Pověsti železných hor

Láska je proměnlivá jako vítr v haluzích, jako voda padající z hor. Dokáže být povznášející i krutá, zázračný lék i hořký jed, závratná i držet se při zemi. A právě ty nebetyčné a krkolomné lásky uchvacovaly generaci za generací, přežívaly v jejich vyprávění nejedno století, než zanikly, než se ztratily ve víru jiných citů, než zmizely jako studánky v kamení. Byly delší než lidský život, přežily mocné hrady, troufly si i na kámen, ale pověst, tu jedinou nepřekonaly. Umlkne-li pověst, láska jako by nebolela, jako by nebyla