nesl ho ukázat Sýkorům. Jolínka začnou na zámku hledat. Když ho Vojta přinese zpátky, dostává v zámku nabídku, aby hlídal pejska. Vojta hodně čte a rád by se stal lékařem. Paní Skočdopolová odjíždí do Itálie a nechává Vojtovi peníze na studium. Nakonec se z ní stává lidumil.

Historický obraz z druhé polovice XVIII.století Roku 1628 přišel na statek “na Skalce” nový sedlák. Byl jím Jíra Skalák, který se zúčastnil selského povstání na Opočensku. Po neúspěchu povstání byl tělesně potrestán. Nakonec uprchl a usadil se na statku na Náchodsku, kde si založil rodinu. Dějiny šly dál, ale rod Skaláků i přes všechny útrapy stále žil na “skalce”. Vlastní děj se odehrává v polovině 18.století, za vlády Marie Terezie. Jednoho zimního dne dorazí “na skalku” dva jezdci žádají nocleh. Jsou to mladý kníže Piccolomini a jeho sluha. Kníže si najednou povšimne Skalákovy dcery Marie a pokusí se ji znásilnit. Marii se však podaří uprchnout. Na útěku se ovšem těžce zraní. V tom na statek dorazí Mikuláš Skalák, který knížete napadne. Pranici ukončí Baltazar Uždan, voják z pluku dragounů královny Marie Terezie, který náhodou jede kolem. Skaláci musí ještě téhož večera ze statku uprchnout, protože jim hrozí smrt za napadení knížete...

Druhy svazek "Kritik" obsahuje stati, jimiž Zdeněk Nejedlý komentoval v Rudém právu kulturní a především hudební život v letech 1923-1935.

K čemu potřebuje kulturu? A kdo ji potřebuje a kdo ne? I o tom je tato kniha. Tedy kdo a kolik je ochoten věnovat druhým, neb kultura je především výsledkem práce skladatelů, stavitelů, pisatelů, sochařů a jiných odvětví umění. Z. Nejedlý pochopitelně psal tuto knihu z pohledu své doby, avšak uvedené otázky řeší lidi v každé době a to každý sám za sebe.

Alois Jirásek: U NÁS. Románová čtyřdílná kronika. Kniha třetí - OSETEK.

Pětidílný román z dob národního obrození. Jde zde o období od sedmdesátých let 18. století do dvacátých let 19. století. Román popisuje životní osudy F. L. Věka. Vystupují v něm i další postavy , např. Václav Thám, Jan Theobald Held, Václav Matěj Kramerius aj. Nejvýznamnějšími postavami kromě Věka jsou kněz P. Matouš Vrba, nepřítel francouzské revoluce a vzdělaný dr. Srnka, vyznavač revoluce a nepřítel absolutismu. Druhý díl, který líčí počátky zápasu o naše obrození v letech 1790 a zejména v době korunovace Leopolda II. za českého krále roku 1791, uvádí vedle Věka na scénu další buditelské postavy.

Kniha Nejedlého statí, recenze i pasáže o spisovatelích a dílech.

F. L.Věk je největší pětisvazkové dílo a také umělecky hodnotné a vrcholné Jiráskovo dílo o našem národním obrození. Jirásek dokázal, že jedinec, ale celý lid tvoří dějiny. Líčí život prostého lidu. Všímá si vesnice, venkovského města i Prahy. Události nejsou vymyšlené, autorčerpá z autobiografie dobružského kupce Heka, který popisoval své mládí v Benediktínském klášteře v Praze. Nemluví abstraktně o té či oné vrstvě, ale ztělesňuje ji na osobách. F. L. Věk je veliké klasické a historické dílo naší literatury.

Hodnocení díla Aloise Jiráska Staré pověsti české

Články, vzpomínky a výňatky z korespondence Marxových žáků, současníků a členů rodiny přibližují dospělejší mládeži hlavní zásady Marxova učení, popisují jeho metodu práce a studie, seznamují s poměry, v nichž žil, a přibližují jeho lidské vlastnosti a rodinný život.

Rozšířená verze již dříve vydané knihy o velkých osobnostech českého písemnictví.

Přednáška vystihuje, jak velkou úlohu hraje v J. dílech místo, na němž se vyprávění odehrává. Jde hloub než obvyklé "literární průvodce", jde za smyslem líčených míst a krajů, sleduje nejen Jiráskovo vciťování se v přírodní ráz jednotných oblastí, ale i jeho prociťování kulturních, společenských a lidových jevů kraje. Jsou-li mu náchodský zámek s kláštery a kostely sídlem zlé moci, pak pravé Jiráskovo Náchodsko je mezi lidem, v prostých staveních, malých vesnických chaloupkách a roztroušených samotách.

Zdeněk Nejedlý v tomto díle nahlíží na dějiny české očima komunisty ovlivněného Leninským hnutím v Sovětském svazu.

Studie z r. 1926, zařazená pak do 13. sv. Sebraných spisů, načrtává nejprve sociologickou základnu let 60.-80. min. stol., z níž Jiráskovo dílo vyrůstá. Dokazuje, jak Jirásek vlastně dobýval svého obecenstva směrem zdola nahoru. Příčiny toho byly třídní: široké vrstvy porozuměly Jiráskovi ihned a přilnuly k němu, protože je s ním pojilo společné sociální vědomí a cítění. Naproti tomu naše buržoasie nikdy Jiráska za svého umělce nepokládala, jeho spisy četla povrchně, byl pro ni spisovatelem méněcenným a tendenci jeho spisů pak naprosto nepřijímala. V kapitolách "Hronov", "Litomyšl", "Historie" a "Epopeje" ukazuje Nejedlý, jak Jiráskovo umění je založeno na posile slabých proti mocným a objasňuje, proč v každé době zůstávají spisy Jiráskovy lidovým vrstvám milou a užitečnou četbou.

Román o historii statečných chodských vesničanů, kteří v 17. stol bojovali za svá historická práva, sociální spravedlnost a národní svobodu. Nevýraznější jsou postavy německého šlechtice Lammingera, krutého utiskovatele poddaných a osobnost revolučního bojovníka Jana Sladkého-Koziny,obhájce a mluvčího lidu, který své přesvědčení zaplatil životem.

Klasické dílo české literatury detailně líčí dramatické období vrcholící protireformační moci ve 20. letech 18. století v Praze a na Skalce u Opočna.

Publikace napsaná u příležitosti výročí 100 let od narození TGM.

Kniha o třech českých literátech, jejich životech a díle.

Publikace napsaná u příležitosti výročí 100 let od narození TGM.