František Pavlíček Book order (chronological)

Účelem této publikace je seznámit veřejnost s unikátními, širšímu publiku dosud neznámými fotografiemi Františka Pavlíčka, který na svých snímcích zachytil atmosféru Prahy a především Žižkova na přelomu 50. a 60. let dvacátého století. Kniha ukazuje mnohdy v umělecky, ale hlavně poeticky laděných fotografiích nejen dnes již neexistující domy a ulice, ale i život lidí v tehdejší době. Téměř všechny snímky byly pořízeny fotoaparátem Rolleiflex – dvouokou zrcadlovkou. Publikace, obsahující více než sto padesát černobílých fotografií, je doplněna několika snímky z Čech a Moravy, jakož i dobovými články vztahujícími se k osobnosti Františka Pavlíčka.

Kdo by neznal krásný příběh, jak se z ušmudlané Popelky stane princezna? Letos tomu je již čtyřicet let od premiéry slavné filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku režiséra Václava Vorlíčka na podzim roku 1973. S touto knihou se čtenářům do rukou dostává první autorizované literární zpracování filmové pohádky. Na motivy scénáře Františka Pavlíčka ji převyprávěl spisovatel Vojtěch Steklač. Kniha je také doplněna o fotografie z filmu a o rozhovor s jeho tvůrcem, režisérem Václavem Vorlíčkem. jistě tak potěší malé i dospělé čtenáře.

Filmový scénář významného filmového díla režiséra Františka Vláčila.

Soubor dramatických textů Františka Pavlíčka (1923-2004) obsahuje texty Nanebevstoupení Sašky Krista, Dávno, dávno již tomu, Zrcadlení a Chvála prostopášnosti. Autor na záložku napsal: "Variace na Isaaka Babela jsem napsal před třiceti lety k šedesátému výročí Divadla na Vinohradech, kde jsem tehdy působil. Svou poslední divadelní hru Chvála prostopášnosti jsem viděl na tomtéž jevišti po sedmatřiceti letech. V době nedobrovolného mlčení jsem se stal jedním z autorů ‚bytového divadla‘ Vlasty Chramostové, které děkuju za sugestivní provedení Zprávy o pohřbívání v Čechách. Byl to náš společný příspěvek ke 120. výročí smrti Boženy Němcové. Zrcadlení, napsané nedlouho po listopadovém převratu, je pokusem o novou divadelní adaptaci poslední prózy Karla Čapka Život a dílo skladatele Foltýna, která mě uhranula už jako studenta v sešitovém souborném vydání díla milovaného autora."

Soubor vzpomínkových próz známého dramatika je věnován jak jeho vlastním předkům, tak svérázným sousedům na rodném Zlínsku. Autor vypráví historky z rodného Lukova, malé moravské obce poblíž Zlína. Půvabné vyprávění, plné laskavého humoru a náklonnosti k lidem, zpřítomňuje dobu autorova mládí, zejména období třicátých let a okupace.

Zákruty lidského tajemna se otevírají i v posledním, nedokončeném románu Život a dílo skladatele Foltýna. Je to snad nejdiskutovanější Čapkova práce, vyprovokovala řadu názorů i výkladů. Před čtenáře snad poprvé postavil překvapivě hlavního hrdinu jako člověka nečestného, přesvědčeného o své velikosti a nalhávajícího uměleckou upřímnost svému okolí. Autor sice na několika místech připomene jeho lepší stránky, například se stává, že cítíme nefalšovanou Foltýnovu víru ve vlastní genialitu. Ale tím se jeho životní cesta stává ještě tragičtější, je směšná a málo politováníhodná. Zesilující se slabošství, neschopnost si je přiznat, jako by rezonovalo s náladami některých v pomnichovské době.

Drama, které představuje svobodný vztah k prameni inspirace, tj. k cyklu povídek Rudá jízda, jehož námětem jsou Babelovy zážitky z polského tažení První jízdní armády Buďonného v roce 1920. Zachycuje všechny krajní protimluvy lidských zájmů, názorů, náboženských vyznání, povah, situací a vztahů, které se nahromadily během několika velikonočních dnů dvacátého roku v novogradském kostele, kdesi na polském pomezí. Podle H. Šimáčkové bychom mohli drama obrazně nazvat moderní legendou o revoluci a jejích hrdinech, kteří nejsou žádní novodobí spasitelé nebo mučedníci, nýbrž lidé tohoto světa.

Čtyři původní pohádky (Hadí kůže, Tři volavčí pera, Povídačka o vojákovi, Tanečnice), v nichž autor vypráví o štěstí, o veliké lásce, o povinnosti a ztraceném úsměvu.