Vrať se domů

Jednou jsem cítil, jak Pán mluvil k mému srdci: „Allejandro, napiš to, nad čím přemýšlíš, protože tisíce a tisíce mě drahých synů a dcer osamoceno pláče. Jsou zarmouceni, jejich život je prázdný, zmítají se v snahách najít něco, co jim schází, a v hloubi duše ví, že jim scházím Já. Napiš to pro ně, protože tato kniha se stane nástrojem, pomocí kterého je přivedu zpět. V mém objetí se zahřejí a vedle Mě už nikdy nebudou hladovět. Potřebují se vrátit dříve, než nastane noc, kdy už nebude možné slyšet, jak je zvu." Proto milý příteli, píšu tyto řádky. Chci tě poprosit, abys poklekl, nebo jen zavřel oči a řekl: „Otče už to stačí. Život mě už hodně zranil. Jsem unavený s bojem s hříchem, jsem unavený z takového života, jsem unavený z toho marného hledání. Vracím se do Tvé náruče, Otče, a už nic neslibuji, protože jsem tolikrát sliboval a nikdy nic nesplnil. Prostě jsem přišel. Můžeš mně očistit, můžeš udělat to, co jsem sám udělat nemohl."