Dvě knihy vzpomínek

Memoáry ženy jednoho z největších rusky píšících moderních básníků Osipa Mandelštama, zavražděného v roce 1938 v komunistickém koncentračním táboře, jsou vedle děl Solženicynových nejsilnějším a nejotřesnějším záznamem z kalvárie, jíž v Sovětském svazu prošli lidé, kteří smýšleli jinak, než kázali režimní běsové. Naděžda Jakovlevna Mandelštamová (1899–1980), vzdělaná, hrdá a nepoddajná kronikářka bezpříkladného duchovního útlaku i vzdoru, usvědčovatelka konformistů a zrádců a uchovatelka manželova uměleckého odkazu, byla majákem svobodného myšlení v sovětském mocenském táboře a obě její knihy, které v jednom svazku vyšly v České republice poprvé, jsou pomníkem i živým dokladem lidí a člověka.