Jiří Voskovec Books

Werichovo zdraví se zhoršuje a Voskovce stále více vyčerpává existenční boj. V dobách, kdy Werich jde z jedné nemocnice do druhé, přibývá dopisů Werichovy ženy Zdenky a také Voskovcových dopisů, adresovaných Zdence, určených však nejen pro ni, nýbrž i pro jejího muže a leckdy i pro jejich dceru Janu. A tak oba přátele trpí každý jiným způsobem, při tom však neztrácejí smysl pro humor. Druhý svazek korespondence tvůrců Osvobozeného divadla poodhaluje roušku nad jejich uměleckým i osobním životem v 60. letech minulého století, přibližuje jejich plány i zmařené naděje, názory na nastupující uměleckou generaci. V dnešní době esemesek a emailů představuje Voskovcův a Werichův listář také rehabilitaci dopisu jako literárního útvaru. Jejich dopisy i nadále oslňují jako nádherná literatura, plná hluboké moudrosti, baví svým klaunstvím a zároveň dojímají smutkem exilu vnitřního i vnějšího. Jsou nejen důležitým dokumentem těžkého údobí českých dějin, ale i významným obohacením české literatury. Drruhý svazek zahrnuje období let 1963 až 1968.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložené v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945 - 1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Knížka her Jiřího Voskovce a Jana Wericha navazuje na třísvazkový výbor Hry Osvobozeného divadla, vydaný nakladatelstvím Československý spisovatel v letech 1980 - 1985. Z éry Osvobozeného divadla přináší tři díla: Líčení se odročuje, Sever proti Jihu a nikdy nehranou hru Hlava proti Mihuli. Z poválečné autorské spolupráce vychází text muzikálu Divotvorný hrnec. Autorem dvou zbývajících her Teta z Bruselu a Falstaffovo babí léto je už pouze Jan Werich.

Kat a blázen je divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, uvedená v Osvobozeném divadle v roce 1934. Hra získala podtitul satirická fantazie o deseti obrazech. Ve své předmluvě k této hře napsali Werich a Voskovec, že by radši psali pro své divadlo "divoké fantazie, bláznivé frašky a absurdní pohádky". Proč? Jelikož správné divadlo má diváky odvést na míle daleko od šedé skutečnosti do časoprostoru nereálného, absolutně vymyšleného a nesmyslného. Jenže jelikož se psal rok 1934 a skutečnost kolem nich nebyla šedá a obyčejná, ale stala se "strašlivou konkurentkou tohoto ideálního divadla", rozhodli se nezůstat k ní chladnými, ale naopak na ni reagovat. Od poetismu přešla tvorba Osvobozeného divadla k satirické, ostře společensky zaměřené tvorbě, která měla reagovat na to, co se právě děje: Adolf Hitler v Německu uchvátil moc a začal se zbavovat svých odpůrců těmi nejkrutějšími cestami. Nezaměstnanost rostla a hospodářská krize byla v plném květu.

Výbor veršů Voskovce + Wericha z let 1927-1947. 22-092-65

Tento soubor korespondence vybrala a uspořádala Adriena Borovičková z dopisů Voskovcovy matky a z dopisů Jiřího Voskovce, které posílal z amerického exilu až do své smrti v roce 1981.

Souborné básnické dílo Jiřího Voskovce vznikalo ve 30. letech v Československu, kdy byl Voskovec aktivním členem Devětsilu, dále za studií ve Francii a později ve Spojených státech. Voskovec kladl důraz na výpravnou stránku a některé básně psal ve formě kaligramů a poetistických obrazců.

Výbor veršů Voskovce + Wericha z let 1927-1947.

Osel a stín je divadelní hra Jiřího Voskovce a Jana Wericha z roku 1933 z Osvobozeného divadla. Jedná se o satiru, která kritizuje úřady a byrokracii, ovlivnitelnost lidí, ale hlavně varuje před nejrůznějšími vůdci, kteří jsou schopní lidi zmanipulovat – konkrétně je jmenován Hitler, Mussolini a Dollfuß. Inspirací pro toto dílo se stal příběh řeckého satirika Lúkiana, který se zmiňuje o antickém městě Abdéra, které bylo považováno za Kocourkov. V témže místě se odehrává také děj tohoto dramatu. Voskovec a Werich vyšli ze zpracování Aristofanova.

