Dějinnost, nadcivilizace a modernita

Patočkův esej Nadcivilizace a její vnitřní konflikt, vzniklý pravděpodobně v padesátých letech 20. století, patří mezi jeho nejvýznamnější a nejaktuálnější texty. Zaujímá jedno z předních míst mezi filosofickými diagnózami doby a spadá do málo prozkoumané fáze jeho filosofické tvorby. Patočka se snaží porozumět komunismu, přičemž jeho argumentace vychází z krize, která se měla prohlubovat až do zhroucení komunistických režimů ve východní Evropě. Tato krize vyvolala reakce marxistického revizionismu v regionu a názory západních liberálů, od nichž se Patočka kriticky distancuje. Koncept nadcivilizace reaguje na historickou zkušenost a navazuje na argumentaci z jeho prvních významnějších prací. Monografie, vzniklá na základě konference v Lipnici v červnu 2009, zkoumá esej ze tří úhlů pohledu. První část se věnuje pojmu a problematice nadcivilizace (Johann P. Arnason, Ilja Šrubař, Marek Skovajsa). Druhá část se zaměřuje na filosofické souvislosti konceptu (Hynek Janoušek, Ivan Chvatík, Václav Bělohradský, Martin Ritter). Třetí část obsahuje stati Karla Müllera, Jiřího Tourka, Milana Hanyše, Zdeňka Pince a Jana Bouzka, které zkoumají historické perspektivy konceptu nadcivilizace.