Petr Pithart Book order (chronological)

Knižní rozhovor novinářky Andrey Procházkové (1995) a bývalého politika a univerzitního vyučujícího Petra Pitharta (1941) o naší cestě ke svobodě, a především o tom, co se v politice a ve společnosti událo od roku 1989 až po současnost. Jak vypadalo zákulisí sametové revoluce? Co se za třicet let polistopadového vývoje povedlo, a co naopak ne? Jaký vliv mají čeští prezidenti na společnost? A proč se naše světy najednou nepotkávají? Nad těmito a dalšími otázky diskutují dvě generace vzdálené od sebe více než padesát let.Kniha má obecně sloužit jako průvodce v době, kdy jedna událost střídá druhou ve stále rychlejším tempu, přesto však někteří politici a společenské fenomény stále zůstávají. Díky Pithartovu osobnímu příběhu se povídání rozprostřené do třinácti „večerů“ věnuje nejen klíčovým politickým událostem a postavám, ale přirozeně se prolíná s jeho životem a zážitky. Mezigenerační dialog navíc umožňuje (nejen) mladým lidem nahlédnout do zákulisí české politiky a její poměrně nedávné historie, která tu je s námi dodnes.

Nezvykle objemné dílo autorského tria vznikalo na sklonku 80. let jako protiváha tehdejšímu účelovému výkladu moderní české historie. Autoři se snaží demontovat „český národní mýtus“, který byl systematicky budován v minulém století a často přežívá i dnes. Kniha nastavuje přísné zrcadlo našemu pohledu na českou historii od roku 1848 do mnichovských událostí a na naši roli v evropském kontextu, což vyvolalo řadu polemických reakcí. Cílem autorů nebylo sepsání odborné historické práce, ale spíše „netypického eseje s řadou znepokojujících tázání“. Publikace přináší detailní pohled na období první československé republiky, bez idealizující nostalgie a zjednodušujících stereotypů. Zkoumá také českou politiku po roce 1848 a usilování o moderní státnost, kladoucí otázky o tom, jak jsme obstáli a zda jsme využili šance, které nám dějiny nabídly. Současný čtenář může odhalit paralely mezi vztahem české politické reprezentace k rakouskému mocnářství a dnešním vztahem české společnosti k evropskému projektu a naší roli v něm.

Jak se proměnil prostor svobody v naší zemi za posledních třicet let? Jaký je stav společenské a osobní svobody? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi politického a kulturního života reflektuje „prostor svobody“ v současné české společnosti. Účastníci mají blízký vztah k demokratizaci státu, někteří se na ní přímo podíleli. Mezi nimi jsou disidenti a politici jako Luboš Dobrovský a Petr Pithart, novinář Aleš Palán, ústavní právník Jan Kysela, profesor historie Igor Lukeš, aktivista Šimon Pánek, politický komentátor Jiří Pehe, spisovatel Mark Slouka, historik Timothy Snyder a dokumentaristka Olga Sommerová. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se zaměřuje na lékařskou etiku a otázky svobody, zatímco Michael Žantovský, zakládající člen Občanského fóra, byl poradcem prezidenta Václava Havla. Rozhovory se uskutečnily u příležitosti třicátého výročí sametové revoluce a založení nakladatelství PROSTOR, přímého nástupce samizdatové edice. Autory rozhovorů jsou novináři Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr Placák a Petr Vizina. Kniha je doplněna bohatým fotografickým materiálem.

Kniha přibližuje skrze Pithartovy kratší texty třicetileté období šedesátých až osmdesátých let 20. století. Po ukázkách z mladistvých básnických pokusů shrnuje autorovu polemickou publicistiku v Literárních listech roku 1968, samizdatové texty a záznamy debat v disentu, stati v exilových periodikách i „zprávu o stavu společnosti“ z října 1989, která předpověděla to, co si poneseme z minulosti dál, po 17. listopadu.