Vzpomínky, povídky a pohádky pro dospělé, které vznikly v době Werichova pobytu v Americe.Mandarín s malýma očima (Jiří Voskovec), Lincoln 1933, Kluk, Ir a vděčnost, Naši psi, Dragoun, Psí povídka, Válec aneb dítě Štěsteny, Velikonoční povídka, Za šťastnou lásku bas, Žluté mužátko

Druhý svazek řady V & W neznámí, nazvaný Nikdo nic nikdo nemá..., tvoří soubor textů Jiřího Voskovce a Jana Wericha z let 1929 až 1938, které vycházely v divadelních časopisech, divadelních a filmových programech, denících a ostatních dobových tiskovinách. Zachycuje tedy jejich mimodivadelní tvorbu od počátku sezony 1929/30, kdy Osvobozené divadlo začalo hrát v sále U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze, do "nezahájené" sezony 1938/39, kdy bylo v listopadu 1938 z moci úřední zavřeno.

Hra, kterou uvedli Voskovec a Werich ve svém Osvobozeném divadle v roce 1937, se vyjadřuje s neopakovatelným humorem a ironií k nebezpečí vzrůstajícího nacismu u našich sousedů. Je namířena proti poraženectví a kolaborantům, reaguje na německou lživou taktiku předstíraných útoků. Aktuálnost hra neztratila ani později, kdy ji Werich uvedl s M. Horníčkem v letech poválečných, její humor nezestárl a dokáže rozesmát dodnes a terč svého posměchu si jistě najde i u dnešního čtenáře.

Nestárnoucí politická satira a originální smysl pro humor Soubor čtyř her z období vrcholné tvůrčí spolupráce Jiřího Voskovce a Jana Wericha: · improvizovaná parodie Vest pocket revue (1927) představuje volný proud hraných a zpívaných výjevů z cesty kolem světa, během níž se zuřivý fotograf snaží získat snímek slavného spisovatele; · romantická groteskní revue Golem (1931), zasazená do tajemných kulis rudolfínské Prahy, předznamenává budoucí filmovou komedii Císařův pekař — Pekařův císař; · útočně parodická férie z antického Říma Caesar (1932) o politických machinacích, korupci, bezpáteřnosti a prosazování osobních zájmů na úkor státu nahrává mnohým aktualizacím; · vzpurná, a přesto lyrická sociální satira Balada z hadrů (1935) zachycuje milostnou epizodu ze života prokletého francouzského básníka Françoise Villona, a přitom alegoricky varuje před umlčováním umělceintelektuála v totalitní společnosti.

Kniha má dokumentární charakter, je součástí edičního projektu V+W neznámí, jehož záměrem je podat co nejdůkladnější informace o obou tvůrcích, jejich talentech i působení v české kultuře.První svazek se týká textů (básnických, překladatelských, publicistických) z jejich mládí, doplněných fotografiemi, ediční poznámkou, komentářem i jmenným rejstříkem. Odborně a odpovědně připravená publikace, může také inspirovat dnešní umělce uměleckými postupy a poetistickými prostředky obou divadelních komiků.

Pozoruhodný text vznikl v roce 1973. M. Schonberg, tehdy posluchač torontské univerzity, měl díky svému fakultnímu lektorovi J. Škvoreckému ojedinělou příležitost pobývat s Jiřím Voskovcem, který „študentovi“ vyprávěl nejen o divadle, filmu a umění hereckém, ale o celém svém životě.

