Vrabcova píseň o naději

Autor se ve svých úvahách zamýšlí nad tím, co dává člověku naději. Po sokratovském způsobu pokládá čtrnáct otázek, kterými se obvykle nezabýváme, ale na které – ať vědomě či nevědomě – celý život hledáme odpovědi. Toto tázání si neklade za cíl člověka znejistit, ale naopak nabídnout víru jako plně uspokojivou odpověď. Otázky jako „Vystačíme si s rozumem?“, „Kdy naděje a láska nejsou iluzí?“ nebo „Co dává člověku cenu?“ vybízejí k tomu, aby si člověk připustil, že víra v Boha, naděje a láska jsou hodnoty, se kterými stojí za to žít.