Josef Koláček Books

Kniha života Terezie z Avily je jedním z nejkrásnějších svědectví o lásce Boží a lidské touze po Boží blízkosti. Terezie v ní popisuje svou vnitřní duchovní zkušenost – vášnivé hledání Boha i cestu modlitby, na kterou se vydala. Velká reformátorka karmelitánského řádu je příkladem žité rovnováhy mezi činností a kontemplací, mezi službou druhým a rozvíjením svého vnitřního života. Byla mystičkou i zručnou organizátorkou, „bláznem Božím“ i vnímavou psychoterapeutkou, kajícnicí i ženou užívající si života. Uměla se odevzdávat božskému tajemství i naplno prožívat vztahy k lidem kolem sebe. I když od sepsání Knihy života uplynulo pět století, je dodnes inspirativní svým smyslem pro realitu a intimním vztahem ke Kristu. Karmelitánské nakladatelství vydává slavnou autobiografii v novém, úplném vydání a s úvodní studií karmelitána P. Pavla Poly.

V druhém svazku středečních katechezí se Benedikt XVI. zaměřuje na církevní spisovatele prvních čtyř křesťanských století. V šestatřiceti katechezích probírá postupně apoštolské otce, apologety a církevní otce křesťanského Západu i Východu. Čestný titul otcové církve náleží těmto autorům proto, že se stali známými svatostí svého života a pravověrností svého učení (Augustin, Cyril Alexandrijský, Jan Zlatoústý, Řehoř z Nyssy aj.). K nim Svatý otec připojuje portréty těch, kteří tento titul nenosí, ale jejichž přínos pro dějiny křesťanské nauky je velmi významný (Origenes, Tertulián, Eusebius z Cesareje). V každé katechezi se papež věnuje životu, dílu a nakonec základním momentům učení těchto křesťanských osobností. Zamýšlí se i nad tím, čím můžou jejich myšlenky obohatit naši dobu. Hloubavost a umění spekulace nemá u těchto Otců účel sám o sobě. Vede vždy k těsnému vztahu k Pravdě, která je zároveň Cestou a Životem.

Klasické dílo duchovního života od francouzského jezuity Louise Lallemanta (1588–1635) je blízké knižnímu titulu Odevzdanost do Boží prozřetelnosti od Jean-Pierre de Caussada. Louis Lallemant bývá řazen mezi důležité komentátory mystických autorů Terezie z Ávily a Jana od Kříže. Spiritualita srdce vstupuje do základních každodenních témat a vede k zakoušení tvořivé přítomnosti živého Boha – přivádí k takzvané druhé konverzi: k obrácení člověka ke svobodě.

V předmluvě uvádí sv. Terezie hlavní motivy, jež ji vedly k tomu, že knihu s radostí napsala. Byla to její mateřská láska k sestrám, velká touha, aby sestry co nejvěrněji sloužily Bohu a lépe poznaly, jak nádherný je úděl, k němuž je Pán povolal. Celá duchovní zkušenost světice totižvyrůstá z osobního vztahu lásky k Ježíši Kristu a k jeho lidství (ne náhodou přijala na Karmelu jméno „Terezie od Ježíše“). Modlitbu vnímá jako důvěrný vztah přátelství s tím, o němž ví, že ji miluje, je pro ni pohledem lásky upřeným na toho, jenž se na nás s láskou dívá, neboli osobní láskyplnou odpovědí na lásku Boží. Jako i v každém lidském partnerství je láskyplný pohled Snoubence je přitom pro snoubenku největší radostí, potvrzením její důstojnosti i povzbuzením na cestě.

Životopis Václava Klementa Petra zakladatele kongregace Bratří Nejsvětější Svátosti.

Příklad duchovního otcovství. Odvážné propojení životního odkazu západního světce s interpretací křesťanské východní moudrosti chce poukázat na smiřitelnost těch největších kontrastů. Sám světec odkazuje na jednotícího Boha, který lidský život naplňuje i vyhrocenými polaritami tradic.

Začátkem roku 1995 požádal Svatý otec Jan Pavel II. českého jezuitu, zda by nevedl pro něho a pro vatikánskou kurii duchovní cvičení. Tato kniha přináší znění těchto duchovních cvičení, které byly více než kdy jindy prodchnuty odkazy na spiritualitu křesťanského Východu.

