Emil Holub Books

Abenteuerliche Afrika-Expeditionen sind heutzutage weit verbreitet, doch vor etwa 130 Jahren war der „schwarze Kontinent“ für die meisten Europäer unerreichbar. Forschungsreisen erforderten Sachverstand, Pioniergeist, Mut und Risikobereitschaft. Der Arzt Emil Holub erfüllte sich nach seinem Medizinstudium in Prag einen Traum und brach am 1. Juli 1872 zu seiner ersten Afrika-Reise auf, die sieben Jahre dauern sollte. Während seiner drei umfangreichen Expeditionen bis 1879 forschte er in Südafrika und erreichte den Sambesi sowie die Victoriafälle. Sein Versuch, den oberen Sambesi bis zu seinem Quellgebiet zu verfolgen, scheiterte jedoch, da er in den Stromschnellen beinahe seine gesamte Ausrüstung verlor. Das Inhaltsverzeichnis umfasst ein Vorwort des Herausgebers, Holubs Erlebnisse und Forschungen in Südafrika sowie eine editorische Notiz und weiterführende Literatur. Eine Leseprobe beschreibt Holubs Reisebeginn am 2. März 1875, als er Dutoitspan verließ und zu einem Freund nach Bultfontein reiste. Dort plante er, Süd-Zentralafrika zu erkunden. Auf seiner Route begegnete er verschiedenen Farmen und bemerkte die Tierwelt, darunter Springbockherden und Wassergeflügel. Besonders beeindruckte ihn ein schilfumrandeter Weiher auf Coetzes Farm, der ein reiches Vogelleben beherbergte. Holubs Erlebnisse spiegeln seine Faszination für die Natur und die Menschen in dieser unbekannten Welt wider.

Veliké dobrodružství je vypsání třetí Holubovy výpravy do nitra Afriky tak, jak bylo 1881 otištěno v jeho knize Sedm let v Jižní Africe, přeložené do všech světových jazyků. Mladý český badatel, který si na tuto objevnou cestu uspořil peníze z lékařské praxe v démantových polích, podnikl po zkušenostech předchozích výprav v březnu 1875 odvážnou cestu do království marucko-mabundského, hodlaje po řece Zambezi proniknout napříč Afrikou k jejímu vých. pobřeží. Překonávaje těžké překážky kladené přírodou i domorodým vládcem, stanul 17. září u Viktoriiných slapů, a 1. prosince pokračoval na člunech obtížených bohatou kořistí sběratelskou peřejemi řeky. Ale ztráta dvou člunů a malárie donutily ho po tvrdém zápase s přírodou a hlavně nemocí ke zpáteční cestě a k návratu do Kimberleye 1876. Svoji cestu velikého významu vědeckého líčí prostě, bez udivujících efektů, perem bystrého pozorovatele i školeného přírodovědce. Jeho kniha, vyzdobená původními kresbami autora je věrným obrazem střední části Jižní Afriky v letech sedmdesátých.

První část cestopisu Sedm let v Jižní Africe - z původního vydání Jana Otty z roku 1881 a z autorových článků, zpráv a dopisů upravil a doslovem opatřil Kuzma. Národopisnou poznámku napsal Dr. Jiří Müller.