Václav Junek Books

Doplněno příběhy nakreslenými Bohumírem Čermákem a Václavem Junkem.Nové vydání původních komiksových příběhů Rychlých šípů Jaroslava Foglara od kreslíře Marko Čermáka a 13 zbrusu nových příběhů namalovaných Jiřím Grusem!Zatímco první svazek komiksových Rychlých šípů v novém vydání v Albatrosu přinesl všechny příběhy ilustrované Janem Fischerem, v druhém svazku najde čtenář příběhy jeho následovníků v čele s Marko Čermákem. Vedle něj se ve svazku představí příběhy kreslené Bohumírem Čermákem a Václavem Junkem. Opravdovou novinkou jsou pak příběhy podle původních, dosud nezrealizovaných scénářů Jaroslava Foglara nakreslené Jiřím Grusem. Všechny komiky jsou opět nově restaurovány, některé nově kolorovány a pečlivě upraveny tak, aby čtenář jejich mistrovství zakusil v dosud nebývalé kvalitě a barevnosti. Knihu doprovází dvě statě Martina Foreta. V první z nich se autor věnuje osobnosti Marko Čermáka, v druhé pak obecně fenoménu Rychlých šípů a stopě, kterou zanechaly v české kultuře. Oba doslovy jsou doplněny bohatou dokumentární přílohou.

Učebnice obsahuje slabiky a slova pro nácvik uvědomělého čtení, dětské básně, říkadla a krátké příběhy s častou frekvencí přímé řeči. Slabikář byl oceněn Zlatou stuhou 1993 a téhož roku získal i Cenu Comeniana.

Zájmová publikace Společnosti Vlasty Buriana přibližuje "krále komiků" současníkům pohledem autorů. Mozaika vzpomínek známých osobností dokresluje atmosféru, která ho obklopuje a líčí Buriana jako fotbalistu, automobilistu a herce.

Průvodce pražskou Lucernou (od A do Z). Vydejte se s námi do zákulisí pražské Lucerny. Poznejte její tajemství a nechejte se unést její atmosférou. Provedeme vás její pestrou historií a dáme vám nahlédnout pod pokličku, jak vlastně v Lucerně probíhaly všechny ty velkolepé projekty, kterých se zúčastnily největší hvězdy českého i světového showbyznysu. Seznámíte se s umělci, kteří zde vystupovali, ale i s lidmi okolo branže a poznáte, co dělá Lucernu Lucernou.

Vyprávění o první velké vzpouře v anglickém námořnictvu v 18. stol. potvrzuje statečnost a čestnost všech, kdož se dovedli postavit proti tyranii ve znamení spravedlnosti a života opravdu lidského.

Příhody šestnáctiletého chlapce, který se v 19. stol. se svými rodiči vystěhoval do jižní Afriky a s pomocí svých černých přátel se vydává osvobodit svého kamaráda ze zajetí.

Kniha o trosečnících minulých dob zahrnuje vyprávění o skotském námořníku Alexandru Selkirkovi, pravzoru všech robinzonů, cyklické vyprávění o robinzonech na Galapágách, příběhy uprchlíků z válečné lodi Bounty, mužstva zvelrybářského škuneru Essex a pěti trosečníků z Graftonu.

Kniha nese podtitul Životní příběh a další osudy Dr. Františka Chvalovského, věrného služebníka státu, v který nevěřil, naprosto správně, protože málo co jiného vystihuje lépe jeho kariéru a zejména tragický osud.

Čtenář se v knize seznámí nejen s podrobným vylíčením uměleckých i osobních kariér čelných osobností populárního českého hereckého nebe od Emy Destinnové přes Ljubu Hermanovou, Miroslava Horníčka až k Miloši Kopeckému. Autor vypráví především o temných a vesměs dodnes diskutabilních, nejtajnějších stránkách jejich životů a duší, tak jak se mu je podařilo vystopovat, neboť právě tyto dodnes nezveřejněné skutečnosti je poznamenaly největší měrou. Autor u všech osobností, o nichž píše, uvádí zajímavé i dosud nepublikované podrobností, které jistě čtenáře zaujmou. Ke všem, o nichž vypráví, přistupuje citlivě a s osobním respektem, neboť nejednoho z umělců osobně znal. Tato publikace je ve svém celku autentickým pohledem do “zákulisí” českých umělců i do doby, ve které žili. Kniha je vybavená velkým množstvím obrazového materiálu.

Osobnosti českých respektive československých prezidentů počínaje Masarykem a konče Zemanem jsou natolik odlišné, ze se snad ani nechce věřit v nějaké příbuzné genetické kořeny. Jejich politické životopisy jsou dostatečně známy, méně se však literatura věnuje tomu, jací byli v soukromí, když se nemuseli stylizovat a neviděly je oči národa. S tím samozřejmě souvisí i místa KDE žili, jaké bylo jejich rodinné zázemí. Václav Junek si získal čtenáře už předchozí publikaci Slavné vily slavných. Tato kniha na ni volně navazuje jen s tím rozdílem, ze vniká do soukromí československých a českých prezidentů. Činí tak s autorovu schopnosti vyhmátnout ze soukromého života mužů, kteří tvořili naše dějiny, to podstatné. Čtivě tak představuje prezidenty a jejich rodiny ve chvílích, kdy se nemusí stylizovat.

Kniha pracuje s myšlenkou, že W. A. Mozart nezemřel 5. prosince 1791, ale žil dál. Tato domněnka není zdaleka nová, autoři však přinášejí mnoho důkazů a propojují všechny souvislosti, což jim umožnilo v této knize vytvořit zcela reálný příběh dalšího života W. A. Mozarta.

Děj třetího dílu se odehrává po dalších třech letech na Borneu, kam byl strýc František pozván svým přítelem, anglickým plantážníkem Samem Smithem. Po příjezdu vyjde najevo, že plantážník byl i se svou rodinou unesen divokými Dajáky. Mistr Loupáček si opět ochočí různá zvířata,například kančila, mládě medvěda malajského a binturonga. S pomocí plantážníkova sluhy Boniho, rovněž Dajáka, se hrdinům podaří proniknout mezi domorodce. Zde vyjde najevo, že Angličana a jeho rodinu unesl krutý náčelník horských Dajaků Besar Penghantar. Posléze do jeho zajetí upadne i strýc František a ostatní hrdinové. Mají být popraveni, ale mistr Loupáček svým eskamotérským uměním Dajaky přesvědčí, že jsou pod ochranou duchů. Dojde k bitvě mezi dajackými kmeny, Besar Penghantar je zabit a zajatci osvobozeni.

O kolaboraci českého filmu za doby Protektorátu toho již bylo napsáno mnoho, stejně jako o úloze německého filmu v době Třetí říše. Jen málokdy ale někdo poukázal na úspěchy německého i českého filmu v této době. Václav Junek přináší na stránkách své knihy obrácený pohled na tuto tématiku a snaží se připomenout nejvýznamnější herce a filmy, to nejlepší z německého i českého filmu 1.poloviny 20.století.

