Bláznivý den

Klíč v žaludku není zdaleka jediným "průšvihem" hyperaktivního hrdiny této knížky. Billy si také strhne nehet, když si pokouší ořezat prst v ořezávátku, při prohlídce u lékaře ukradne v nestřeženém okamžiku celou hrst náplastí a polepí si jimi břicho, a co je nejhorší, při jedné ze svých nehod uřízne své spolužačce špičku nosu zakázanými superostrými nůžkami paní učitelky. Příběh je, stejně jako předcházející trilogie o Jacku Henrym, vyprávěná v první osobě, a sám Billy nám ve svých tragikomických zážitcích sděluje, že žít s poruchou, při níž člověk není schopen se soustředit ani zvládat záchvaty hyperaktivity, není vůbec jednoduché. A bezmála stejně těžké je vypořádat se s vlastní minulostí. Billyho nejprve opustil otec, který propadl alkoholu, a hned po něm maminka, která se vydala otce hledat. O Billyho se starala babička, stejně "praštěná" jako vnuk, která mu připravila nejednu těžkou chvíli. Navzdory tomu je kniha plná optimismu. Maminka se vrací a pro Billyho nastává obrat k lepšímu. Učitelé, kteří mají Billyho opravdu rádi, protože znají jeho dobré srdce, začnou jednat. Největší díl práce však zůstává na Billym, jemuž konečně dochází, že je to on, kdo má svůj život ve vlastních rukou. Kniha Bláznivý den patří bezesporu k nejčtivějším dětským knihám poslední doby. Billy je dalším ze všech těch nemožných, rozporuplných a proto tak lidských hrdinů s dobrým srdcem, které si rázem zamilujeme, a proto si jistě brzy vydobyde místo mezi spřízněnými dušemi klasické dětské literatury, jakými jsou například Huckleberry Finn nebo Pipi Dlouhá Punčocha.