Christophe Hadevis Book order (chronological)

Svatý Benedikt Josef Labre (1748 - 1783), o jehož životě se dočtete v této knize, byl chuďas, žebrák a tulák. Byl špinavý, nijak hezky nevoněl a na jeho těle se usídlil obtížný hmyz. Přespával v kdejakém koutě, v průchodech domů a na lavičkách. Když za ním přicházeli lidé a poskytovali mu vzhledem k jeho mládí laskavou pomoc, dával se na útěk. Přece však to nebyl ledajaký pobuda. Byl mužem Božím. Zvolil si takovýto život, chudý, osamělý a tichý, neboť pochopil, že není jiné bohatství, jiný přítel než Ježíš Kristus. K němu nasměroval celý svůj život a právě kvůli němu vše ostatní ztratilo význam. Navštěvoval kostely, poklekal před svatostánkem a setrvával tak celé hodiny, dny, všechen svůj život zůstával před Ježíšem přítomným v Nejsvětější svátosti oltářní. Nemůžeme a ani nemáme napodobovat tak výjimečný, či dokonce výstřední způsob života, jaký vedl svatý Benedikt Josef. Obracejme se však na něho, aby nám svou přímluvou vyprosil tutéž náklonnost, jakou on sám choval k Ježíši. Pak se i každý z nás stane Božím přítelem, se srdcem tichým a pokorným, které je blízké ubohým a chudým, blízké všem lidem, našim bratřím.

Rome, le 22 mai 1842. La foule se presse dans les rues. On étudie le cas d'un certain Benoît Labre, mort un demi-siècle plus tôt. Le père Piccili résiste : ce pauvre hère ne peut tout de même pas intégrer le cortège des saints ! Va-nu-pied, casse besogne... Pourtant le jour de sa mort, la rumeur avait couru, répandue par les enfants : "E morto, il santo !".