Známý a respektovaný publicista František Cinger, mimo jiné autor velmi úspěšných titulů 12 podob Jana Wericha, či Werichovy biografie Smějící se slzy, se tentokrát zabývá rekonstrukcí potkávání se Jiřího Voskovce s Janem Werichem v období, kdy Jiří Voskovec už definitivně odešel do Spojených států. Není třeba zdůrazňovat, že organizace těchto schůzek na různých místech Evropy a Ameriky byla v 50. letech velmi komplikovaná, ne-li téměř nemožná. Přesto se však Voskovec s Werichem čas od času osobně potkávali, téměř vždy za často až konspirativních podmínek. František Cinger v této své knize nejen rekonstruuje okolnosti těchto setkání, ale hlavně se podle dochovaných pramenů zabývá obsahem schůzek, tedy tím, o čem si oba nerozluční kamarádi ve vzácných chvílích povídali.

Ohlédnutí za dobou Osvobozeného divadla a postav V+W.

Publikace Moudrost klaunů – Myšlenky Jana Wericha, Jiřího Voskovce a Miroslava Horníčka přináší koncentrovaný náhled do myšlenkového světa tří velikánů naší kultury ve formě citátů, aforismů, postřehů i úvah. Autor Zdeněk Chromý ji sestavil z myšlenek, které vybíral z původní literatury, z korespondence, ze vzpomínkových knih novinářů a přátel Voskovce, Wericha a Horníčka, z různých rozhovorů i internetových zdrojů. Podařilo se mu shromáždit téměř 1300 citátů, některých známějších, jiných méně známých. Citáty jsou většinou roztříděny tematicky, jen poslední kapitoly přinášejí jakousi směsici tematicky nezařazených výroků a citátů aforistického charakteru. Kniha přístupným způsobem přibližuje myšlenkový svět všech tří slavných osobností, v němž vyniká moudrost, inteligence, kultivovanost i vtip a v němž prosvítá celé spektrum osobních postojů k různým stránkám života jednotlivců i společnosti. Inspirativní myšlenky moudrých klaunů bezpochyby ve čtenářích rezonují i v dnešní době, dokážou jim přinášet zábavu, ale i údiv na tím, jak trojice „klaunů“ dokázala formulovat své názory na život, na manželství, na divadlo, na humor, na svět kolem sebe – na cokoliv.

Vrcholné dílo V+W, které vzniklo v roce 1935, kdy Evropu ohrožoval nástup fašismu, lákalo do Osvobozeného divadla (v té době Spoutané divadlo) nadšené publikum. To tleskalo humoru hry i protagonistů souboru Voskovce a Wericha, stejně jako hudbě a písním Jaroslava Ježka. Kulisa „středověku“, ve které básník François Villon vede svůj protest proti zkorumpovaným pánům u moci, je podobenstvím tehdejší společnosti. Hra svým společenským postojem i neopakovatelným humorem osloví i dnešního čtenáře. Zdroj: http://www.artur.cz/pripravujeme/584-2

Set in the not-too-distant past, this comic and exuberantly lustful tale by the author of The Miracle Game is also a savage parody of life under foreign occupation. The conscripts of a Czech battalion prepare themselves for inevitable war with the US - using unconventional tactics.

V početném repertoáru Osvobozeného divadla, který s nevyčerpatelnou tvořivostí a s podivuhodnou pohotovostí psala jeho vedoucí autorská a herecká dvojice V+W, zaujímá zvláštní ísto trojice her, které jsou adaptacemi cizích dramatických prací. Jde právě o komedii volně podle Johanna Nestroye ... SI POŘÁDNĚ ZAŘÁDIT (1928), vaudeville podle Eugéna Labiche a Martina SLAMĚNÝ KLOBOUK a volnou adaptaci staroanglické hry Francise Beaumonta a Johna Fletchera NEBE NA ZEMI (1936). V+W sahali patrně po cizím vzoru, když bylo zapotřebí rychle nasadit novinku a když sami ještě rozmýšleli nad svou další vlastní původní hrou..

Mezi první a poslední hru Osvobozeného divadla, mezi WEST POCKET REVUE (1927) a PĚST NA OKO (1938) je vložena trojice her z počátku třicátých let OSTROV DYNAMIT (1930), ROBIN ZBOJNÍK (1932) a SVĚT ZA MŘÍŽEMI (1933), svědčících o úsilí V+W psát čím dál tím propracovanější libreta k barvitému divadelnímu ohňostroji.

