Chvála schoulení

Kniha Daniely Hodrové, soubor dvaceti osmi esejů, spojuje analýzu básnického tvaru s filozofickými a duchovními aspekty, a zkoumá ontologii díla v kontextu lidského „pobytu“. Dialog s poetikou marnosti, rozvíjený nad významnými díly naší a evropské literatury, slouží jako úvod k hlubšímu tázání po duchovních horizontech v životě současného západního člověka. Autorčina práce se stává sondou do duchovně vyčerpané každodennosti a různých způsobů „zapomenutí na bytí“ a posvátné v lidském životě. Kapitoly jako „Fortuna a smrt“, „Zátiší zvané ‘vanitas’“ a úvodní „Mater dentata“ vedou čtenáře k zamyšlení nad životem a učí ho prohlédnout závojem marnosti a lži, ať už jde o prázdnotu reklamy nebo zaslepenou sebejistotu vědeckého diskursu. Další okruh tvoří kapitoly věnované tělesnosti a základním pohybům duchovně pojatého těla, které odhalují hloubky kosmogonických významů, jako jsou „Houpání“, „Otáčení“ a „Chvění“. V meditaci nad těmito tématy hledá autorčina víra jistoty nejniternější. Kapitola „Chvála schoulení“ na závěr odhaluje osobní motivaci, která se vyvzdorovala na marnosti.