Dva u stolu

Mirek Binder měl velmi dobrodružné mládí. Dopustil se činů, pro něž upadl v opovržení celé své rodiny, ba přišel do nemilého styku i s paragrafy a policejním úřadem. Jeho otce to přivedlo až k infarktu. Před smrtí však přece nezapomněl na nezdárného syna. Svůj dům i hotovost spravedlivě rozdělil mezi dva syny Pepu a Mirka a dceru Mášu. Jeho žena měla mít z domu doživotní důchod a byt. Mirek zmizel v cizině a nyní po třiadvaceti letech ohlašuje svůj návrat. V příbuzenstvu je pravé zděšení, neboť Pepa a Mášin muž Valja prohospodařili jeho podíl na domě. Jedině matka přivítá syna a jeho ženu s upřímnou radostí. Dochází k neshodám mezi sourozenci. Mirek pohrozí bratrovi a švagrovi soudním stíháním, ale konečně kavalírsky odvolá trestní oznámení a bez rozloučení odjíždí opět do ciziny. Jako sloup stojí mezi rozvráceným příbuzenstvem ušlechtilá babička a její vnuk Saša, který se taktéž ocitne v rozporu s rodinnou tradicí – chce se oženit s dcerou krejčího, modelkou. Přestárlý kmen stromu generací se hroutí, ale pádu zabrání Saša, mladý, nový a silný člověk, který prosadí svůj úmyslu a po boku milované ženy staví rod na jinou, zdravější základnu. Říká: „Odloučím se od stáda, ale nebudu tím trpět, protože dva u stolu jsou taky rodina.“