Jan Weiss Books

Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení… Weiss se nijak netajil, že celý Mullerdóm je alegorickým zobrazením kapitalismu. Ondřej Neff v knize Něco je jinak jde ještě dál a soudí, že děj je ve skutečnosti symbolickým zobrazením vývoje „politického a etického poznání“ světa, jímž autor-intelektuál během války prošel. Dům o 1000 patrech má však také všechny rysy tzv. iniciačního románu, jehož adept je nucen vykonat pouť poznání, aby se mu skutečnost zjevila v jiném světle. V tomto případě jde hned o dvojí prozření – poprvé při osobní konfrontaci s Mullerem-symbolem a podruhé při poznání, že sen byl skutečností a naopak. In: Adamovič – Slovník české literární fantastiky a science fiction

Děje, které se tu odehrávají, nemají počátku ani konce a zanikají dříve, nežli vyvrcholí. Přesto nelze však říci, že by tyto sny byly málo dramatické. Jsou plny zlověstných záhad, jež se překvapivě rozuzlují a mají napětí, třebaže vzniklo z předpokladů alogických. Těmito slovyuvádí autor tři zdramatizované sny citlivé ženy, v nichž se na konfliktních situacích oipakuje motiv nespravedlivého obvinění ze zločinu a jež odrážejí obchodnické vztahy mezi lidmi, krutost lidské slepoty a krutost lidské bídy.

Soubor devíti expresivních povídek, ve kterých autor zachycuje ve fantazijně halucinačním stavu hrůzu člověka v zajateckém táboře zamořeném tyfovou nákazou.

Dům o tisíci patrech – vyšel roku 1929. Silně alegorický román je v poslední době značně překládán. S tvůrčí suverenitou přejímá autor rekvizity spotřební lit., aby vytvořil atmosféru beznadějné ztráty identity v odcizeném, manipulovaném světě. Jeho hrdina je detektiv, muž pověřený konkrétním úkolem, přičemž ho více zajímá jeho vnitřní úkol, najít seba sama. Když se konečně dopídí toho, co považoval za cíl, stane před záhadou zcela jiného řádu... Zrcadlo, které se opožďuje – je sbírka z roku 1927. Také zde ho lákal zdánlivě jednoduchý, až rodokapsový děj, ovšem ponořený do šerosvitu fantastického třeštění.

V podstatě chronologicky uspořádaný výbor z Weissových povídek a novel, který postihuje nejtypičtější rysy jeho tvorby. Jsou vybrány z prozaických sbírek (Barák smrti, Zrcadlo, které se opožďuje, Bláznivý regiment, Meteorstryce Žulijána, Nosič nábytku, Povídky o lásce a nenávisti, Příběhy staré i nové, Družice a hvězdoplavci, Hádání o budoucím) vyšlých v letech 1927 až 1963. Některé z nich autor pro toto vydání vydatně přepracoval nebo upravil. Liší se od stejnomenného vydání z roku 1927 jak výběrem povídek tak i jejich již zmíněným přepracováním.

Na osudech prosté venkovské děvečky zobrazuje autor osudy všech ponížených lidí. 1. samostatné vydání.

Román o dvacetiletém posluchači práv, který má šikovné ruce a mnoho schopností být společensky zábavný. Tyto skutečnosti, které mu zajišťují ve společnosti úspěchy, přivádějí jej však záhy na šikmou plochu, takže chybí krůček, aby se stal zlodějem a snad i vrahem. V kritické chvíli však prohlédá touhu svých rukou a jiných schopností páchat zlo přemáhá a stává se poctivým člověkem

Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení…

Román z autorova rodného Podkrkonoší zachycuje několik dní v životě malého městečka. Městečko je vzrušeno náhlým zjevením ducha hor v souvislosti s příchodem neznámého starého muže, podivína i snílka se záhadnou minulostí, který chce chudým horalům připomenout Krakonošovu památku aposílit jejich víru v jeho spravedlnost.

Kniha obsahuje 107 černobílých a 48 barevných reprodukcí.

Román z roku 1937 spojuje realitu s fantastičností v líčení zvláštního života mladého studenta, jenž se utváří v souhlasu s ročními obdobími a koloběhem přírody. Zároveň sahá do tehdejší společenské skutečnosti a v zachycení osudů a myšlenkových pochodů řady dalšich postav zobrazuje tvrdý úděl nezaměstnané inteligence ve "světě, který se točí podle kapitalistické muziky".

