Dětství není jen tak

More about the book

Autorka Dája Benešová nás vrací do školních lavic naštěstí už minulého režimu. A dělá to s humorem, nostalgií, ale i připomínkou různých tu menších, tu větších tragédií, jež provázejí vývoj člověka od útlého dětství po práh dospělosti. Autorka postupně otevírá desítky šuplíků své neskutečně bohaté paměti a v každém nachází spoustu zajímavých, radostných i žalostných momentů, jež dokáže ozvláštnit svých inteligentním a čtivým literárním zpracováním. Barvité dětské zážitky domýšlí z pozice dospělé osoby, aniž by je zbavila kouzla dětského pohledu na svět. Čtenářům tak nabízí příběh z rodu Bylo nás pět Karla Poláčka, Študáků a kantorů Jaroslava Žáka a především Hrdého Budžese Ireny Douskové. (PhDr. Michal Žák) --- ukázka: Všichni v tátově rodině měli modré oči, jenom já jsem tam byla výjimkou. Když jsem si posteskla dědovi Karlovi, že nemám tu správnou princeznovskou barvu očí, nehnul brvou a vysvětlil mi, v čem to vězí: „To je tím, že si oči pořádně nemyješ, a tak je máš špinavé. Když si je pořádně vydrhneš mýdlem, špína zmizí a budeš mít oči modré jako já.“ Blbečkovsky jsem mu nalítla a oči řádně namydlila. Mýdlo štípalo a pálilo, ale kýžený efekt se nedostavil. Místo toho jsem měla oči rudé jako angorák. A pak věřte dospělým.