Eduard Maur Books

Ženský svět byl po staletí světem intimním, reflektovaným knižní, nástěnnou i závěsnou malbou, dobovou naučnou i krásnou literaturou, epistolografií, zčásti pozůstalostními inventáři, účty a prameny osobní povahy - dopisy, deníky a memoáry. Diplomatický materiál vznikl téměř výhradně činností mužů, archivní prameny institucionální povahy (s výjimkou soudních akt a policejních protokolů) vypovídají o ženském světě méně a "jakoby nerady". Kniha nahlíží ženu přes témata, která se prolínají celým popisovaným obdobím - partnerství, rodina, vlastnictví, veřejný život, vlastní identita, vzdělání, mecenášství… Zajímavá je rovněž analýza stereotypů ženství ve vztahu žena-muž a otázka ženských archetypů.

Královská trilogie je souborným vydáním tří knih (Ženy a milenky českých králů, Muži a milenci českých královen, Děti a levobočci českých králů), napsaných čtveřicí význačných českých historiků, kteří se rozhodli postihnout ty stránky našich dějin, jež donedávna nepatřily mezi obvyklá témata klasické historiografie.

Svazek je pokračováním tematické řady, která navázala na patnáct dílů Velkých dějin zemí Koruny české. Tým vědeckých pracovníků Etnologického ústavu AV ČR v něm pojednává téma lidové kultury v českých zemích od raného středověku po současnost komplexně a v evropských souvislostech, v unikátním záběru, jakého dosáhla česká etnografie naposled v šedesátých letech minulého století. Kniha se zabývá kulturou zemědělského venkova a jeho vztahy k tradiční kultuře města, dotýká se zkoumání lidové kultury národnostních menšin a vedle kultury hmotné – architektury, lidových řemesel, stravy či oděvu – zachycuje projevy tradiční nehmotné kultury, jako jsou například výroční obyčeje, zbožnost, slovesnost, píseň, hudba nebo tanec.

Od početí a porodu přes výchovu a vzdělávaní a získávaní prvních pracovních zkušenosti až po práh dospělosti v prostředí města, vesnice i šlechtických rodů, v rodině, ve škole či sirotčinci, za války i v míru. První velkorysé shrnutí ukazuje, jak se do tématu dětství promítají nejen poznatky o vývoji školství či práva, o dobové stravě, o bydleni, odívaní či řemeslném zpracovaní hraček, ale také psychologické výzkumy traumat nebo badání o vzniku a vývoji pediatrie jako samostatného lékařského oboru. Dětství má však i svůj „velký dějinný příběh“. Ať už se jedna o dětské sňatky ve středověkých panovnických domech, osvícenské reformy a postupné prosazení právní ochrany dítěte, o oslavu dětství jako naděje lidstva v rané fázi komunistického režimu, nebo naopak obavu z podvratného potenciálu mládí za normalizace, dítě je vždy také téma politické. A ačkoli jde v mnoha těchto případech spíše o jeho zneužití, díky civilizačním posunům od středověku dodnes v dětství přece jen přibývá radostných chvil. ISBN 978-80-7432-000-2

Dějiny evropské populace z hlediska historické demografie. Rodinné vztahy a problémy evropského populačního vývoje od pravěku po současnost.

Soubor studií vybraných z díla předního českého historika Eduarda Maura, jenž od roku 1962 působí na Filozofické fakultě UK a od roku 2003 zároveň na Univerzitě Pardubice, je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů. Ve svém rozsáhlém díle se Maur věnuje především hospodářským a sociálním dějinám raného novověku a historické demografii. Jeho studie však disponují řadou přesahů do středověku i novějších období. Právě překračování tematického a chronologického vymezení práce dělá ze souboru Maurových studií celek, jenž drží pohromadě díky záběru, který se nepohybuje pouze striktně ohraničeným prostorem.

Autor knihy se pokouší sledovat vznik a vývoj historické paměti spojené s "posvátnými horami" Čechů a Moravanů (Šumava, Říp, Blaník, Hostýn a Radhošť), ukazuje, jakými změnami toto historické vědomí v průběhu staletí procházelo, až se v 19. století stalo pevnou součástí ideologie formujícího se moderního národa.

