Nepohodlná sestra modernizace

More about the book

Památkáři mají své velké příběhy, které se mezi lety 1919 a 1989 předávaly z generace na generaci. Tyto příběhy reagovaly na snahu technické inteligence a státních orgánů o výstavbu vodních děl na Vltavě, což vedlo k obětování rozsáhlých území. Tato rozhodnutí se stala prubířskými kameny památkové péče v České republice. Zánik krásné krajiny motivoval památkáře k upozorňování na kulturní a přírodní ztráty a k iniciativám na záchranu významných památek. Některé projekty, jako snahy o zachování kostela v Dolní Vltavici nebo farního areálu v Purkarci, ztroskotaly, zatímco jiné, jako přenesení kostela v Červené nad Vltavou nebo zajištění podloží zámku Orlík, byly částečně úspěšné. Mezi úspěšné akce patří záchrana ostrova sv. Kiliána u Davle a transfer řetězového mostu z Podolska do Stádlce. Kniha se metodicky zaměřuje na prolínání makro- a mikrohistorického výzkumu a zachycuje proměny strategií vyjednávání mezi památkáři a úředníky. V textu se objevují desítky specialistů a lokálních zájemců, což přispívá k rekonstrukci tradování oborového étosu na různých úrovních.