Historická literatura i další prameny běžně prezentují Dejvice jako jakési bílé místo na mapě Pražského povstání v Květnu 1945. S výmluvou, že se zde tehdy snad vůbec nic nedělo, protože tyto Dejvice drželi pevně „Němci“. Tato knížka však není fikce, protože tomu tak vůbec nebylo! Je pravda, že podivuhodný a dokonce poněkud záhadný válečný příběh Dejvického nádraží a jeho obránců je už sám o sobě snad až neuvěřitelný. Ale stal se, navíc s dramatičností, razancí a důsledky, které odpovídaly velikosti všech, kteří v něm sehráli své velké, ne-li dokonce životní role. Čtenáři se tak nabízí docela jiný pohled na skutečně bojující noblesní pražskou čtvrť a zároveň výjimečný morální imperativ, který její občané přijali za svůj do té míry, že ač je naší době tak snadno znevažovaný, dodnes naprosto nevyvanul.

Tři díly románového příběhu U nich na Sázavě „Hledání domova“, „Krásná epocha“ a „Nové krásné zítřky?“ postupně evokují panenské doby Posázaví včetně dávných lesáků, vorařů a kameníků; bájný čas trampů, chatařů a skautů 20. a 30. let minulého století. Prostřednictvím pošťáka, poštmistra a pak i šéfa poštovního úřadu Benedikta je vyprávěn na 464 stránkách originální románový děj, rozložený široce mezi dramatickým koncem 19. století a slibným počátkem nového věku v roce 1945. V příběhu se záměrně „pracuje“ s hrdiny románů Jana Morávka, situacemi a dobovými rekvizitami, faktografií i s dodnes tak vyhledávanou atmosférou Posázaví, vylíčenou ve všech deseti jeho „posázavských“ románech. Příjemně překvapí i grafická úprava a také zaujme původní soubor dobových fotografií, které dobře slouží jako atypické, ale skvělé ilustrace k této knize.

Putování za krásnými rostlinami do hlubin pralesa.

Názory na tuto knížku mohou být různé. Třeba už proto, že se - jak doufám - značně liší od literatury již vydané na obdobné téma. Jejím podtitulem by totiž mohlo být motto „Můj dům - můj hrad“, anebo povzdechnutí: „Všude je něco!“. Právě proto, že lidé jsme všichni, neseme s sebou každý často i hodně těžký náklad, přidělovaný nám životem, jenž žijeme. Stejně jako hrdinové, jimž se v této publikaci věnuji. Zejména z tohoto úhlu jsem hleděl na jejich domy a obydlí. Navíc s otázkou jak silně se jejich osudy otiskly v těchto zdech. Anebo jak naopak kvality jejich příbytků poznamenaly je. Dost možná, že se někde se čtenářem neshodneme. Už proto, že každý akceptuje sdělené i viděné jinak, obvykle po svém. Myslel jsem však svou věc dobře a budu si velmi vážit toho, jestliže alespoň trochu laskavý čtenář uzná, že jsem dělal, co jsem mohl

HITLER PŘED BRANAMI je kniha, která se všem líbit nebude. Odmítnou ji především ti, kteří se stále brání pochopit a přijmout osm set let českoněmeckého spolužití v jedné zemi reálně, beze všech předpojatostí a bez veškerého na dané velké historické téma nabaleného balastu. Tento v české bibliografii naprosto ojedinělý literární dokument sice akcentuje povstání Němců v Čechách a na Moravě v roce 1938 a jejich cestu k němu, ovšem uvádí je na pravou míru expozicí předchozího bezmála celé jedno tisíciletí trvajícího národnostního konfliktu. Logicky a neodvratně eskalujícího až k nezpochybnitelnému konci českých Němců po roce 1945. Stejně tak se však ptá pro kterou z obou nacionalit bylo právě tohle nakonec větší neštěstí. V knize uvedené skutečnosti, objevy nových souvislostí a z nich plynoucí závěry jsou nabízeny srozumitelně, přehledně a se zcela současným objektivním nadhledem. Vážní zájemci o naznačené historické téma navíc uvítají bohatou faktografii, nezbytný aparát i rozsáhlou kolekci dobových fotografií, map a obrazových dokumentů. HITLER PŘED BRANAMI je spolu s tituly DRUHÁ REPUBLIKA – NULTÁ HODINA a HITLER v ČECHÁCH součástí volné tématické trilogie. Po BETONOVÉ ILUZI je to druhá kniha, kterou Václav Junek vydává v Nakladatelství OLYMPIA.

Beautifully Illustrated by Gary Blythe, this edition includes extra material for young readers.

Literatura faktu. Pestrá mozaika událostí, jejímž cílem je vytvořit obraz osudového historického zlomu, který předcházel okupaci Československa a ztrátě národní samostatnosti. Kniha má podobu filmového scénáře či historické reportáže, ve které se střídají záběry a pohledy na události z různých míst a úhlů pohledu (z Pražského hradu, konferenčního sálu v Mnichově, pohraničních pevností, sudetských měst a městeček, Hitlerova soukromého bytu atd.). Jednotlivé kapitoly jsou doplněny dokumentárními fotografiemi.

Román z lišákova života. Příběh chytrého a odvážného lišáka, který se dostane z karpatských polonin až do středních Čech, spřátelí se s jezevcem, založí liščí rodinku a odolá všem úkladům o svobodu. Ústřední děj prostupuje vedlejší motiv mladého myslivce, kterému kdysi uteklo ochočené liščí mládě; náhoda mu znovu přivádí do cesty jeho lišáka až teprve po letech válečných, když se vrátil z německého otroctví a ujal se správy sázavských lesů.

Trosečníci polárního moře vypraví o výpravě na severní pól. V roce 1928 tam cestoval Běhounek vzducholodí Italia s převážně italskou posádkou. Cílem cesty bylo dosáhnout severního pólu a provést zde několikadenní měření a pozorování. Nepříznivé počasí a únava posádky ale způsobili, že se vzducholoď po dvou týdnech zřítila. Trosečníci pak strávili na vratké ledové kře dlouhých osm týdnů plných nebezpečí, dobrodružství, boje o přežití, ale i několika úsměvných historek.

Vladimír Menšík: nedostižný vypravěč, geniální gejzír lidového humoru, jedinečný fenomén české a moravské zábavy, nedostižný herec – a především velký člověk. Právě díky němu jsou „Velké televizní Silvestry“, které natočila Československá televize v letech 1977, 1978 a 1979, dodnes diváckou událostí, na niž se nezapomíná. Kniha uvádí celou řadu nových podrobností a poznatků o autorech a protagonistech těchto výjimečných pořadů; stejně tak se v ní dočtete o řadě zajímavostí a neuvěřitelných situací, které natáčení všech tří „Velkých Silvestrů“ provázely. Text také zachycuje vzpomínky mnoha pamětníků. Díky tomu všemu přináší kniha čtenářům nejen procházku nejtajnějšími místy televizního zákulisí, ale především velmi překvapivý pohled na mnoho tehdejších i současných hvězd českého a slovenského showbyznysu – včetně Vladimíra Menšíka samého.

