Mám všechno

Chiara Luce Badano, která zemřela v 18 letech v roce 1990, byla dlouho očekávaným dítětem narozeným v Sasselu 29. října 1971. Vyrůstala v prosté rodině a byla vychovávaná ve víře. Byla krásnou a nadanou dívkou, vášnivě se věnovala sportu a měla mnoho přátel. Patřila mezi Gen (Nová generace) v Hnutí fokoláre, které založila Chiara Lubichová. Boha poznala jako Lásku a snažila se plnit jeho vůli v každém okamžiku. Prohlubovala svůj vztah s Ježíšem a usilovala o poznání Boha v každém člověku, přičemž se zaměřovala na prosté a chudé. Snila o tom, že se stane lékařkou a bude pomáhat dětem v Africe. Ve 17 letech jí diagnostikovali nádor kosti, který přijala s důvěrou v Boží lásku. Často opakovala modlitbu: "Chceš-li to Ty, chci to i já," a svým blízkým předávala klid a radost. Chiara Lubich jí nazývala "Chiara Luce" (Luce = Světlo) a Chiara Luce napsala svým vrstevníkům poselství: "Mladí jsou budoucnost. Já již nemohu běžet, a proto bych vám chtěla - jako na Olympiádě - předat pochodeň. Máte jen jeden život a stojí za to ho dobře využít." Její život, krátký, ale plný světla, skončil 7. října 1990. Poslední slova, která řekla matce, byla: "Buď šťastná, já jsem také šťastná!" Její příklad bezpodmínečného ANO Boží lásce a proměna nemoci v prozářenou cestu k plnosti života se rychle rozšířily.