Radost z odevzdání se!

Zakladatelka hnutí Modlitby matek zde mluví o odevzdání se a o radosti z tohoto odevzdání. Odevzdání samozřejmě něco stojí. Může to znamenat, že se vzdáme nějakého majetku bez ohledu na to, jestli jsme bohatí nebo chudí. … Může to být výzva. Velice důležitý je duchovní život: soukromá modlitba, modlitba ve společenství, četba Písma. A každodenní účast na mši svaté (pokud je to možné). Avšak základem je přesvědčení o tom, že nás Bůh miluje. Mimořádné rozšíření Modliteb matek po celém světě je ohromujícím příkladem plýtvající Boží štědrosti k těm, kteří se „odevzdali“. A vždy a stále – radost. Povrchnímu pozorovateli se může zdát, že hnutí Modlitby matek je jakousi „lobbystickou skupinou“, která spojila své síly proto, aby Bohu předepisovala, co dobrého má pro jejich děti a rodiny udělat. Tato kniha je svědectvím o tom, že matky na celém světě mají hlubokou potřebu se za svoje děti modlit, a že dobře vědí, že Bůh pro jejich děti chce vždycky to nejlepší. Středem setkávání a společných modliteb skupinek hnutí Modliteb matek je vždy odevzdávání dětí Bohu, jeho vůli, jeho lásce, jeho milosrdenství. Také vznik a růst komunity a její spiritualita jsou prodchnuty postojem odevzdání se. Veronica Williams v knize prostými slovy vypráví o tom, jak hnutí vznikalo, jak se nechávali vést Božím Duchem při organizaci společného modlitebního shromáždění, jak se hnutí šířilo do různých zemí světa. Se zvláštní láskou mluví Veronica o matkách z Ruska, o svých cestách k nim, i o svědectvích matek z různých zemí světa. Již celá léta velmi ráda hovořím o odevzdání se. … Ale dovolte mi dodat, že když mluvím o odevzdání se, když mluvím o stoprocentním odevzdání se! … Patříte mezi lidi, kterým tato myšlenka dělá starosti? Pokud vás to znepokojuje, bude to nejspíš ze strachu, že v budoucnosti nebudete mít kontrolu nad způsobem života, který byste chtěli vést. … V našich životech je však většinou jen malá oblast, na níž opravdu visíme. Jakmile však jednou dostaneme odvahu ji opustit, často se divíme, proč pro nás byla tak důležitá. Někdy dokonce zjistíme, že právě tato věc nám bránila ve štěstí. Na příběhu vlastního života dává Veronica svědectví o své touze po štěstí, o své cestě k úplnému odevzdání se, o tom, čeho se musela vzdát, i o tom, co získala, především radost z blízkého vztahu s Bohem. Všichni chceme být šťastni. V dnešní době je nabízeno mnoho způsobů, jak dosáhnout štěstí. Zdá se, že se donekonečna honíme a usilujeme o štěstí, a čím víc se honíme, tím více se nám štěstí jaksi vyhýbá…Vypadá to, že štěstí je většinou spjato s naší životní situací a často závisí na jiných lidech. Radost je naopak velmi odlišná: nesouvisí s žádnými okolnostmi a zůstává v nás dokonce během všech životních strastí. Je to výsledek našeho vztahu s Pánem, blízkého kontaktu s ním a vědomí, že ať se děje cokoliv, bude nám vždy blízko.