Vladimír Karfík Book order (chronological)

Vladimír Karfík (1. 10. 1931, České Budějovice), literární historik, kritik, redaktor a editor. V šedesátých letech 20. stol. působil jako redaktor v Literárních novinách, v letech 1990–99 byl jejich šéfredaktorem. Ve svém kritickém díle se věnoval mnoha českým významným autorům, především básníkům (Jiří Kolář, Jaroslav Seifert, Ivan Wernisch, Bohumil Hrabal, Vilém Závada, Karel Šiktanc a další). Díky své mimořádné schopnosti, s níž dovede citlivě pochopit a interpretovat literární dílo, navíc střídmým a jasným stylem, patří mezi nejvýznamnější osobnosti tohoto oboru. Jeho tvorba obohatila naši literaturu posledního půlstoletí i svou zřetelnou zásadovostí a zároveň noblesou.

Autobiografické dílo prof. Vladimíra Karfíka.

Kniha Literatura je čitelná se soustřeďuje na analýzu tvorby autorů několika generací české literatury druhé poloviny 20. století. Sleduje přitom dvojí pokus o překonání surrealismu. Prvním bylo Bednářovo pojetí "nahého člověka" v počátcích díla Zdeňka Urbánka a druhým povaha poetiky Skupiny 42 v díle Jiřího Koláře, sledovaná od surrealistických východisek po proměnu básnického obrazu v obraz výtvarný. Stati věnované J. Kainarovi a B. Hrabalovi, i Vaculíkovy proměny deníku v román s Kolářovou poetikou volně souvisejí. Druhé generaci básníků, kteří vstoupili na scénu převážně v 50. letech (Šotola, Diviš, Holub, Šiktanc, Florian, Skácel) a na počátku 60. let (Brousek, Šrut, Wernisch), je věnována záverečná stať.

A cura di M. E. Cantarello. Porto Valtravaglia, 2010; br., pp. 256.

Svazek obsahuje čtyři autorovy sbírky z let 1956 až 1970.

V prvních kapitolách své autobiografie vzpomíná Vladimír Karfík na dobu svého profesního zrání, zejména na stáže u dvou nejslavnějších architektů té doby: Le Corbusiera ve Francii a Franka Lloyda Wrighta v USA. Dále se podrobně zabývá dobou, kdy byl vedoucím stavebního oddělení firmy Baťa ve Zlíně. A projekty významných budov a stavebních celků, které byly realizovány nejen ve Zlíně, ale v celém koncernu firmy Baťa v Československu i v cizině. Jeho pozdější působení v Bratislavě je charakterizováno řadou projektů továren, škol a vědeckých ústavů, ale zejména účastí na založení bratislavské Fakulty architektury. Ani poslední třetinu svého života nezůstal bez projektování, bez přednášení, ale hlavně bez přímé realizace svých myšlenek. Měl tuto možnost na ostrově Malta, kde působil v hlavním městě La Valetta jako univerzitní profesor a také tvůrce projektů a staveb pro významné investory.

Výbor přináší celý soubor epigramů v Havlíčkově uspořádání z r. 1843-1845 (doplněný o některé jeho epigramy další), Obrazy z Rus (bez první a poslední nedokončené části), písně s aktuálními politickými náměty a tři vrcholné skladby, Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest svatého Vladimíra. Průběžná studie osvětluje Havlíčkovo dětství a mládí, jeho pobyt v Moskvě, jeho životní osudy po návratu z Ruska, pobyt v Brixenu, návrat do Prahy a smrt. Uspořádala, průvodní text a vysvětlivky napsala Věra Kronusová ; doslov Milena Beránková.

Antologie veršů s věčným námětem lásky byla editorem sestavena tak, že je v ní zastoupeno dílo šestatřiceti českých autorů, počínaje zhruba generací Halasovou, Seifertovou a Nezvalovou a konče generací Hanzlíkovou a Kabešovou. Přitom byl výběr určen „gustem pořadatele i představou rozmanitého vkusu čtenářů“. Kromě veršů uvedených básníků obsahuje výbor poezii, jejímiž tvůrci jsou: Hora, Neumann, Mikulášek, Holan, Toman, Biebl, Hrubín, Fikar, Brousek, Weiner, Šrámek, Wernisch, Kainar, Florian, Skácel, K. Bednář, Kriebel, Šiktanc, M. Kundera, Petiška, Wenzl, Vyhlídal, Diviš, Šotola, Závada, Kolář, Štroblová, Orten, Kapoun, Pilař, Zahradníček. Název sbírky podle básně K. Tomana.