Ćeská veřejnost se rozloučila s významným hercem, filmovým i televizním režisérem Olegem Reifem. Je známo, že poslední měsíce svého života věnoval především psaní knihy vzpomínek a reflexí na více než šedesátileté působení v české kultuře. Je skoro neuvěřitelné, že úplně poslední korekturu knihy, která vyjde 19. listopadu, jsme dělali u něho doma tři dny před jeho skonem. Ve své knize Oleg Reif a jeho hvězdy se vrací nejen spirálou času po autorově životní pouti, ale především s láskou a humorem vzpomíná na spolupráci se všemi nejslavnějšími kolegy a hereckými bardy druhé poloviny minulého století. Kmotrem této knihy je Zdeněk Troška.

Historický triptych Václava Junka Rekviem za tři krále pojednává ve třech samostatných kapitolách o třech pozoruhodných a přesto tragických králích na českém trůnu. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány Václavu IV., poslednímu českému králi s přemyslovskou krví, Rudolfu II. Habsburskému, velkodušnému sběrateli umění, který neuměl vládnout, a také Ferdinandovi V., poslednímu Habsburkovi, který si nasadil na hlavu korunu českých králů. Kniha je rozdělena do tří částí a doplněná o bohatý doprovod ve třech barevných přílohách.

Některé domy mají zajímavé osudy, protkané s lidmi, kteří v nich žijí. Ve vile Addě žil po generace Fischlů-Rybičků, jejichž rodová linie sahá až do třináctého století. S původně kupeckou rodinou se čtenář však seznamuje v době 19. století, a to nejen v rodinné vile, ale také v kraji okolo Berounky a Kačáku. Jaké životní osudy, dramata i radosti potkají příslušníky této rodiny? Román Václava Junka je literární ságou ve stylu Forsythů, ovšem v ryze českém prostředí. Děj volně prochází dvacátým stoletím a v poněkud otevřeném konci přechází až do dnešních dnů. Na pozadí příběhu ožívají i skutečné události, místa a osobnosti Prahy a především Berounska.

Autor knížky cestoval roku 1938 Jižní Amerikou. Setkal se tam s indiánským chlapcem, který ho překvapil tím, jak dobře dovedl španělsky. Jmenoval se Togo a za nějaký čas se zbavil nedůvěry k neznámému cizinci. Cizinec mu totiž řekl, že je z Československa, a Togo věděl, že odtud byl i jeho věrný přítel Largo. Vyprávěl Vladimíru Šustrovi o Largovi a vylíčil mu všechny zvláštní příhody, které spolu prožili. Togo vyprávěl, jak musel s otcem odejít z rodné indiánské vesnice do města bělochů a jak ustavičně snil o návratu; nesměli se však vrátit dřív, dokud nepomstí Indiána Rawatua, kterého běloši zavraždili. Ale Togův otec spatřoval v běloších neomylné vládce, jimž nelze odporovat. Togo si už nevěděl rady, až se jednoho dne setkal s Largem. Poznal, že našel konečně věrného druha, který se zastane pronásledovaných Indiánů. Largo je však vypovězen ze země a povstání, které vypukne, na postavení nejchudších mnoho nezmění. Nikdo však nedokáže na dobrého Larga zapomenout, a nejvíc se stýská Togovi. Proto vyprávěl tento příběh, proto si znovu připomínal všechny smutné i veselé příhody. A je to poutavé vyprávění, protože Togo skutečně mnoho poutavého prožil. Třetí vydání.

Základem tématu i děje nové Junkovy knížky jsou pevná a nezpochybnitelná historická fakta. Projekt Wotanův oštěp, který z nich vychází, je však holý nesmysl, stejně jako je další líčení alternativního konce Hitlerovy říše fikcí, kterou by si nikdo soudný nikdy nemohl přát a také my ji čtenářům nenutíme. Přesto je možné přijmout tuto autorovu konstrukci jako reálné varování českého čtenáře před hrozbou dnes již zcela nezpochybnitelnou, protože se takto nabízená licence může proměnit v neblahou realitu našeho mateřského kontinentu až příliš snadno. Jak by se skutečně mohlo stát v duchu závěru knihy: nepotrestají nás bohové, ale potrestáme sami sebe. Už za to, že soudobá euroatlantická civilizace nemá šanci obstát, je-li tolik oslabena zevnitř programovou nesvorností, hlásáním falešných ideí a bůhví odkud řízeným rozsevem civilizačních chorob, ničících běžného Evropana na těle i na duchu.

Tři sta let od narození Marie Terezie je výročím, které by rozhodně nemělo zapadnout. Když Marie Terezie nastupovala k moci, stala se sice panovnicí obrovské říše, která však připomínala spíše kolos na hliněných nohou. Monarchie nebyla vnitřně jednotná a státní pokladna byla prázdná. Marie Terezie proto musela prosadit finanční a správní reformy, které by připravily cestu modernizaci země. Institut Václava Klause na ni vzpomíná novým sborníkem. Do sborníku přispěli Jiří Weigl, Jan Sechter, Ferdinand Trauttsmannsdorff, Jaroslav Čechura, Jindřich Forejt, Karl Vocelka, Vladimír Liška, Milan Hlavačka, Eduard Maur, Josef Pekař, Václav Junek a Michal Skořepa. V příloze Pragmatická sankce z 19. dubna 1713, patent Marie Terezie o všeobecném školním řádu a robotní patent. Nechybí ani reprodukce barevných obrazů Marie Terezie. Editorem je Marek Loužek.

Nejen Francie spoléhala na začátku druhé světové války na své betonové pevnosti a systémy opevnění. Další, kdo se touto cestou vydal, byli Belgičané se svojí velkolepou pevností známou jako Eben Emael. Mohutná pevnost byla volným pokračováním Maginotovy linie a dopadla úplně stejně, jako celá tato opevněná soustava. Stala se dějištěm první velké operace německých výsadkových sil (včetně prvního použití kluzáků), které doslova přes noc ovládli nejen samotnou pevnost, ale celé přilehlé okolí a urychlili tím postup německých nacistických vojsk dál do Belgie a Francie. Kniha Václava Junka se zaměřuje na opevnění Eben Emaelu, souvislosti s ostatními opevněními, na neadekvátnost podobných staveb pro obranu v moderním způsobu vedení války, samotnou operaci i na celkovou situaci Belgie na počátku druhé světové války. Kniha je doplněna řadou dobových fotografií a ilustrací i vlastními fotografiemi autora, který se na Eben Emael několikrát osobně vydal.