Autor, významný český politik a politolog, přednáší od roku 1994 na pražské právnické fakultě o historických souvislostech konkrétních politických jevů a ovšem také o tom, co zakusil ve skutečné politice – na vrcholech moci výkonné a pak i zákonodárné. Čtenář nechť v těchto skriptech (zapsaných přednáškách) nehledá kompletní politologickou učebnici, nýbrž soustředěnou, zaujatou argumentaci – varování před úpadkem veřejného prostoru. Dříve před velkými ideologiemi, dnes před sílicími vlnami nového populismu a nacionalismu. A tak opět přibývá uvědomělých i mimovolných nepřátel politiky. Právě s těmi se autor po většinu života potýkal – a zdaleka ne vždy byl na straně vítězů. Dosud není a nikdy nebude vyhráno: to proto, ne pro obohacení politologie jako pokusu o vědu se autor odhodlal rekonstruovat téměř čtvrtstoletí svého promlouvání ke studentům.

Sborník studentských textů vzešlých z kurzů "Přechody k demokracii" a přednášek "Proměny československé/české společnosti od roku 1989 do současnosti" nabízí pohledy na vybraná témata československých, českých a částečně i středoevropských moderních politických dějin. Příspěvky studentů jsou velice čtivé a poučné, autoři mají autentickou touhu "odhalovat střípky pravdy" o minulosti a poučit se tak do budoucnosti.

Kniha je autorovým účastným rozpomínáním na léta 1990–1994, ale také na to, „co z nich pošlo“ – od rozporného nastartování ekonomické transformace až po rozdělení Československa. Z dnešní situace – z pozorovací kóty, na níž začasté slyšet slova „o konci listopadových dějin“ – se tak autor ohlíží i po původu toho, čím jsme dnes znepokojeni jako jevy krizovými, v celkovém pocitu, „že něco je špatně“... V mozaice z paměti vyplavovaných příznačných momentů, situací, momentek i kolorovaných portrétů tu Petr Pithart jako průvodce nabízí svou invidualizovanou paměť. Teoretická zamyšlení tvoří v této knize spíše doplňkové exkursy k autorovým vhledům do praktické politiky raných (a bouřlivých) let devadesátých, kdy jako čelný představitel OF stanul v čele české vlády.

Knižní rozhovor mapuje v osobě svého protagonisty životní příběh a myšlení jedné z významných postav generace, která přišla na svět během druhé světové války a osobnostně dozrávala v letech šedesátých. Levicové ladění, které si Petr Pithart odnesl z domova, přispělo jen částečně k jeho komunistické epizodě (1960 – 1968), za niž následovalo…

Knižní rozhovor mapuje v osobě svého protagonisty životní příběh a myšlení jedné z významných postav generace, která přišla na svět během druhé světové války a osobnostně dozrávala v letech šedesátých. Levicové ladění, které si Petr Pithart odnesl z domova, přispělo jen částečně k jeho komunistické epizodě (1960 – 1968), za niž následovalo vystřízlivění. Své zkušenosti ze dvou historických mezníků, které se odrazily na politické realitě této země a morálním profilu národa (1968 a 1989), popsal už v knihách Osmašedesátý (1978) a Devětaosmdesátý (2009). V tomto knižním rozhovoru je však tón ještě osobnější a důvěrnější. Petr Pithart (1941) vstoupil do veřejného života jako publicista, především jako redaktor Literárních novin. V roce 1969 byl pro své názory vyhozen z Právnické fakulty UK. Byl mezi prvními signatáři Charty 77. Od 14. 12. 1989 byl představitelem OF po Václavu Havlovi, posléze předsedou české vlády (1990 - 1992) a po dvě funkční období také předsedou Senátu ČR (1996 - 1998, 2000 - 2004). Martin T. Zikmund (1966) je evangelickým farářem v Libici nad Cidlinou a zároveň zahraničním redaktorem Katolického týdeníku a redaktorem Perspektiv.

Po prvním svazku Obrana politiky, vydává nakladatelství Academia druhý dvazek sebraných spisů Petra Pitharta s názvem Devětaosmdesátý. Autor vysvětluje cíle sametové revoluce roku 1989, jako byla otevřená společnost, pluralistické poměry, svobodná soutěž politických stran a další důležitá témata.

