Michal L. Hořejší Books

Kniha vychází u příležitosti sta let od úmrtí spisovatele pevně spjatého s místem, které má pro Čechy specifickou hodnotu. Karel Klostermann (1848-1923) coby tvůrce kdysi jedinečné reprezentace Šumavy totiž dodnes určuje, jak se Češi k rozsáhlému pohoří vztahují. Kniha se proto odklání od obvyklé prezentace autorova života a díla a vydává se cestou výkladu "básníka Šumavy" jakožto kulturního a literárního fenoménu, jenž v sobě zahrnuje jevy, jako je nástup masového turismu, nacionalizace okrajových oblastí či rozvoj knižního trhu orientovaného na profit. Záměrem knihy je problematizovat vžité etikety "svědek zániku staré Šumavy" či "apoštol smíření mezi Čechy a Němci", a umožnit tak vrátit autora z oblasti ideologie do oblasti interpretace. Publikace není oslavou, nýbrž terapií.

Kniha se zaměřuje na kritickou analýzu diskurzu o Národním parku Šumava v letech 1991–2010, kdy toto chráněné území čelilo intenzivním debatám, zejména kvůli masivním rozpadům lesních porostů způsobeným lýkožroutem smrkovým. Tyto diskuse zahrnovaly různé aktéry, včetně politické reprezentace, a poskytly materiál pro analýzu vztahu mezi regionálními tématy a obecnými politikami, stejně jako pro zkoumání procesu tvorby populistické agendy. Debata o správě šumavských lesů ilustruje klíčový princip CDA – vztah jazyka a moci. V průběhu dvaceti let se spor o správu lesů proměnil v konflikt identit, přičemž se utvořila koalice vědců a aktivistů proti zájmům místních politiků a budoucích prezidentských kandidátů. Tato diskurzní struktura byla založena na dlouhodobém zobrazování lesa jako stabilního a ekologicky hodnotného prostředí. Kniha analyzuje více než 7 000 novinových článků a ukazuje, že diskurz má zásadní význam a že slova jsou stejně důležitá jako činy.