Sedm vůní Pražského jara je knížka, která se rozhodně nepodobá žádnému z titulů, které na toto téma zatím vyšly a jistě ještě vyjdou. Je to totiž záznam autentického reportu dnes již postarší Petry Behrensové, která velkou éru osmašedesátého roku vnímala v Praze z pohledu pověřené korespondentky východoberlínského magazínu NBI. Protože to ale tenkrát byla mladá a žádoucí žena, přivoněla si k Pražskému jaru důkladně. Prožila totiž týdny a měsíce od pádu Antonína Novotného tak, že se jí podařilo přímo se v Praze účastnit nekonečné řady dodnes zajímavých politických, kulturních i společenských akcí a osobně se setkat s řadou pozoruhodných osobností. Osou pražského příběhu Petry Behrensové je proměna z kované soudružky v přesvědčenou obdivovatelku československého obrodného procesu až do té míry, že musí být stažena z trestu zpět do komunistického Berlína týden před srpnovou okupací. Pointou velmi zajímavého děje, jenž se odehrává celý v prosluněné atmosféře polednové Prahy, je osudová cena, kterou je jeho hlavní hrdinka donucena zaplatit v malém i ve velkém.

Zkušený spisovatel a historik Václav Junek přichází s poměrně novým pohledem na dějiny druhé světové války ve shodě s celosvětovým trendem, který se nese v duchu hesla ,,co by se stalo, kdyby...“ V této publikaci líčí v jedenácti kapitolách realitu Anschlussu Rakouska, hlavních Hitlerových tažení, největších bitev a bojů na evropských frontách i celé řady dalších zlomových situací, do nichž uvedl Adolf Hitler svět během druhé světové války. Čtenáři jsou nabízeny alternativy, podle nichž každá z nich mohla mít i docela jiné finále. Fakta, data, události a důsledky uvedené v knize souhlasí. Také všechny zúčastněné osoby žily a chovaly se tak, jak je tu vylíčeno. Rovněž ostatní užité reálie odpovídají známým skutečnostem. Každá z vytvořených historických konstrukcí je přitom zajímavou evokací konkrétní zlomové doby a současně pokusem o varující vylíčení Hitlerových alternativních možností a cesty třeba až do samotného pekla. Uvedené skutečnosti však podávají nezvratný důkaz o tom, že válka především Hitlerovým osobním zaviněním nikdy nemohla skončit vítězstvím nacionálně-socialistického Německa, ačkoli k němu obvykle scházelo jen velmi málo. Protože nakonec i nad zdánlivou materiální a statistickou převahou vždy zvítězí jen zdravý rozum, to lepší co je v lidech, pokrok, morálka a civilizace vůbec.

Kniha se zaměřuje na nevyhnutelný konec koexistence Čechů a Němců, který vyvrcholil v květnu 1945. Tento historický moment se stal fantómem pro pozdější režimy a představuje tragické, avšak neodvratné zakončení osmi století společného života, který začal racionálně, ale skončil v násilí a krveprolití. Autor se snaží přiblížit tento dějinný zápas z perspektivy těch, kteří ho prohráli, a nabízí impozantní drama prostřednictvím epizod, které čtenáře provedou českým květnovým povstáním jinak, než bývá obvyklé. Cílem není adorovat nebo odsuzovat, ale představit historické skutečnosti s objektivním nadhledem. Kniha se snaží objasnit motivy jednání Němců v květnu 1945 a zkoumá, zda skutečně toužili po totální destrukci Prahy, nebo spíše po zajištění vlastního přežití v novém domově. Imperativní název, odvozený z německého rozkazu, vyvolává otázky o skutečných záměrech Němců v Čechách a o tom, co za sebou chtěli zanechat. Kniha tak nabízí nový pohled na historické události a podněcuje k zamyšlení nad složitostí lidských motivací v krizových obdobích.

Toto je skutečný příběh rudolfínské doby. Je to věrné vylíčení značně neveselých posledních dnů muže, který se přežil. Čtenář nahlédne do kontinuálního sledu fikcí a historických konstrukcí, které však mají společné to, že se samy o sobě reálně staly. Příběh se odehráva především v pitoreskní rudolfínské Praze se vším, co k tomuto tématu patří a tak, jak je stále všeobecně přijímáno. Vlastní story je nesena prostřednictvím historických postav, které však žijí, myslí a jednají tak, jako jednají jejich dnešní protějšky. Toto drama se odehrává v létech 1611 a 1612. Tedy v době mezi debaklem Pasovských v Čechách a smrtí Rudolfa II. Konečně právě tento císař, jeho reálný sebezáchovný plán, popis poslední fáze jeho prapodivného života a konečně i jeho neblahý osud jsou hlavními motivy knihy i jejího příběhu. Ačkoli nabízené vyprávění pracuje se známými a ověřenými fakty, je výjimečné tím, že tyto skutečnosti staví do nových souvislostí.

Kniha o životě, nadějích, nevysokých vrcholech, strmých pádech a drsném osudu prvorepublikového českého herce Čeňka Šlégla, souputníka takových osobností jako Vlasta Burian, Jaroslav Marvan, Martin Frič nebo Hugo Haas. Příběh o osobním fatálním dramatu člověka, jenž si zpočátku sice vybral dobře, ale jehož pozdější nasměrování bylo přes jeho nejlepší vůli naprosto mylné. Příběh o složitých peripetiích jeho života, o jeho světě, kolezích a o době, v níž žil a která jej utvářela.

Nápravník zažitých nepravd (o Václavu Klausovi) vznikl na základě rozhovorů, které měl jeho autor skvělou možnost vést přímo se stále aktivním prezidentem v rámci návštěv na Hanspaulce přibližně od počátku jara 2014 do konce zimy tohoto roku. Jak napovídá už název knihy, využil této jedinečné příležitosti k tomu, aby na jejích stránkách postupně uvedl na pravou míru celou řadu omylů a často i vědomých nepravd, rozšiřovaných o Václavu Klausovi v běhu celých posledních desetiletí. Přitom rozhodně nejde o vcelku očekávatelný sled prvoplánových tematických dialogů, nýbrž o výjimečné vylíčení skutečného života Václava Klause od dětství přes studentská a první profesní léta, až k roku 1989 a pak i dál, až k jeho prezidentskému úřadu - především z autorova pohledu. Neméně cennou součástí knihy je však nejen další pravdivé vylíčení celé řady s tím se pojících významných epizod celé Klausovy politické i osobní kariéry, ale také reálné přiblížení podobného množství prezidentových počinů a jeho charakterových vlastností tak, jak je Václav Klaus Václavu Junkovi postupně vysvětlil.

