Cesta...

More about the book

Příběh dívky, na kterou zapomněli, začíná šťastným dětstvím, které přerušila válka. Stala se Židovkou, což jí najednou začalo vadit. Přežila Terezín a Osvětim, přišla o rodiče a díky šťastné náhodě unikla z pochodu smrti. Potkala dobré lidi, žila u nemilované tety a v sirotčinci, kde našla životní lásku. Cesta Evy Erbenové byla zpočátku hladká, ale brzy se změnila v plnou překážek. Opakovaně stála na pokraji propasti, ale vždy se našel někdo, kdo jí podal pomocnou ruku. Musela však také sama chtít znovu se nadechnout a jít dál. V této poslední knize se vrací na začátek a objevuje nové skutečnosti. Zkoumá chování lidí v krajních situacích, kdy jde o život, a popisuje je s porozuměním, protože to sama zažila. Lidská paměť má schopnost vymazat hrůzné zážitky a žít přítomností. Přeživší holocaustu o svých hrůzách nemluvili, teprve jejich děti je přiměly vzpomínat, aby se takové zrůdnosti už nikdy neopakovaly. Mladí progresivisté často moralizují a soudí chování lidí v táborech smrti, což je naivní, protože nikdy nezažili podobnou situaci. Je důležité mít ideály a zároveň umět naslouchat těm, kteří prožili skutečný život.