Román líčí buržoazní prostředí v prvních letech protektorátu. Na postavách vyspívajícího chlapce a slabošského novináře zachycuje tehdejší třídění duchů, vývoj k činorodému vlastenectví na jedné straně a vývoj ke zradě na straně druhé.

V románu Spáč ve zvěrokruhu (1937) se Weiss dotýká sociální problematiky, ale také se začíná soustředit na psychologii hrdiny. Tato tendence ovlivňuje jeho další literární činnost. Vzniká tak například sbírka Povídky o lásce a nenávisti (1944).

Výbor chce přiblížit Weissovy prózy fantastické, a to ze všech etap jeho spisovatelské dráhy. Deset próz tohoto výboru dokumentuje celou šíři autorovy fantazie - od próz horečnatého vidění přes povídky hyperbolicky zpodobňující reálné děje až po prozaické meditace na fantastické téma.

Výbor z fantaskně laděných próz Jana Weisse, který uspořádala Lenka Ščerbaničová.

Weissovy fantastické povídky se odehrávají na této planetě a ve všech možných obměnách autorovy fantazie ser zamýšlejí nad životem prostých lidí budoucího věku, nad novým, co asi přinese čas, ale i nad tím, co bude přežívat z minulosti.

Kniha seznamuje s fantastickými novelami a povídkami, které autor vybral ze svých prozaických sbírek. Nejpůsobivější povídky vyrostly ze silného životního prožitku autora v zajateckém táboře, který vymíral na tyfus (Apoštol,Generál). Ostrou karikaturou války je novela Bláznivý regiment. Sny, jako vyslovené fantazie.

Společenská satira, groteska s psychologickými prvky, kritika dobového politikaření.

Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení…

Devět příběhů o lásce, které napsali: První Jan Drda, druhý František Kubka, třetí Jaromír John, čtvrtý Jaroslav Havlíček, pátý Zdeněk Němeček, šestý Jiří Mařánek, sedmý Jan Weiss, osmý Eduard Bass a devátý Josef Kopta.Knihu uspořádal Josef Kopta, který také napsal ústřední příběh s jeho vstupem, spojovacími mezihrami a vyzněním. První vydání z roku 1941 bylo nacistickými úřady okleštěné. Josef Kopta měl zákaz publikační činnosti a teprve v druhé vydání mohl být uveden jako pořadatel knihy. Jan Weiss, s nímž bylo v původním plánu počítáno, mohl svou povídku napsat teprve po válce. O peripetiích vzniku knihy napsal v doslovu Josef Šup.

Román z roku 1937 spojuje realitu s fantastičností v líčení zvláštního života mladého studenta, jenž se utváří v souhlasu s ročními obdobími a koloběhem přírody. Zároveň sahá do tehdejší společenské skutečnosti a v zachycení osudů a myšlenkových pochodů řady dalšich postav zobrazuje tvrdý úděl nezaměstnané inteligence ve "světě, který se točí podle kapitalistické muziky".

Povídky z let 1957-1960. Obsah svazku tvoří 7 povídek a rozhlasová hra Poselství z hvězd, jejichž společným tématem jsou výpravy lidí do vesmíru a odraz těchto dobrodružství v lidských osudech, v osobních a rodinných vztazích.

Romaneto. V Meteoru strýce Žuliána autor rozvíjí groteskní příběh o meteoru obsahujícím tekutinu, po jejímž požití se každý začne zmenšovat. Proces miniaturizace se nikdy nezastaví, takže po určité době trojice odvážných experimentátorů doslova zmizí ze světa, před tím však blouzní o mesiášské úloze, kterou budou hrát ve vesmíru jiné dimenze, do kterého se propadnou.

Tři fantastické novely s různorodou formou: O bílém koni, Milý František, Fantóm smíchu; Jan Weiss – zakladatel české sci-fi

Touha spatřit budoucnost očima dneška a dnešek pohledem budoucích lidí je natolik silná a lákavá, že se člověk čas od času vydává do "země vzdálených generací, Země vnuků", aby poznal, co zůstane zachováno z díla, jímž jsou kladeny základy nového věku. Země vnuků je prolínáním spisovatelova deníku a šesti povídek, které přepodstatňují současnost v osudy lidí, žijící několik staletí před námi. Autorovi nejde o technický pokrok, nýbrž o to, jak a čím budou znít lidská srdce, jak budou vypadat lidské vztahy a charaktery.

Povídky rozdělené do třech tématických skupin s příznačnými názvy Otcové, Synové, Vnuci. Vybral, uspořádal a doslov napsal Jiří Sedláček.