Celá oblast okolí Obersaltsbergu byla neprodyšně uzavřena a obsazena hlídkami z přilehlých kasáren. Na vrcholu alpského velikána zde totiž stálo monumentální sídlo Adolfa Hitlera, známé jako Berghof. Jak probíhala stavba, jaké události zde proběhly, čím se zde nejspíš Hitler zaobíral a proč byl nakonec jeho dům srovnán se zemí? Na to vše odpovídá kniha Václava Junka, která zároveň vyvrací řadu mýtů. Autor navštívil celou oblast několikrát a čerpal především z prací německých historiků a dobových materiálů. Kniha je bohatě ilustrována historickými i soudobými fotografiemi.

Adina Mandlová - herecká ikona třicátých let - dobře poznala vrtkavost osudu. Z hvězdných sfér se dostala až na úplné dno v poválečných letech, kdy byla zatracována a označena za kolaborantku. Klidu jí nepřinesl ani odchod z republiky. V Anglii se jí nepodařilo navázat na úspěšnou hereckou kariéru a ve své profesi se neprosadila. Závěr života pak prožila na Maltě a po smrti manžela v Čechách. Autor nám předkládá vzpomínky přátel na tuto neobyčejnou ženu, která s noblesou přestála řadu životních karambolů. Především se zaměřil na poslední roky hereččina života.

Osobnost dr. Emila Háchy není zapomenuta ani dnes, po celých šedesáti osmi letech, které uplynuly od jeho smrti. Háchův problém však je, že názor veřejnosti zejména na poslední roky jeho života je emotivní, a především výrazně osciluje mezi Háchovým zatracením na jedné straně a určitým obdivem na druhé.

Název a přebal knihy napovídají, že rodinná historie Václava Havla skrývá jedno tajemství. Žije mezi námi jeho biologický sourozenec, tedy třetí bratr Václava a Ivana, muž, který na rozdíl od těch dvou je znám jen velmi malému okruhu lidí a dlouhá léta byl na periférii zájmu? Proč nevystoupil ze stínu dříve? A proč se jeho slavný bratr Václav k němu nehlásí? O tom je dokumentární rekonstrukce autorského týmu, který tuto knihu připravil k vydání.

O mnichovské zradě, okleštění Československa v roce 1938 a jeho definitivním znásilnění fašistickým Německem v březnu 1939 byly napsány a vydány desítky knih. Ani jedna se však neorientuje na detailní analýzu cest samotného Adolfa Hitlera na území, které před záborem Sudet patřilo Československu. Historik Václav Junek rekonstruoval podle historických pramenů, minutu po minutě, hodinu po hodině průběh návštěv Hitlera v tehdejších Sudetech, v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Hitler zde všude strávil v letech 19381939 přesně 103 hodin. Jakými dopravními prostředky přijížděl, kým byl vítán, jaký byl jeho program, ale také třeba to, co a kde jedl, je výsledkem historického zkoumání, díky kterému vznikla tato unikátní publikace, která přibližuje Hitlerovy cesty slovem i obrazem. Všeobecně se ví, že trnem v oku Hitlera byl státní útvar Československé republiky. Jaký byl ale jeho skutečný vztah k Čechům a českému národu? Také o tom je tato kniha.

V květnu 1945, na samém konci války, zastavil v Rudné u Prahy německý pancéřový vlak. Posádka vystoupila a do Rudné tak dorazilo květnové povstání českého lidu. Jaké byly okolnosti zdejších událostí? Jak se postavili ke všemu místní občané a jak byla Rudná u Prahy nakonec osvobozena? Kniha je cenným příspěvkem pro všechny, kteří mají zájem o české dějiny a o druhou světovou válku nebo květnové povstání v roce 1945.

Sto let od smrti rakouského císaře Františka Josefa I. je výročím, které stojí za hlubší reflexi. Františkova smrt předznamenává pozdější pád habsburské rakousko-uherské monarchie, kterou silně otřásala řada národnostních konfliktů. Do sborníku přispěli Jiří Weigl, Jan Galandauer, Milan Hlavačka, Aleš Valenta, Robert Kvaček, Jiří Pernes, Jindřich Dejmek a Václav Junek. V přílohách je provolání Františka Josefa I. „Mým národům“, přednáška Josefa Pekaře pronesená u příležitosti smrti rakouského mocnáře a výklad historika a diplomata první republiky Jana Opočenského. Sborník doplňuje rozsáhlá fotografická příloha. Editorem je Marek Loužek.

Obecně zrady nelze označit za specifický národní, v tomto případě český fenomén. Zrada jako taková prostupuje veškerými dějinami celého lidstva od jejich prvního úsvitu, až po naši současnost. Lidská historie zná dobře své Hérostraty, Ravaillacy, Richardy III., maršály Neye, Charloty Cordayové, Alfrédy Dreyfuse, Jagy, Hamletovy strýce, maršály Pétainy, i Maty Hari a s nimi stejně tak celé legie jim podobných. Zrada samozřejmě není základním hybatelem českých dějin, nicméně je až příliš často spoluvytvářela. Kniha je však určená českému čtenáři, a proto v tomto prvním díle představujeme zrádce jeho rodu. Zrádci nikdy nebyli nevinnými kvítky, ale zavrženíhodnými jedinci. Češi samozřejmě měli a mají své hrdiny, ale stejně tak své zrádce. Některé z nich milému čtenáři přibližujeme v této publikaci České zrady a o dalších z naší novější historie budeme pojednávat ve druhém díle, který vyjde začátkem roku 2010. Václav Junek v nakladatelství Petrklíč vydal v roce 2008 knihu "Rudolf II., císař jehož čas uplynul" a nyní připravuje knihu o ženách českých prezidentů v mezních situacích " Osudové okamžiky prvních českých dam".

Kuchařka nejoblíbenějších jídel Vlasty Buriana je výjimečným souborem neopakovatelných kulinárních receptů. Kniha vychází v době, kdy v televizi, v novinách a už i v rozhlase vaří snad každý. Spoluautor knihy Pavel Holík je nejen mistrem kuchařem a vyhlášeným gastronomickým specialistou minimálně evropské úrovně, nýbrž je i spoluzakladatelem Společnosti Vlasty Buriana. Publikace obsahuje velké množství barevných fotografií.

Roku 1611 byl Rudolf II. nucen vzdát se po nevydařeném vpádu pasovských českého trůnu ve prospěch svého bratra Matyáše. Nelehké období českých dějin přitahuje stále naši pozornost i po 400 letech. Nechejte se vtáhnout do bouřlivých let poznamenaných šlechtickými i náboženských spory. Nahlédněte do zákulisí politických pletich a nechte se okouzlit rudolfínskou dobou, která nás oslovuje i po staletích.

