Menší nebe

„Žádáme muže, který je právě na hlavní střeše nádraží, aby ve svém zájmu a v zájmu bezpečnosti ostatních lidí slezl okamžitě dolů.“ Touto bezvýslednou a nakonec tragédií dovršující výzvou končí román anglického autora, jednoho ze spisovatelů generace „mladých rozhněvanýchmužů“, také však básníka a esejisty, román o krizi soudobého člověka trpícího pocitem osamělosti, který se rozhodl žít na nádraží. Anglický vědec středních let se snaží pobytem v nádražním prostoru s četnými zážitky akustickými a vizuálními překonat pocit osamělosti, jež mu poskytuje jak manželství, tak i zaměstnání, přičemž pokus o jeho záchranu, zorganizovaný na popud jeho přítele a jeho syna, končí tragicky.