Země osvícení

More about the book

Charles Duits v této knize zkoumá své zkušenosti s peyotlem a zdůrazňuje význam jazyka pro utváření našeho vztahu ke světu. Podle Duitse rozum vytváří clonu mezi realitou a naším vnímáním; slova nikdy plně nepostihnou skutečnost. Peyotl naplňuje příslib jazyka tím, že nám umožňuje splynout se světem, kde je každá věc jedinečná a přitom universální. Smrt se mění z propasti na noc, ženskou bohyni, která nás na konci života přijímá. Duits však nejde jen o blahodárné účinky peyotlu. Ten rozbíjí naše vnímání a přináší zjevení, konfrontuje nás s absurditou lidského stavu a úzkostí z odosobněného vztahu k přírodě. Tragédie spojené s psychotropními drogami, jako je meskalin či LSD, pramení z neschopnosti čelit tomu, co droga odhaluje, a to s brutalitou, na kterou nejsme připraveni. Potlačené úzkosti se náhle promítají v děsivých scénách našich nevědomých impulsů. Škodlivá není droga sama, ale šok z reality, který odhaluje. Pouze dlouhým učením se můžeme naučit ovládat její účinky. Duitsova kniha je víc než esej o peyotlu; je to příběh žáka, který popisuje síly mistra a překážky na cestě k osvícení, uzavřený dvěma povídkami, které přibližují jinakost vztahu ke světu odhalenému peyotlem.