David Jan Novotný is a distinct voice in contemporary Czech literature, whose work is characterized by a deep insight into the human psyche and social reality. His prose, often interwoven with autobiographical elements, explores themes of identity, loneliness, and the search for meaning in a dynamic world. Novotný's style is marked by its expressive language and its ability to capture authentic dialogues, drawing readers into the inner lives of his characters. His work offers a bold reflection on contemporary life and human relationships.
Tato knížka upoutá nejen dětského, ale též dospělého čtenáře, jemuž nechybí alespoň špetka hravosti a smyslu pro humor. Pojednává totiž o osudech „člověka ementálského“, tedy o lidech žijících na samém konci doby kamenné v údolí pohádkové řeky Emme. Na stránkách této roztomilé knihy se dozvíme, kterak Ementálci železné nástroje používat začali, kterak se živnostem pekařské, kožešnické, truhlářské a dalším velkého rozkvětu a úcty dostalo – zkrátka kterak šťastně i nešťastně se odvíjel život v oněch dávných dobách, kdy všechno teprve vznikalo a kdy nejběžnější věci byly ještě převratnými novinkami
Koncem jednapadesátého roku dvacátého století se autor s rodiči přistěhoval do někdejší Páté čtvrti, tj. bývalého Josefova, Židovského města, dnes součásti Starého Města pražského, kde od té doby žije. Déle než pětašedesát let sleduje tedy proměny této čtvrti, jíž procházely dějiny, nuceně či dobrovolně rozjásané průvody, politici, prezidenti, dvojí okupantská vojska, radosti i smutky. V sedmi kapitolách své soukromé historie, mapujících jednotlivá desetiletí, autor vzpomíná na své dětství, na rodinu, na spolužáky a kamarády, na dětské hry v ulicích, na rozdíl od dnešní doby tichých a klidných, na významné osobnosti, které zde žily, i na ty, kteří zmizeli nebo se v průběhu let přistěhovali. Čtenář se v těchto osobitých vzpomínkách dozví mnohé, o čem se v běžných knihách pojednávajících o Starém Městě nikdy nedočte.
Nový román Davida Jana Novotného, zkušeného spisovatele (Jak rodí chlap, Ro(c)k na vsi, Strašáci a poustevníci aj.) a rektora Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku, nám po prvních stránkách může připadat jen jako skvěle a vtipně zpracovaný nápad vyprávět příběh ze začátku 21. století důsledným slohem velkého prvorepublikového románu.Autor si nápaditě a vkusně pohrává s jazykem, tématem i všemi paradoxy, které díky takovému přístupu vznikají, ale při tom nás nenápadně vtahuje pod povrch svého zvláštního alternativního světa, malého Městěčka nad Labem, v němž se lehce plynoucí všední dny náhle zabarvují nečekanými událostmi.Svěže a humorně líčené charaktery jeho obyvatel, kteří jsou zpočátku až žánrově klasickými figurkami, se nám najednou proměňují v živé a plasticky vykreslené osobnosti, které jsou nositeli střípků velkého tajemství, a napětí, jež bublá pod zdánlivě idylickým životem Městěčka, náhle přerůstá do nečekaně dramatických událostí, směřujících k překvapivému konci.Vasarelyho kříž je nejenom vynikající literární hrou, ale i románem v kladném slova smyslu esoterickým, v němž se mísí humor i tajemství se zvláštní nostalgií a kouzlem zašlých časů, a - jakkoliv se tak netváří - románem skutečně moderním, který si jistě najde mnoho vděčných čtenářů.
Píše se srpen 2002. Čechy postihla tisíciletá povodeň, svým rozsahem připomínající biblický příběh Noachův. Stovky lidí přišly o své domovy, tisíce bylo nutno evakuovat ze zatopených oblastí. Také Židé z Josefova a z dalších částí Židovského Města musejí opustit své byty. Hledají útočiště u svých souvěrců. V židovském penzionátu pana Reicha na Vinohradech se řízením osudu schází deset mužů, tvořících minjan. Jsou různého věku, od patnácti do osmdesáti let, z různých prostředí, s různými životními zkušenostmi. Jejich osudy se postupně odhalují prostřednictvím historek, jež si v dlouhých chvílích vyprávějí, nebo vzpomínek, které se jim v této mimořádné situaci vynořují. Spolu s nimi se opět odkrývá zloba, nesmyslnost, absurdita neblahých minulých režimů, jež pronásledovaly hlavně Židy. Trpké, ale přesto až neuvěřitelně komicky vyznívající osobní historie nám prozaik David Jan Novotný předává vlastní i sdílenou zkušeností. Zná současný židovský svět Prahy, jeho prostředí, jazyk, zvyklosti a obřady. Příběhy, které vypráví laskavě, s charakteristickým ironickým humorem, získávají v jeho podání moudrost dávných biblických poučení i jistou smířlivost poznání, jež přesahuje celé generace. Už šedesát let jsem tu neměl být. Kde jste vy, kde jsem já? A kde jsou ostatní?
Příběh pěti pošetilých starců, obyvatel vesnice s fiktivním názvem Kumburk, je podán s velkou nadsázkou a čtenáře od počátku upoutá a strhne. Kniha má mnoho předpokladů stát se humorným čtením. Má napětí a švih, najdeme v ní uvážené míšení možného s téměř nemožným i překvapivý závěr. Svou snahou podat výpověď o specifickém prostředí, ale zvláště o nedokonalosti a nevyzpytatelnosti soudobého světa získává až filosofický rozměr a řadí se k tomu nejlepšímu, co vytvořila klasická česká humoristická próza.
Kniha rozvíjí dobrou tradici společenského románu v humoristickém žánru a čtenáři nabízí příběhy pražských flákačů, studentů, básníků, umělců a holek jednoduchých jak sáňky. Je to nekonvenční četba pro nekonvenční lidi.
Píše se rok 1951 a do pražské čtvrti Josefov se stěhuje židovská rodina Neumanových. Hlavní postava, pětiletý Samuel Neuman, poznává ulice, dvorky a zákoutí Josefova, kde se odehrávají všední, ale také dramatické příběhy sousedů i rodiny Neumanovy, ovlivněné událostmi, které hýbaly Československem v padesátých a šedesátých letech. Jen tu a tam vezme Oskar Neuman své syny na vlastivědné výlety, aby jim ukázal krásy české země, ale zároveň divného státu, omotaného ostnatým drátem. Navzdory tomu, co strašného dějiny přinesly a přinášejí, Samuel, jeho bratr i otec neztrácejí svou víru
Zajímavé a lehce absurdní povídky vracejí čtenáře do éry rozpadajícího se socialismu 80. let. Šest povídek spisovatele a filmového scenáristy o lidech, kteří se ocitli v nečekaných situacích, které svým způsobem ovlivnily jejich život. Příběhy mají tragikomické pozadí, které revokuje atmosféru posledních let systému, jemuž nikdo nevěřil. Ústřední povídka Strážní andělé byla televizně zpracována.... celý text
