Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech

Tato práce není pouze soupisem historických staveb, které byly likvidovány v rámci evoluční filozofie, ale také kritikou ideologie minulých totalit, jež se stále projevuje v některých společenských názorech. Odpovědní jedinci často omlouvají svou spoluvinu na této destrukci. Při pohledu na mapy Čech, kde jsou tyto ztráty zaznamenány, je zřejmé, že postihly nejen pohraniční oblasti, ale i vnitřní kulturní bohatství. Zničené drobné sídlo, vyvíjející se po staletí, nebylo nahrazeno novými hodnotami, což vedlo k úbytku krajinotvorných a urbánních významových těžišť. Kulturní ztráty nelze považovat za nevyhnutelnou oběť doby; měly by zůstat v našem kulturním vědomí. Společnost však často odmítá otevřenou reflexi. Pasivní morální kompenzace za politický zánik struktur, které historické stavby ničí, není přijatelná. Ztráty drobných šlechtických sídel, které byly obětovány zemědělskoprůmyslové výrobě, jsou hanebné. Naší nadějí je přirozená schopnost přírody se obnovit, avšak historické památky nahradit nelze. Ztrátou těchto památek jsme přišli o možnost citlivé obnovy, která by proměnila mnohé z nich ve skutečné skvosty s vysokou uměleckou, historickou a společenskoekonomickou hodnotou.