Tato kniha výrazně a atraktivním způsobem nabízí souvislý řetěz malých, vedlejších válečných konfliktů, tak jak k nim docházelo od počátku 20. století podnes. Autor postupně představuje malé války od té jihoafrické búrské přes povstání boxerů, anexi Habeše, anšlus Rakouska, blokádu Berlína, falklandský konflikt až po sovětský a potom i americký Afghánistán. A to v detailu i v širších souvislostech. Vždy představuje čtenáři obě nepřátelské strany, jejich vůdčí osobnosti, vojenský potenciál, a to vše dokresluje značným množstvím informací včetně zajímavého obrazového materiálu. Kniha dokládá, že není malých válek, protože všechny bez výjimky organicky předcházely anebo po nich následovaly ty velké. To v tomto případě znamená první a druhou světovou válku ve 20. století i současné celosvětové válčení s terorismem.

Umřít pro film? rozhodně není obvyklá memoárová kniha o tom jak jsme kdy co natáčeli a jak u toho bývalo veselo. Naopak – vypráví především o osudech celé dlouhé řady vesměs významných českých umělců i umělkyň, jejichž osudy film, televize či umění vůbec zásadním způsobem poznamenaly. Dříve, ale především v našich časech. Jak ale přehledně uvádím v obsahu knížky, hovořím přitom ve třech základních kapitolách o nejrůznějších motivech, které dovedly tyto význačné osobnosti až tak daleko, aby sloužily svému umění doslova až do roztrhání těla anebo aby se jím nechaly fatálně poznamenat, stejně jako připomínám ty velikány, kteří si vzali život vlastní rukou, opět zpravidla v příčinné souvislosti právě s nejpopulárnějším uměním. Přitom čtenář sám najde přesvědčivou odpověď na smysl základní otázky, položené v úvodním titulu, nejen díky pravdivému vylíčení těchto životů, nýbrž také ve výpovědích mnohých kolegů, mých známých z oboru, i ve slovech skutečných žijících klasiků.

Wolfgang Amadeus Mozart a Praha, to je poměrně často probírané téma. Co když to ale bylo s Mozartem a zlatým městem na Vltavě trochu jinak? MOZARTOVY PRAŽSKÉ NOCI přináší čtenáři trochu jiný pohled na dané téma. Tato útlá knížka totiž čtenáři skýtá jedinečnou možnost strávit společně s hudebním géniem noc předtím, než v Praze dirigoval svou Figarovu svatbu, uvedl Dona Giovanniho, ale také než se odebral do Stavovského divadla k premiéře Velkorysosti Titovy. Děje se tak ve třech rokokově laděných povídkách, vystavěných na základě ověřených skutečností a doplněných o pozoruhodný faktografický doprovod i nanejvýš zajímavý obrazový materiál. To vše činí z této knížky dílo, určené nikoli jen znalcům hudebního umění, ale také zájemcům o jiný pohled na Mozarta a konečně i milovníkům tajů staré Prahy vůbec.

Kniha je určena všem, kteří se v současné nebezpečné době dovedou zamyslet nad omylem, jehož důsledky pociťujeme dodnes. Protože duch Maginotova linie i její mnohočetná opakování v celém světě a zejména v Evropě s sebou neodvratně přinesly výrazné ohrožení demokracie už v letech 1939 až 1945. Tento OMYL ANDRÉ MAGINOTA tedy varuje před opakováním chyby, kterou beze sporu je povýšení pochybného ideálu nad realitu, jejíž respektování jediné přináší naději na úspěšné řešení jakékoli zásadní krize. Čtenář má jedinečnou možnost odpovědět si sám díky souvislé řadě ověřených faktů, historických dokladů a autentických dokumentů i rovněž dosud nezveřejněných obrazových materiálů na věčnou otázku co všechno neblahé, ne-li zničující může přinést náhrada dynamického vedení války, je-li nezbytná, pasívní statickou obranou.

Osobnost Dr. Edvarda Beneše bývá zpravidla označována přinejmenším za spornou. Tato kniha však z takového klišé zřetelně vybočuje kromě jiného náhradou tohoto odsudku za doklad faktu, že sporný nebyl Beneš sám o sobě, nýbrž jeho politické cíle, jichž navíc zdaleka ne všech dosáhl. Líčí totiž tohoto muže jako státníka přímo předurčeného k smutně souvislé řadě chyb, jichž se dopustil s obvykle osudovými důsledky především díky několika málo vlastním přesně pojmenovaným skutečně výrazným osobnostním rysům. Vypráví tedy o tom, jak se zpravidla vždy tyto jeho neblahé vlohy s tak fatálním efektem projevovaly v letech před i za světové války 1914-1918, v rámci celé řady Benešových pochybení v časech první republiky a zejména kolem roku 1938. Také ale v britském exilu, aby pak konečně vyvrcholily jeho podobně trudnou praxí v letech 1945-1947 a především ve Vítězném únoru. Vše řečené se přitom děje přístupnou beletristickou formou, ve srozumitelném chronologickém řazení tézí, faktů i líčení souvisejících historických událostí. Navíc doplněno pro čtenářovu potřebu až nevšedně širokým rejstříkem ilustrací, dobových dokumentů, srovnávacích tabulek i map, také však galerií podrobnějších portrétů většiny přímo zúčastněných významných osobností.

Dějiny lidstva znají celé legie svých zrádců i velezrádců. Zrada je samozřejmě vždy bezectným činem proradnosti, slabosti určitých jedinců jednajících na základě rádoby neomylného vyššího principu. Je často projevem vypočítatelnosti i omezenosti, avšak s nedozírnými následky. Na zradu může být samozřejmě pohlíženo z mnoha různých pohledů a v důsledku toho může být zpětně i různě hodnocena. Kniha, kterou vám předkládáme je zajímavá nejen faktografií týkající se zrádců jako takových, ale především jejich osudy, cestou, kterou procházeli a tím jak nakonec sami skončili. Je to smutné čtení, které nikoho nenechá na pochybách o vině těch, kteří chtěli tak či onak vstoupit do dějin, avšak sami skončili na jeho propadlišti. Malý výběr kapitol z této knihy: Brutus, Gaius Julius Caesar a jejich společní přátelé, Filip Sličný, Templáři a Jacques de Molay, Vladimír Uljanov a císařský generální štáb, Vidkum Quisling, Brežněv a Nulita S. Chruščov, Michail V. Grobačov, Boris Jelcin a nomeklatura a další...

Není malých a velkých rolí, jsou jen malí a velcí herci, kteří je hrají. Přitom mnozí takoví jsou velcí nejen duchem, nýbrž také po těle. Kniha „13. komnaty herců gigantů“ se věnuje právě jim. Autor v této knize představuje poměrně rozsáhlou galerii umělců, nápadných už na první pohled vlastní fyzickou konstitucí, s respektem a s úctou ke každému z nich. Čtenář se dozví, jak se právě tito giganti vyrovnávali nejen se svým „handicapem“, nýbrž také s nástrahami „Třináctých komnat“. Také oni jimi přirozeně trpěli, a mnozí z nich trpí dodnes. Publikace představuje reprezentativní kolekci herců a hereček, jež vesměs ani přes svou přirozenou impozantnost neztratili pranic z vlastní graciéznosti, talentu, ani předností ducha. To vše v oblouku, široce vyklenutém od 20. století až po naše časy. Jde o osobnosti, které jsou českému divákovi blízké, jež si je oblíbil a jimž třeba i prostřednictvím tohoto vyprávění možná poprvé správně porozumí. V knize jsou zaznamenání i méně známí herci, kteří minimálně mají zaděláno, aby se za nějaký čas také stali giganty.

