Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou

More about the book

Peter Wohlleben čtenářům opět s využitím nejnovějších vědeckých poznatků a svých zkušeností otevírá oči pro podivuhodné jevy přírody a ukazuje, jak blízko jsme si s ní. Odkrývá udivující podobnosti mezi člověkem a přírodou, přičemž toto prastaré pouto zůstává neporušené. Zkoumá, zda lidé mají něco jako sedmý smysl, který dokáže vytušit nebezpečí, a jak náš čich srovnatelný s citlivým čichem psa reaguje na barvy a vůně lesa. Na druhé straně se ptá, zda stromy dýchají a zda lze u nich měřit něco jako srdeční tep. Náš imunitní systém při procházkách lesem využívá rostlinná antibiotika, která stromy vylučují do ovzduší. Podobně jako zvířata, která vnímají zemětřesení, máme i my lidé sedmý smysl, díky němuž se občas cítíme, jako bychom byli sledováni. Ačkoli je čich psů citlivější, v případě vůně zralých plodů můžeme na psy „dělat dlouhý nos“. Rostliny a stromy mají překvapivě mnoho lidských rysů: některé dokážou rozlišovat neškodné zvuky od hrozeb. Stromy vdechují kyslík a využívají ho k získávání energie. Peter Wohlleben nám připomíná, že člověk není nadřazený rostlinám a živočichům, ale je součástí úžasného systému, kde si všechny druhy vzájemně závisí a ovlivňují se. Tomuto komplexnímu působení zatím plně nerozumíme.