Je dovoleno bránit inkvizici?

Převážná část katolíků zastává názor, že inkvizice byla institucí, která se svou bestiální krutostí zapsala do dějin jako jejich nejčernější skvrna. Ačkoliv existují historické důkazy o pravém opaku je Církev systematicky terčem útoků, jež nacházejí zdroj inspirace právě v této lži. Zmizí ze školních učebnic dodnes hlásané báje, jako je Galileovo: „A přece se točí?!“ i další výplody protikatolické propagandy? Navzdory faktu, že světu byly předloženy významné údaje bořící černý mýtus o inkvizici (zpráva z mezinárodního symposia o inkvizici, z r. 2002 – svazek o 783 stranách), zdá se, že není v zájmu Říma na tomto ustáleném mýtu cokoli měnit. Samotný papež Jan Pavel II. začal „přípravy“ na rehabilitaci inkvizice (zanedlouho po odhalení těchto faktů) tím, že se před světem znovu omluvil za všechny její „zločiny“ spáchané v minulosti. Omlouvá-li se ovšem pouze jediná Katolická církev tam, kde se měli omlouvat i jiní a současně nejsou zmíněna fakta o pozitivním významu této instituce ve své době (o nichž mezinárodní symposium podalo nezvratné důkazy), vyzní nakonec tento akt nejen jako další sebeobviňování Církve, ale i chvalozpěv na úspěšnou proticírkevní demagogii vžitou do podvědomí milionů lidí, podobně jako ne náhodou vyumělkované lži evoluční teorie. Ukázka z knihy: …….Stávalo se dokonce, že muži žijící v mimomanželském poměru a chtějící se se svými milenkami oženit, vyřešili legislativní nemožnost rozvodu tím, že dali příslušnému soudci tučný úplatek, aby manželku obvinil z čarodějství a poslal ji na hranici. I děti byly upalovány. Čarodějnické procesy měly své odpůrce na katolické i protestantské straně. Nejaktivněji vystupovali proti tomuto zlu jezuité, z nichž vynikl na počátku 17. století básník a teolog Friedrich von Spee. Doprovázel jako zpovědník na hranici několik desítek odsouzených a dospěl k názoru, že všichni jsou nevinní. Napsal o tom anonymně spis „Cautio criminalis“, který se rozšířil po celém Německu. Mohučský biskup Schoenborn, jenž byl zároveň i světským vládcem, pod dojmem Speeova svědectví jako první německý státník ve 40. letech 17. století čarodějnické procesy zakázal. Z dalších jezuitů vynikli jako odpůrci tohoto zla Adam Tanner, Johann Becan a jiní. U protestantů prosluli jako odvážní bojovníci proti čarodějnickým procesům lékař Johann Weyer a právník Christian Thomasius.