Autobiografie slavných osobností vzbuzují zájem, neboť nám umožňují nahlédnout do jejich lidských stránek. Tyto příběhy nám pomáhají lépe porozumět historickým událostem a rozhodnutím, která je formovala. Například W. Churchill ve svých vzpomínkách odhaluje pozadí důležitých historických momentů, zatímco L.N. Tolstoj v románu "Vojna a mír" ukazuje, že jednotlivci jako Napoleon mají v dějinách menší význam než masy obyčejných lidí. Podobné úvahy lze aplikovat na dějiny církve a papežů, které by neměly být posuzovány pouze z profánního hlediska. Církevní dějiny jsou vedeny Boží prozřetelností, která překonává lidské slabosti. Kardinál Daoud ve svém životopise sv. Petra ukazuje, jak lidská neschopnost nemůže zastavit Boží plán. Papežovy vzpomínky, psané lidským tónem, odrážejí jeho údiv nad tím, jak Boží prozřetelnost vedla jeho a jeho spolupracovníky k překonání sebe sama. V kontextu II. vatikánského koncilu se zaměřuje na osobní vztahy a kolegialitu, nikoli na právní reorganizaci církevních struktur. Papež se snaží oživit tyto vztahy prostřednictvím svých cest a setkání s poutníky v Římě, což činí jeho vzpomínky cennými a inspirativními.

Oficiální souhrn katolické nauky o víře a mravech. Katechismus vystihuje s přesností obsah a ucelenost katolické víry, předkládá věrně a organicky učení Písma svatého, tradice žijící v církvi i tradice autentického učitelského úřadu, jakož i duchovní dědictví Otců, Učitelů, světců a světic církve. Nabízí se každému člověku, který chce poznat, co věří katolická církev. Apoštolské listy LAETAMUR MAGNOPERE a FIDEI DEPOSITUM Předmluva Vyznání víry Slavení křesťanského tajemství Život v Kristu Křesťanská modlitba Rejstřík citovaných míst Předmětový rejstřík

Nad Velepísní a jiné spisy. Na některá slova Šalamounovy Písně písní. Originál se nezachoval. Španělská inkvizice přísně stíhala komentáře Písně písní a když Terezie předložila spisek svému zpovědníkovi, poručil jí ho ihned spálit. Světice neváhala ani okamžik a hodila rukopis do ohně. Badatelé byli po léta přesvědčeni, že se zachoval pouhý zlomek celého díla, který některá z řeholnic vytáhla neohroženě z ohně. Nyní se však ukazuje, že jde o ucelenou práci, jak ji napsala Terezie, a o jejíž záchranu se zasloužily spolusestry: ty totiž text, ještě před incidentem a bez vědomí světice, několikrát opsaly.

První svazek z trilogie českého jezuity zaměřuje naši pozornost k osobě Ježíše z Nazareta. Vychází ze svědectví církve. Přes úvahy o Kristu v literárních dílech světových autorů, o jeho titulech a obrazech v životě světců, nás přivádí až k osobě Krista jako smyslu dějin a vesmíru.

Životopis Františka Borgiáše (1510–1572), třetího generálního představeného jezuitského řádu, dříve vévody z Gandie ze slavného rodu, je v mnohém inspirativní. Nejprve otec početné rodiny, poté, když všechny zajistí, se stává chudým řeholníkem. Anebo v Římě coby Španěl-cizinec musí vyjednávat s domácími Italy. Světec přitahoval především laskavostí a ryzím příkladem osobní konverze. Diskrétní zbožností činil pokání za lehkověrnou svévoli slavných předků (např. Alexandra VI.). Je patronem těch, kdo chtějí vytrvat v osobní oběti za nejbližší rodinu. Církev vzpomíná svatého Františka Borgiáše 30. září; v jezuitském kalendáři se svátek slaví 3. října.

Podtitul: K padesátému výročí mého kněžství / Publikace je papežovým ohlédnutím za jeho cestou životem ke kněžství. Přináší jeho zajímavý pohled na povolání ke kněžství a odhaluje hloubku tohoto povolání. Svatý otec popisuje okolnosti, které provázely 50 let jeho kněžské služby. Dotýká se i epizod z dětství, studia, rodiny, divadla, nabízí čtenářům ukázky z vlastní básnické tvorby. Text doplňují ilustrace Stanislawa Soboliewského. Kniha se setkala s mimořádným čtenářským ohlasem.

Martin Středa (a také Martin Středovský, polsky Marcin Strzoda, latinsky Martinus Stredonius), teolog a historik, zvaný "obránce Brna", se narodil 11. listopadu 1587 v Glivicích a zemřel 26. srpna 1649 v Brně. Po studiích v Praze, v semináři Svatého Václava, vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. V Praze nastoupil později také do úřadu děkana filozofické fakulty. Na Karlově univerzitě obhájil doktorát z filosofie (1622) a teologie (1635). V Brně pobýval vícekrát: při své noviciátní formaci (1608), jako rektor jezuitské koleje (od roku 1628). Jako katecheta České provincie SJ se v roce 1645 podílel na obraně Brna, které bylo obléháno Švédy. P. Martin Středa zemřel v noci z 25. na 26. srpna v roce 1649 v Brně. Jeho ostatky odpočívají v prosklené rakvi, v kryptě jezuitského kostela Nanebevzetí Panny Marie v Brně.