Dějiny lidstva znají celé legie svých zrádců i velezrádců. Zrada je samozřejmě vždy bezectným činem proradnosti, slabosti určitých jedinců jednajících na základě rádoby neomylného vyššího principu. Je často projevem vypočitatelností i omezenosti, avšak s nedozírnými následky. V českých dějinách to vesměs byla kvítka o nic méně odporná a zavrženíhodná jako všechny jejich světové předobrazy dohromady, ačkoliv někteří z nich mohli být i naivní idealisté. Na zradu může být samozřejmě pohlíženo z mnoha různých pohledů a v důsledku toho může být zpětně i různě hodnocena. Což se v českých dějinách občas stává. Kniha, kterou vám předkládáme je zajímavá nejen faktografií týkající se zrádců jako takových, ale především jejich osudy, cestou, kterou procházeli a tím jak nakonec sami skončili. Je to smutné čtení, které nikoho nenechá na pochybách o vině těch, kteří chtěli tak či onak vstoupit do dějin, avšak sami skončili na jeho propadlišti.

Den co den míjíme bez zvláštního povšimnutí nekonečné množství budov, domů a staveb vůbec. Přesto jsou však mezi nimi mnohé, které si naši pozornosti naopak víc než zaslouží. Zejména proto, že se do jejich stěn a zdí provždy otiskly síly ducha, osudu a charakterů jejich svým způsobem velkých obyvatel. Slavné vily slavných je kniha, která svého čtenáře neinformuje jen o uměnovědných či architektonických detailech pražských, respektive českých rodinných domů, chcete-li vil, nýbrž především o jejich osudech ve srozumitelném kontextu například s životními příběhy Martina Friče, Jana Wericha, Dr. Jaroslava Preisse, bratří Čapků, Vlasty Buriana, Miloše Havla, Lídy Baarové, Karla Svobody, Edvarda Beneše, Karla Gotta - plus dalších nejméně patnácti velkých českých osobností, dodnes právem hodných naší pozornosti. Slavné vily slavných, vypravené společně s cenným dobovým, ale i současným původním fotografickým materiálem, jsou možná svérázným a u nás zatím neobvyklým, nicméně jednoznačně cenným příspěvkem do všeobecně žádané nabídky české memoárové literatury. Anebo, chcete-li, literatury faktu.

Znají jej všichni skuteční fandové českého filmu. Mladý, elegantní, víc než pohledný, výjimečný a zjevně inteligentní Antonín Novotný, filmový milovník minimálně evropského formátu, za sebou zanechal věru nesmazatelnou stopu. Není divu. Na jeho velké a významné role v „Katakombách“, „Třech vejcích do skla“, „Před maturitou“ i v ostatních čtyřiadvaceti celovečerních filmech nelze jen tak zapomenout. Přitom jeho kariéra trvala pouhých jedenáct let - od roku 1931 do léta 1941. Proč tenkrát doopravdy odešel od filmu? Proč tak snadno zahodil svou jinak jen těžko srovnatelnou kariéru? Co všechno bylo a co se stalo s umělcem a člověkem Antonínem Novotným? Tato kniha velmi podrobně a s velkou pečlivosti odpovídá na tyto ale i další otázky, týkající se filmového nebe spojené s Antonínem Novotným.

Kniha Václava Junka a Tomáše Hejny se snaží přinést čtenáři čtivou formou klíčové otázky ohledně První republiky i celkový historický pohled do doby, ovšem nikoli z tradičního pohledu, ale z kritického úhlu, přitom však tak, aby kniha nemohla nikoho urazit. Pouze na základě faktů a zpětného pohledu připomínají, že ne vše, co se o První republice všeobecně mezi lidmi šíří, je tak růžové, jak se na první pohled zdá. Autoři se tak zabývají například problémem celkového vzniku republiky, otázkou autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi, problémem sudetských Němců, rozporem mezi obrazem tehdejších poměrů v dobových filmech a reálným světem zmítaným krizí, problematikou navrátivších se legionářů, kteří byli dva roky po válce již nadbytečnou vojenskou silou, ne vždy čistým politickým bojem tehdejších politiků a dalšími aspekty doby.

Betonová iluze je unikátní kniha, která na celkem malé ploše jednoznačně a především srozumitelně uvádí na pravou míru svaté téma Československého stálého opevnění z let 1935 až 1938. Aniž se chce vysloveně dotknout tak četných zastánců tohoto osudového omylu, staví se vědomě proti meritu aktuální záplavy „bunkrologické literatury“ české i zahraniční. Přitom je cenná právě tím, že se tak děje kvalifikovaně, na základě naprosto reálných fakt, údajů a skutečností, především však věcně a bez jinak obvyklých emocí. Kniha sice na jedné straně podává běžný informativní přehled české i světové pevnostní tématiky, avšak právě na tomto věcném základě jednoznačně dokládá beznaděj a fatální neperspektivnost „fortifikačního šílenství“ jak v předválečné Evropě, tak – a to důrazně – v Československu konce třicátých let minulého století. K tomu s uvedením relevantních údajů o obou stranách potenciální fronty jednoznačně prezentuje katastrofu ze září 1938, právě jako přímý důsledek československé „betonové iluze“. Velkým přínosem knihy je vedle publikace detailních náčrtů, map, konkrétních souvisejících údajů a tematických dokumentů premiérová prezentace úctyhodného souboru původních, jedinečných fotografií opevnění, pořízených v Čechách, na Moravě a na Slovensku, také však v pevnostních pásmech západní Evropy, v běhu posledních třiceti let.

