Josef Koláček Books

Kniha života Terezie z Avily je jedním z nejkrásnějších svědectví o lásce Boží a lidské touze po Boží blízkosti. Terezie v ní popisuje svou vnitřní duchovní zkušenost – vášnivé hledání Boha i cestu modlitby, na kterou se vydala. Velká reformátorka karmelitánského řádu je příkladem žité rovnováhy mezi činností a kontemplací, mezi službou druhým a rozvíjením svého vnitřního života. Byla mystičkou i zručnou organizátorkou, „bláznem Božím“ i vnímavou psychoterapeutkou, kajícnicí i ženou užívající si života. Uměla se odevzdávat božskému tajemství i naplno prožívat vztahy k lidem kolem sebe. I když od sepsání Knihy života uplynulo pět století, je dodnes inspirativní svým smyslem pro realitu a intimním vztahem ke Kristu. Karmelitánské nakladatelství vydává slavnou autobiografii v novém, úplném vydání a s úvodní studií karmelitána P. Pavla Poly.

V druhém svazku středečních katechezí se Benedikt XVI. zaměřuje na církevní spisovatele prvních čtyř křesťanských století. V šestatřiceti katechezích probírá postupně apoštolské otce, apologety a církevní otce křesťanského Západu i Východu. Čestný titul otcové církve náleží těmto autorům proto, že se stali známými svatostí svého života a pravověrností svého učení (Augustin, Cyril Alexandrijský, Jan Zlatoústý, Řehoř z Nyssy aj.). K nim Svatý otec připojuje portréty těch, kteří tento titul nenosí, ale jejichž přínos pro dějiny křesťanské nauky je velmi významný (Origenes, Tertulián, Eusebius z Cesareje). V každé katechezi se papež věnuje životu, dílu a nakonec základním momentům učení těchto křesťanských osobností. Zamýšlí se i nad tím, čím můžou jejich myšlenky obohatit naši dobu. Hloubavost a umění spekulace nemá u těchto Otců účel sám o sobě. Vede vždy k těsnému vztahu k Pravdě, která je zároveň Cestou a Životem.

Duchovní učení. Klasické dílo duchovního života od francouzského jezuity Louise Lallemanta (1588–1635) je blízké knižnímu titulu Jean-Pierre de Caussada, Odevzdanost do Boží prozřetelnosti. Louis Lallemant bývá řazen mezi důležité komentátory mystic­kých autorů Terezie z Ávily a Jana od Kříže. Spiritualita srdce uspořádává základní témata každodenního života: hlubokou důvěru v pohyb života a tvořivou přítomnost živého Boha, dary Ducha Svatého a důležitost takzvané druhé konverze – obrácení člověka ke svobodě.

Terezie jako zakladatelka reformovaných karmelitánských klášterů píše svým spolusestrám o ctnostech, o modlitbě a o způsobu života, který vnitřní modlitbě napomáhá.

Životopis Václava Klementa Petra zakladatele kongregace Bratří Nejsvětější Svátosti.

Příklad duchovního otcovství. Odvážné propojení životního odkazu západního světce s interpretací křesťanské východní moudrosti chce poukázat na smiřitelnost těch největších kontrastů. Sám světec odkazuje na jednotícího Boha, který lidský život naplňuje i vyhrocenými polaritami tradic.

Začátkem roku 1995 požádal Svatý otec Jan Pavel II. českého jezuitu, zda by nevedl pro něho a pro vatikánskou kurii duchovní cvičení. Tato kniha přináší znění těchto duchovních cvičení, které byly více než kdy jindy prodchnuty odkazy na spiritualitu křesťanského Východu.

Autobiografie slavných osobností vzbuzují zájem, neboť nám umožňují nahlédnout do jejich lidských stránek. Tyto příběhy nám pomáhají lépe porozumět historickým událostem a rozhodnutím, která je formovala. Například W. Churchill ve svých vzpomínkách odhaluje pozadí důležitých historických momentů, zatímco L.N. Tolstoj v románu "Vojna a mír" ukazuje, že jednotlivci jako Napoleon mají v dějinách menší význam než masy obyčejných lidí. Podobné úvahy lze aplikovat na dějiny církve a papežů, které by neměly být posuzovány pouze z profánního hlediska. Církevní dějiny jsou vedeny Boží prozřetelností, která překonává lidské slabosti. Kardinál Daoud ve svém životopise sv. Petra ukazuje, jak lidská neschopnost nemůže zastavit Boží plán. Papežovy vzpomínky, psané lidským tónem, odrážejí jeho údiv nad tím, jak Boží prozřetelnost vedla jeho a jeho spolupracovníky k překonání sebe sama. V kontextu II. vatikánského koncilu se zaměřuje na osobní vztahy a kolegialitu, nikoli na právní reorganizaci církevních struktur. Papež se snaží oživit tyto vztahy prostřednictvím svých cest a setkání s poutníky v Římě, což činí jeho vzpomínky cennými a inspirativními.