Háj satyrů

V Šimánkových dílech se často objevují prvky fantastiky, vycházející zejména z antické a pohanské mytologie. To je případ románu Háj satyrů (F. Topič 1915), v němž se možná autor inspiroval i knihou Veliký bůh Pan od A. Machena. Mladý archeolog Henry Stacketon objeví při svých výzkumech v Řecku tajemný kus lesa nazvaný Háj satyrů. Háj je obestřen podivnými pověstmi o satyrech, kteří v něm pobývají. Stacketon zde nalezne zasypaný vchod do rozsáhlých podzemních prostor, zasvěcených bohu Panovi, a po plavbě podzemní řekou také najde prastarou antickou věštírnu. Podle nalezených pergamenů postupně dochází ke zjištění, že jeho objev je naplněním prastaré legendy o odvážlivci, který i přes nástrahy bohyně Artemis bude milovat ducha krásné nymfy Chrysis a stane se sám bohem. Téměř se mu podaří proroctví legendy naplnit, avšak není dostatečně opatrný a v závěru je rozdupán rozzuřenými satyry. Háj satyrů je velmi působivou romantickou fantasy, prozrazující autorovo literární nadání a znalosti oboru.