Svědomí nacizmu

More about the book

Pojem „svědomí“ nacizmu není paradoxem. Pachatelé genocidy měli silný smysl pro „dobré“ a „zlé“, vycházející z občanských hodnot, které vyvyšovaly morální kvality vlastní národnosti a marginalizovaly „cizí“. Nová práce Claudie Koonzové ukazuje, jak popularizátoři rasizmu během let před II. světovou válkou prosadili logické principy odůvodňující genocidu a vybudovali potřebnou infrastrukturu. Autorka analyzuje nacistické písemnosti a odhaluje, jak vulgární antisemitismus prvních nacistů přerostl v rasovou ideologii, kterou začala akceptovat většina obyčejných Němců, včetně těch, kteří se nacisty nestali. Koonzová odmítá stereotypy spojené s Hitlerem a jeho charizma vidí v apelování na kolektivní ctnost německého národa, statečného Volku. V letech 1933–1939 byla nacistická veřejná kultura formována rasovými fobiemi a nacionalistickou hrdostí, což Koonzová nazývá etnickým fundamentalizmem. Obyčejní Němci byli připravováni na válečná zvěrstva prostřednictvím rasových teorií z různých zdrojů, které si uchovaly auru apolitičnosti, jako akademický výzkum, dokumentární filmy, reklamy, umělecké výstavy a učebnice. Kniha ukazuje, jak se Němci naučili nečinně přihlížet k brutální perzekuci „cizáků“, čímž přispívá k našemu porozumění holokaustu.