Druhý svazek odkrývá čtenáři působení Ducha svatého v našem životě.

Česko-anglická publikace představuje celkem 23 autorů z Čech, Moravy a Slovenska ze sbírky olomouckého sběratele Pavla Konečného. V publikaci jsou kromě teoretického úvodu a eseje o sběratelství také životopisné medailony a ukázky literárních projevů tvůrců z oblasti naivního a lidového umění a art brut. Barevné reprodukce děl těchto autorů jsou přitažlivou součástí publikace.... celý text

Duchovní portrét P. Josefa Zemana C.M. misionáře v Číně. Text knihy se opírá o dokonale dokumentované archivní materiály týkající se moravského misionáře P. Josefa Zemana, CM. Tento lidský a duchovní portrét ukazuje nejen bohatou zkušenost a syrově tvrdou horizontálu misijního působení v revoluční Číně, ale i vertikálu statečné víry v Krista.

Deeply spiritual and profoundly human, this 16th-century masterpiece is the work of a revered saint. Teresa of Avila visualized the soul as a many-faceted diamond, with the ecstasy of divine communion at its center. Her insights into prayer and meditation as the keys to fulfillment have inspired generations of readers.

Compendium of the Catechism of the Catholic Church by Ratzinger,Cardinal Joseph; XVI,Pope Benedict. [2005] Paperback

Životopis Aničky Zelíkové, karmelitky ve světě. Aničce Zelíkové bylo sedmnáct let, když zemřela po dlouhé, bolestné nemoci. Kniha dává nahlédnout do jejího duchovního světa. Zde je alespoň krátký citát, ze kterého je patrné, jak přijímá nemoc jako své místo pro život. „Myslím, že kvůli mé chorobě bude pro mne brána Karmelu uzavřena. Mohu se proto rmoutit? Božský Mistr chtěl zvolit jiný pracovní postup. … Hranice mé klauzury vytyčila tuberkulóza. … Ježíš si ode mě přeje, abych Mu sloužila právě uvnitř této klauzury jako na Karmelu.“

Historie pobytu jezuitů na Svaté Hoře. Seznam kněží a bratrů, kteří žili na Svaté Hoře.

Životopis Aničky Zelíkové z Napajedel, karmelitky ve světě.

Koláčkova novela je hlavně mužným vyznáním živelné víry, která si klestí strmou stezku marastem a špínou osiřelé, zrazené a pošlapané existence k otcovství, k Otci, který se neodvrací od dítěte, ale hledá, nalézá a zachraňuje.

Životopis Marie Rosy Vůjtěchové (1876-1945) zakladatelky sester Těšitelek B.S.P.

P. Stanislav Xaver ARLET, 1663 - 1717; P. František Antonín BORYNĚ, 1663 - 1721; P. Ondřej WEINCEDL, 1672 - 1694.

P. Ludvík CRASIUS (1597 - 1677); a další spolubratři z Flander v české provincii S.J. Kniha faktů, které autor sesbíral z historických pramenů a sepsal do 16. kapitol.

Publikace věnovaná význačným osobnostem historie Českých Jezuitů (1584 - 1619) a jejich působení, názorům a dílu.

Kniha je obrazem prapodstatného směřování člověka, je obrazem návratu duše k Bohu.

Šimon Boruhradský: (1650-1697). Kreativní nostalgie českého misionáře-jezuity na jeho pouti…

Monografie ve čtivé formě zpřístupňuje život jezuitské brněnské Koleje Tovaryšstva Ježíšova. Nabízí rovněž důvěrný pohled do života těch, kteří byli v Brně vychováváni a později vynikli jako skvělí vědci, misionáři, cestovatelé… mučedníci. Na konci je přiřazen cenný seznam jednotlivých představených domů a všech členů SJ, kteří Brněnskou kolejí do r. 1773 prošli.

Monografie ze života českého jezuity-misionáře.

Václav Kolowrat (1634 - 1659), význačný český kulturní sponzor vskutku šlechtického srdce se rozhodne jednoho dne vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova. V monografii tato proměna člověka paralelně poukazuje na vnitřní momenty naší vlastní české historie.

Přehled událostí z dějin působení jezuitů v Těšíně, opírající se o archivní pramenné materiály, představuje cenný příspěvek k regionálním dějinám v době katolické reformace.

Magister Nhiem (Thây Nhiem) je jméno pro českého jezuitu, misionáře v Kočinčíně (dnešní Vietnam), P. Jana Kofflera (1711‒1780). Četba je užitečná pro znalost kulturních dějin zemí Východní Asie.

Další životopisná črta českého jezuity-misionáře.