Nikdo si nestele sám

Překvapilo mě, jak se knížka dobře četla. Netušila jsem, že mě příběh chlapce Toma až tak zaujme. Nakonec jsem knížku nemohla odložit, dokud jsem ji celou nepřečetla. Konec je otevřený. To ale nevadí. Každý si může domyslet, co by tam rád měl. Jsou tam i "moudra". Třeba co udělá s člověkem pár let školy rozdílu a pár přečtených knížek. Že to pak místy vypadá, jako by se člověk pokoušel dorozumět s delfínem nebo s mimozemšťanem. Tak jde ten rozhovor ztuha. Nebo se mi líbily postřehy, týkající se vojny. Že nakonec všichni na tu vojnu vzpomínají víceméně v dobrém a neexistuje člověk, ať už takový nebo makový, aby na vojně nenavázal nová přátelství. Málokdo že by rovněž mohl přísahat, že se na vojně nenaučil alespoň něco, co by mu pak bylo k něčemu dobré. Myslím si to též. A svým způsobem mě i trochu mrzí, že syn - jedináček vojnou už neprošel. Říkám si, že by by byl snad jiný.