More about the book
Mojmír Grygar v esejistické studii o Picassově díle polemizuje s autory, kteří přeceňují proměny jeho životopisu na úkor analýzy jeho umělecké tvorby. Autor se zaměřuje na strukturní a stylové zvláštnosti různých fází Picassova díla a odhaluje jeho vývojové proměny. Picassovy paradoxy spočívají v přítomnosti protikladných sil, které ztěžují jednoduchou charakteristiku jeho práce. Během téměř osmdesáti let Picasso střídal emocionální a racionální přístupy, intimní a monumentální témata, a jeho styl se vyznačuje jak stylizací, tak destruktivními proměnami. Jeho tvorba se neomezovala na jeden styl, tematiku nebo žánr, a jeho tvůrčí proces byl spíše založen na rozporu než na postupném rozvoji. Grygar kritizuje popisný biografismus, ale zároveň doplňuje osobní a společenské okolnosti malířova života o cenné sociologické a psychologické postřehy. Nové poznatky přináší také pasáže o mezinárodním kontextu Picassova díla, zejména jeho vlivu na ruskou avantgardu. Grygar odmítá interpretaci Picassovy kariéry podle biologického principu růstu a pádu, což dokládá pozitivním hodnocením závěrečné fáze jeho tvorby, kterou dříve odmítali i jeho nejvěrnější stoupenci.
Book purchase
Picassovy paradoxy, Mojmír Grygar
- Language
- Released
- 2016
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Payment methods
We’re missing your review here.
- Title
- Picassovy paradoxy
- Language
- Czech
- Authors
- Mojmír Grygar
- Publisher
- Sumbalon
- Released
- 2016
- Format
- Paperback
- ISBN10
- 809066170X
- ISBN13
- 9788090661707
- Series
- Rating
- 4 out of 5
- Description
- Mojmír Grygar v esejistické studii o Picassově díle polemizuje s autory, kteří přeceňují proměny jeho životopisu na úkor analýzy jeho umělecké tvorby. Autor se zaměřuje na strukturní a stylové zvláštnosti různých fází Picassova díla a odhaluje jeho vývojové proměny. Picassovy paradoxy spočívají v přítomnosti protikladných sil, které ztěžují jednoduchou charakteristiku jeho práce. Během téměř osmdesáti let Picasso střídal emocionální a racionální přístupy, intimní a monumentální témata, a jeho styl se vyznačuje jak stylizací, tak destruktivními proměnami. Jeho tvorba se neomezovala na jeden styl, tematiku nebo žánr, a jeho tvůrčí proces byl spíše založen na rozporu než na postupném rozvoji. Grygar kritizuje popisný biografismus, ale zároveň doplňuje osobní a společenské okolnosti malířova života o cenné sociologické a psychologické postřehy. Nové poznatky přináší také pasáže o mezinárodním kontextu Picassova díla, zejména jeho vlivu na ruskou avantgardu. Grygar odmítá interpretaci Picassovy kariéry podle biologického principu růstu a pádu, což dokládá pozitivním hodnocením závěrečné fáze jeho tvorby, kterou dříve odmítali i jeho nejvěrnější stoupenci.