Vzpomínky, vyprávění a rozličné historky, spjaté s působením Jaroslava Haška na Lipnici a okolí, které autor vyslechl od hostinského Alexandra Invalda a řady dalších osobností, s nimiž se spisovatel znal.

Dosavadní fotografická ikonografie Terezína se omezovala na charakter někdejšího pevnostního města a posléze koncetračního tábora. Fotografický cyklus Petry Růžičkové je nejen obohacením ikonografické škály města, ale přinesl i řadu nových formálních postupů. Autorka vytvořila námětově vrstevnatý cyklus, v němž se prolínají témata fortifikace, utrpení, ale i melancholie současného zániku. Cyklus Pevnost (Kamenná hvězda Terezín) je silnou vizuální transformací pocitů, dojmů, poznatků, nostalgie, reminiscencí spojovaných s tímto městem.

Události v Československu v roce 1938 očima anglického novináře s předmluvou Petra Pitharta. Kniha vznikla krátce po mnichovském ujednání. Byla výsledkem bezprostředních dojmů a zkušeností autora, který v roce 1938 strávil půl roku v Československu jako zpravodaj anglického tisku. Je tedy napsána ještě před vypuknutím druhé světové války, ba dokonce před okupací zbývajícího území Československa v březnu 1939. Sloužila dobrému účelu v době, kdy anglická veřejnost byla dezorientována vítěznými fanfárami Mnichováků, kteří tehdy slavili onen pověstný „mír pro naši dobu“. Morrellova kniha patřila tehdy vedle významné knihy Geyeho „Padlé pevnosti“ („Fallen Bastions“) k prvním anglickým publikacím, které řekly pravdu o Československu a odhalily skutečnou podstatu mnichovského ujednání. Ani dnes tato kniha není zastaralá, ačkoliv víme mnohem více o politickém pozadí a také o výsledcích mnichovské zrady. Neboť kniha není abstraktním politickým traktátem, je živou reportáží, zachycující události přímo v jejich vývoji a oživuje v naší paměti mnoho a mnoho zážitků osudného roku 1938. 3. vydání, v Nakladatelství JOTA s.r.o. 2. vydání.

Komentáře vysílané na vlnách Českého rozhlasu Regina v letech 1999-2001.

Rozhovor publicistky Jany Klusákové s expremiérem P. Pithartem, vedený v době vzedmutých vášní, v létě 1992, kdy se dělilo Československo. První vydání.

A revised edition of a political dictionary, first published in 1982, which covers recent changes such as the collapse of Communism, the rise of nationalism in Eastern Europe and continued integration in Western Europe.

Současná frustrace z politiky není způsobená jenom chováním politiků či politických stran, ale i nepochopením úlohy a významu politiky. Politika je něco jiného než ideologie. Petr Pithart ve své knize zdůrazňuje, že základní povinností politika je počínat si tak, aby lidé nebyli zbytečně zklamáváni. To je pak vede k tomu, že odmítnou politiku jako takovou. Místo známé definice „politika jako umění možného“ zastává však Pithart spíš názor, že „politika je spíše vzácněji se vyskytující způsob, jak se vyrovnat se skutečností společenských konfliktů“. Hájí kompromis, kde obě strany dodržují základní procedurální pravidla a institucionální rámec. Přestože u nás bývá i takový kompromis vnímán jako něco nečistého a nemorálního, patří kompromis a hledání konsensu k nejvyšším hodnotám demokratické politiky.... celý text

Texty obsažené v této knize vznikaly v období normalizace, tedy v období, jež pro českou společnost znamená prohloubení destrukce, započaté v předcházejících desetiletích, destrukce v oblasti duchovní, morální i materiální. Její rozsah si mnohdy začínáme uvědomovat teprve nyní, kdy jsme postaveni před nutnost její nápravy.

Kritická studie o reformistech Pražského jara je originální filozofickou a historickou sondou do dějin Československa 20. století.