Sebeupalování v Tibetu

Tato hutná a tragická knížka autorky Özer, tibetské básnířky v domácím vězení v Pekingu, odhaluje sílu svobody myšlení a vyjadřování jako nejnebezpečnějšího nepřítele diktatury. Diktatura vytváří jednotný diskurz, ale existují lidé, kteří se odmítají podvolit mlčení. Tyto ženy a muži, symbolizující tibetský lid, využívají své tělo jako živý papír, na nějž píší slovo „Svoboda“. Kniha zachycuje příběhy mnichů, studentů, učenců a rolníků, kteří se stávají mučedníky, obětujícími své životy za svobodu. Jejich sebeupálení, jakožto symbolické svědectví o útrapách národa, ukazuje, že nechtějí páchat násilí na jiných, ale pouze vyjádřit svůj odpor vůči agresi a kulturní genocidě, kterou čelí. Plameny, které je žehnou, signalizují jejich neschopnost snášet útlak a ztrátu vlastních tradic. Tato oběť se stává morálním aktem, který osvětluje jak hrůzy současnosti, tak naděje do budoucna. Jejich krev a plameny jsou výkřikem za svobodu, a my bychom neměli zapomínat na tyto hrdiny, abychom nezradili jejich poselství.