Děkujeme, že my

Příběh v této knize je naplněný tím nejdůležitějším, proč jsme na světě: snahou udržet se při životě. Podstoupit kvůli tomu nepředstavitelné úsilí, projít utrpením, prožít bolest, věřit v úspěch i odevzdat se naději. Kniha je souborem zápisků mladé matky, které se ze dne na den navždy změní život, když lékaři její teprve půlroční dcerce odhalí zhoubnou nemoc. Vedle co možná nejupřímnějšího popisu všech životních situací nabízí spojení mimořádného úsilí o záchranu života s hlubokým smířením na jeho konci. Název knihy nejlépe vystihuje pocity autorky předkládané čtenáři k zamyšlení a inspiraci. Komu je kniha určena: » všem, kteří možná díky tomuto prožitku zjistí, jak je důležité si vážit každého dne: nikdo totiž nevíme, co se stane zítra, a mezilidské vztahy ovlivňují naše životy stejně důležitě, jako prostředí, v němž žijeme, nebo strava, kterou jíme, » všem, které zajímá, s čím vším se člověk musí popasovat, » všem, kteří se potýkají s vážnou nemocí, » všem, kteří se setkali nebo mohou setkat se ztrátou blízké osoby. Koupí knížky s námi přispíváte Nadačnímu fondu Šance onkoláčkům a Pink Bubble. Děkujeme tedy, že my. Děkujeme, že i vy. _ _ _ _ _ _ _ _ Kniha je deníkem popisujícím přetěžký úkol Kristýniny rodiny. Zachycuje cestu plnou boje za uzdravení malé dcerky Jůlinky. Její titul zní "Děkujeme, že my" nikoli "Proč zrovna my?" Vděčím Kristýně a Michalovi za otevřenost. Mohli jsme být nablízku, společně věřit, bát se a modlit. I tato kniha jde na "dřeň". Všichni byli obdivuhodně stateční. Víra, která zde byla tak silně přítomna se neztrácí, jen se proměňuje v důvěru, že vše má svůj smysl... Olina Hrachovcová _ _ _ _ _ _ _ _ Velmi silný příběh jedné neuvěřitelně statečné a úžasné holčičky Jůlinky a její rodiny, příběh, který Vás vezme za srdce a změní Váš pohled na život a svět, příběh plný lásky, odvahy, statečnosti, naděje, vděčnosti a smíření. Moc děkuji za tuto knihu. Lucka R. _ _ _ _ _ _ _ _ Text Kristýny Kudelové je osobním svědectvím o jedné společné cestě, o statečnosti, váhání, hledání, bolesti, věrnosti, smíření, neopakovatelnosti a vděčnosti. Já osobně si cením především toho posledního - nikdo netušíme, jak dlouho na světě budeme, ale umíme-li být vděční za čas, který nám byl darován, lépe se nám nejen jde, ale asi i odchází, i nakonec umírá. A ta vděčnost tady tiše září už z názvu knížky, za to děkuji. Martina Špinková