Třetí svazek her V&W obsahuje pět textů představení Osvobozeného divadla z let 1929 až 1936, seřazených chronologicky podle data premiéry : Fata morgána (10.12.1929) Ostrov Dynamit (11.3.1930) Don Juan & comp. (13.1.1931) Golem (4.11.1931) Nebe na zemi (23.9.1936) v tomto celku: 1. vydáníPozn.: Správný název je pouze slovo Hry.

Úvodní svazek výboru z her Osvobozeného divadla, sdružující jejich čtyři ukázky, jak je představuje OSEL A STÍN (1933), BALADA Z HADRŮ (1935), RUB A LÍC (1936) a TĚŽKÁ BARBORA (1937), , ve zkratce naznačuje cestu, jakou V+W vedli svou divadelní tvorbu, aby ji zaostřili v útočnou zbraň politické a sociální satiry. Jednoznačně zde napadli nacionalistickou diktaturu a imperialismus.

Válečná revue o prologu, šesti obrazech a sedmi intermezzech je 10. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce s hudbou Jaroslava Ježka, v Osvobozeném divadle. Premiéra 1. září 1930. Režie V+W, hudba Jaroslav Ježek, choreografie Joe Jenčík, výprava a kostýmy František Zelenka. Hrase dočkala 158 repríz.

Malý výbor z korespondence v letech 1948-1977 Jiřího Voskovce s jeho známými a kamarády, např. Jan Werich, Hugo Haas, Jiří Král, Jiří Šlitr a jiní...

Ceasar je společná divadelní hra českých herců a dramatiků Jana Wericha a Jiřího Voskovce z roku 1932. Hra představuje Caesara jako přihlouplého a stárnoucího muže, který touží po válce. V postavě Caesara jsou patrné rysy italského diktátora Benita Mussoliniho. Od této hry je Osvobozené divadlo považováno za politické divadlo.

Don Juan & Comp. Fata Morgana Vždy s úsměvem Panoptikum Gorila ex machina Premiera Skafandr Líčení se odročuje Smoking Revue Sborník, uváděný předmluvou Jana Wericha, zahrnuje pět revuí (Don Juan & Comp., Fata Morgana, Vždy s úsměvem, Panoptikum, Smoking Revue), dvě detektivní komedie (Gorila ex machina, Líčení se odročuje) a veselohru (Premiera Skafandr). Některé z těchto her vycházejí knižně vůbec poprvé (Don Juan & Comp., Fata Morgana, Vždy s úsměvem). Uváděná obsazení postav na titulních stranách většiny her stejně jako poznámky o autorství výprav, hudby (J. Ježek), choreografií, sbormistrovských a dirigentských nastudování jsou dokumentární přehlídkou tvůrčích sil někdejších Osvobozených. Významný dokument o jedné z nejslavnějších ér českého divadla a moderního umění

Poslední vydaná verze hry, kde je "Nepřípadný zpěv o hrobce" již nahrazen obrazem "Pouze pro dámy". 6. rozšířené vydání Vest pocket revue Jiřího Voskovce a Jana Wericha obsahuje kromě vlastního textu hry komentář autorů.

Mezi první a poslední hru Osvobozeného divadla, mezi WEST POCKET REVUE (1927) a PĚST NA OKO (1938) je vložena trojice her z počátku třicátých let OSTROV DYNAMIT (1930), ROBIN ZBOJNÍK (1932) a SVĚT ZA MŘÍŽEMI (1933), svědčících o úsilí V+W psát čím dál tím propracovanější libreta k barvitému divadelnímu ohňostroji.

Nadsamec, zde je prostřednictvím hlavního hrdiny parodicky nahlíženo na uctívání kultu síly a „nadlidství“. Jarry v Nadsamci předběhl svou dobu o desítky let. Vytvořil předobraz všech supermanů dnešních dnů, a navíc dokázal tento moderní mýtus hloubkou svého pohledu jasnozřivě perziflovat. Messalina, manželka římského císaře Claudia, zde zosobňuje ženskou prostopášnost a sexuální nenasytnost