Metodické problémy zpracování přirozené měny obyvatelstva českých zemí v 17. a 18. století - zásady výběru pramenů a metody sběru dat a rekonstrukce chybějících údajů. Hlavní rysy vývoje obyvatelstva českých zemí - plodnost, úmrtnost, demografické krize a vývoj počtu obyvatelstva v tomto období.

Exil v českých dějinách raného novověku: sborník z konference konané v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 5.-6. listopadu 1998.

Dne 12. května 1743 byla korunovaná v Praze na českou královnu Marie Terezie, jediná žena na českém královském trůnu. Předcházely tomu dramatické chvíle, kdy se za účasti řady evropských států vedla o dědictví „rakouského domu“ a o stolec římskoněmeckého císaře válka, jež zasáhla – po téměř jednom století míru – i české země. České společnost tehdy byla postavena před obtížnou zkoušku, zda zůstat věrná Marii Terezii, nebo uznat nároky bavorského kurfiřta Karla Albrechta, který se dal vyhlásit v Praze, dobyté za pomoci francouzského a saského vojska, českým králem. Autor v této knize podává přehled válečných událostí na našem území, sleduje reakci jednotlivých vrstev české společnosti na nově vzniklou situaci a současně osvětluje jak vlastní význam korunovace Marie Terezie, tak i důsledky vítězství mladé královny pro další osudy českých zemí. Opírá se při tom nejen o úřední dokumenty, ale v hojné míře využívá soudobého lidového kronikářství a písňové tvorby.

Tři sta let od narození Marie Terezie je výročím, které by rozhodně nemělo zapadnout. Když Marie Terezie nastupovala k moci, stala se sice panovnicí obrovské říše, která však připomínala spíše kolos na hliněných nohou. Monarchie nebyla vnitřně jednotná a státní pokladna byla prázdná. Marie Terezie proto musela prosadit finanční a správní reformy, které by připravily cestu modernizaci země. Institut Václava Klause na ni vzpomíná novým sborníkem. Do sborníku přispěli Jiří Weigl, Jan Sechter, Ferdinand Trauttsmannsdorff, Jaroslav Čechura, Jindřich Forejt, Karl Vocelka, Vladimír Liška, Milan Hlavačka, Eduard Maur, Josef Pekař, Václav Junek a Michal Skořepa. V příloze Pragmatická sankce z 19. dubna 1713, patent Marie Terezie o všeobecném školním řádu a robotní patent. Nechybí ani reprodukce barevných obrazů Marie Terezie. Editorem je Marek Loužek.

První ucelená monografie o urbanizaci v českých zemích, která zhodnocuje poznatky společenských věd, tj. sociologie, demografie a historiografie. Pojednává urbanizaci jako proces, který na našem území započal zhruba před dvěma sty lety v souvislosti s průmyslovou revolucí. Popisuje změny, které tento proces zahájil, a jejich odraz v životě společnosti, státu, rodiny i jedinců. Autoři rozvrhli práci do tří oddílů, které postihují problematiku urbanizace od jejích počátků po dnešní dobu. Zvláštní pozornost je věnována Praze jako největšímu českému městu a centru urbanizačního procesu.

Medailonky věnované ženám, které byly po dobu jednoho tisíciletí spojeny s osobnostmi českých panovníků.

Studie se zabývá analýzou velkostatkářského podnikání na komorních panstvích v době pozdního feudalismu. Sleduje vrchnostenské režijní podniky, kde si všímá vzniku českého pobělohorského komorního velkostatku, poplužních dvorů, zemědělství a lesnictví, průmyslové výroby, pojednává o hospodářské politice a hospodářských výsledcích a věnuje pozornost pracovní síle.

Kniha nese podtitul: Etnografický a etnický obraz Čech, Moravy a Slezska (1500-1900) : národopisné oblasti, kulturní areály, etnické a etnografické skupiny

Biografie shrnuje nové poznatky o životě a díle čelného představitele radikální reformace i o jeho "druhém životě", který se formoval na pozadí staletých náboženských a politických zápasů. Zvláštní pozornost je věnována Müntzerovu vztahu k Čechám.