Arne Laurin (1889–1945). Portrét novináře

More about the book

Monografie je komplementem ke svazku Dopisů (ed. Michal Topor, 2019) a zkoumá život muže, narozeného v roce 1889 jako Arnošt/Ernst Lustig. V letech 1907–1916 se etabloval jako literární, výtvarný a divadelní kritik, překladatel, básník a prozaik pod různými pseudonymy, včetně Arne Laurin. Jeho počátky jsou spojeny s periodiky zaměřenými na studentský spolek, později přispíval do českožidovského týdeníku Rozvoj, Pokrokových listů, satirických Kopřiv a dalších. Během války se přátelil s Jaroslavem Haškem a Egonem Erwinem Kischem. V roce 1916 byl povolán do armády a strávil zbytek války v maďarských lazaretech a jako redaktor v vídeňském Kriegspressequartieru. Po válce se stal zástupcem šéfredaktora deníku Tribuna a v roce 1920 se podílel na přípravě deníku Prager Presse, který vedl od roku 1921 do 1938. V listopadu 1938 mu byla vypovězena smlouva a v lednu 1939 odešel do Francie, odkud se dostal do New Yorku. Tam se angažoval v provozu New Yorských listů a organizaci zpravodajského archivu. V roce 1946 byla urna s jeho popelem přivezena Olgou Laurinovou do Prahy a uložena na Olšanských hřbitovech.