Historky před spaním

Talent analytika, pozorovatele a avantgardního umělce se odráží i v miniaturách, které Friedrich Achleitner začal psát paralelně k průvodci vídeňskou architekturou 20. století. Tyto miniatury, jako například "einschlafgeschichten" a "wiener linien", reflektují autorovu sebereflexi a pojetí textu jako konstruktu. Přesahy mezi architektonickou profesí a rolí autora se projevují tematicky, výrazově i strukturálně. Motiv architektury v různých kontextech je spojen s úvahami o vztahu mezi stavbou a jejím pojmenováním, a také s reflexí funkčnosti architektury, přičemž Achleitner preferuje funkcionalismus. Miniatury často ironicky reflektují proces psaní, nahrazující tradiční autorskou instanci pozicí pozorovatele či konstruktéra, což umožňuje hrát si s jazykem a čtenářskými představami o uměleckém textu. Literární jazyk se mění ve stavebnici, kde základním prvkem není metafora, ale slovo. Hra se řídí různými jazykovými rovinami, které se prolínají a narušují tradiční metaforickou rovinu beletrie. Všechny historky spojuje radost ze hry a kritika ustálených postupů a literárních klišé z pozice špílmachra, což přináší komické efekty, neboť autor nebere sebe ani text vážně.