Závěť a jiné balady

Francois Villon je legendou. Jako řada jiných básníků vedl nadmíru bouřlivý život, který mu vynesl až odsouzení k smrti oběšením za vraždu. Rozsudek jej podnítil k sepsání Závěti, ale později byl zmírněn na desetileté vyhnanství z hlavního města. Villon opouští Paříž na počátku ledna 1463 ve svých jednatřiceti letech a poté o něm historie ztrácí veškeré stopy. Kde strávil druhou polovinu svého života? Jak vysokého věku se dožil? A přestal se snad poté věnovat poezii? Kdoví. Faktem zůstává, že roku 14889 kdy by mu bylo 59 let vyšlo jeho dílo knižně a okamžitě se setkalo s obrovským úspěchem, do roku 1533 se dočkalo dvou desítek různých vydání. Po autorovi se ale (metaforicky určitě a doslova možná) slehla zem. Francois Villon značí určitý zlom ve francouzské literatuře a mnohem více než ke středověkým básníkům je řazen po bok autorů moderních koneckonců je nazýván prvním z tzv. prokletých básníků. Na české čtenáře dýchne živým jazykem v kongeniálním překladu Otokara Fishera.