V listopadu 2015 uplyne od události, které se říká Bitva na Bílé hoře, tři sta devadesát pět let. Mnoho o ní víme už ze školních lavic, ale pouze okrajově, i když přece. Tato kniha se daleko šířeji zabývá prakticky vším, co předcházelo této jinak z vojenského hlediska nepříliš významné šarvátce, co se seběhlo kolem ní a co ji následovalo. Líčí tedy celý zajímavý a napohled až snad romantický úsek českých a evropských dějin mezi první polovinou 16. a počátkem 17. století – v dobových konsekvencích a často s uvedením souvisejících podrobností, záhadných zvratů a významných informací, které zpravidla nejsou všechny běžnému čtenáři známy. Zabývá se tedy teorií, praxí a vývojem renesančního umění války, také ovšem celou galerií císařů a králů i jejich dvorů, kamarily a panstva obou stran a vysvětluje pravou podstatu jejich konfliktů. Tedy to, proč se navzájem znepřátelili a co všechno za tím doopravdy bylo, popisuje postupnou cestu jich všech až k první velké válce evropských dějin a zároveň osvětluje osudovou neodvratnost této katastrofy. Velká část lidí, ale i některých odborníků se nedovede oprostit od obvykle účelové oficiální prezentace této bitvy, jak je jim předkládána po celé generace. Čtenáři budou žasnout nad skutečnou hloubkou jistých omylů. Název knihy OPRAVDU TEMNÁ BÍLÁ HORA? je otázkou právem. Konkrétní odpověď na ni se však nabízí populární, čtivou, ale důvěryhodnou formou na jejích stránkách.

Kniha Třinácté komnaty prezidentů není příliš rozsáhlá, ale je nabitá výběrem událostí a fakty, které zásadně ovlivňovaly naše dějiny a tedy i naše osudy. Pojednává o práci, živote a často i myšlení mocných, tedytěch, kteří stáli a stojí na samém vrcholu pomyslné pyramidy - na Pražském hradě - a dívali se či dívají „ z vrchu“ na lid v „podzámčí.“ Přitom zřejmě při svém vládnutí si ani sami neuvědomovali své „Třinácté komnaty.“Je dobře, že žijeme v době, kdy o mocných této zeměmůžeme veřejně vést jakoukoliv debatu, a dokonce, takto činíme i v této knize. Odhalujeme jejich soukromí, slabá místa, chcete-li Třinácté komnaty. V. tomto smyslu je tato kniha ojedinělá a pro mnohé z nás mohou být některé informace velmi překvapivé. Kniha je vybavena fotografiemi míst, kde naši prezidenti žili a kde jsou ti, kteří nás navždy opustili - pohrbení.

Knížka skládacích obrázků je uvedena stručným seznámením malých čtenářů s vývojem a jednotlivými typy plachetnic od dob starého Egypta až po dnešek, kdy se těchto lodí používá hlavně jako sportovních plavidel.

Po celém městě vznikla panika: nikde není ani kousek uhlí. Nehraje radio, nesvítí elektrika, nejezdí tramvaje, pekaři nepečou, lidé mrznou. Horníci organisují mezi městským lidem brigády. Jak kdo reaguje na vážnou situaci, pozná nejlépe odvážný chlapec Honza, který sám získá spolužákydo blízkého Jarova na uhelnou brigádu. I z těchto chlapců se stanou zachránci celého města, které už začínalo hladovět. Ale práce na dolech se jim tak zalíbila, že se rozhodnou zůstat jí už věrni. Tak vytvoří dvanáct chlapců za vedení odvážného Honzy první kolektiv hornických učňů, za nímž budou následovat další a další, neboť všichni se už naučili chápat cenu uhlí a hornické práce.

ZENTA nebyla jen obyčejnou lodí, ale svým způsobem milníkem a symbolem C. a k. námořnictva, téhož námořnictva, v němž kromě Rakušanů a Maďarů sloužili i četní další obyvatelé Rakousko-Uherské monarchie, Čechy nevyjímaje. Naopak, Čechů a Moraváků bylo v tomto námořnictvu neobyčejně mnoho a zapsali se do historie jako svědomití námořníci a fachmani v mnoha důležitých námořních oborech. Právě ZENTA je často označována jako "česká námořní katastrofa první světové války", protože při jejím potopení zahynulo Čechů nejvíce. Rakousko-Uherské námořnictvo však tvořila i řada dalších lodí včetně prvních ponorek. Je to mnoho příběhů odvahy a hrdinství, vítězství a proher a v závěrečné fázi i jedinečné memento první světové války, do níž C. a k. námořnictvo zasáhlo, ale neuspělo.

Příběh námořníků z lodi Kronborg, kteří ztroskotali u malého ostrůvku, a vše si museli sami udělat a dosáhnout i radiového spojení k záchraně.

HITLER PŘED BRANAMI je spolu s tituly DRUHÁ REPUBLIKA – NULTÁ HODINA a HITLER v ČECHÁCH součástí volné tématické trilogie. HITLER PŘED BRANAMI je kniha, která se všem líbit nebude. Odmítnou ji především ti, kteří se stále brání pochopit a přijmout osm set let českoněmeckého spolužití v jedné zemi reálně, beze všech předpojatostí a bez veškerého na dané velké historické téma nabaleného balastu. Tento v české bibliografii naprosto ojedinělý literární dokument sice akcentuje povstání Němců v Čechách a na Moravě v roce 1938 a jejich cestu k němu, ovšem uvádí je na pravou míru expozicí předchozího bezmála celé jedno tisíciletí trvajícího národnostního konfliktu. Logicky a neodvratně eskalujícího až k nezpochybnitelnému konci českých Němců po roce 1945. Stejně tak se však ptá pro kterou z obou nacionalit bylo právě tohle nakonec větší neštěstí. V knize uvedené skutečnosti, objevy nových souvislostí a z nich plynoucí závěry jsou nabízeny srozumitelně, přehledně a se zcela současným objektivním nadhledem. Vážní zájemci o naznačené historické téma navíc uvítají bohatou faktografii, nezbytný aparát i rozsáhlou kolekci dobových fotografií, map a obrazových dokumentů. HITLER PŘED BRANAMI je spolu s tituly DRUHÁ REPUBLIKA – NULTÁ HODINA a HITLER v ČECHÁCH součástí volné tématické trilogie.

Ve čtyřech částech knihy vylíčil autor počátky husitských bouří (boj o Oustí, opevňování Hradiště hory Tábor, vítězství nad Zikmundovými vojsky na Vítkově a pod Vyšehradem, dobytí hradu Příběnic) a vykreslil množství výrazných postav z řad Žižkových "božích bojovníků" i zřad nepřátel kalicha.

Čtyři povídky - Se španělskými plavci, Opuštěný námořník, Vzpoura na ostrově, Deset mužů z Alexandra - o statečných jednotlivcích i kolektivech ztroskotavších anebo nedobrovolně vysazených na odlehlých ostrovech. Odkázáni na svou vnitřní sílu a odolnost zápasí s nejprimitivnějšímiživotními podmínkami, překonávají tíhu samoty a vítězí v zápase o život a návrat do civilizovaných krajů.

Spisovatel, úspěšně čerpající z nejrozmanitějších prostředí, vyhověl tentokrát zájmu mladých čtenářů o dobrodružnou četbu. Vypráví jim o pohnutých osudech českých lidí v dalekých krajích, ať už vystěhovalců v minulém století do Ameriky a jejich přátelství i bojích s Indiány, či Čecha těžce se probíjejícího na ostrovech v Tichém oceánu anebo konečně českého inženýra stavícího cukrovar v indické džungli.