Cestovní náhrady podle zákoníku práce s komentářem a příklady od 1. 1. 2011

V době, kdy všichni zaměstnavatelé velmi pozorně sledují vynakládané výdaje, je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost správné aplikaci zákonné úpravy pro poskytování cestovních náhrad. Poskytování cestovních náhrad, při splnění zákonem stanovených podmínek, je právem zaměstnance, které mu garantuje zákoník práce. Zaměstnavatelé mají v plném rozsahu možnost využívat i fakultativních cestovních náhrad a zahrnout je do svých daňově uznatelných nákladů. Výklady uvedené v publikaci se především zaměřují na paragrafy z části sedmé zákoníku práce vztahující se k oblasti poskytování cestovních náhrad. Jednotlivé výklady současně zahrnují i obecná ustanovení zákoníku práce, která mají přímý vztah k problematice cestovních náhrad. Pozornost je v knize věnována také různým výkladům, které nejsou v souladu se zákoníkem práce – např. otázce, zda se může zaměstnanec po skončení pracovní cesty vzdát práva na cestovní náhrady, popř. zda se pracovní cesta po dobu nemoci přerušuje. Rozebrány jsou také situace, kdy při zpoždění letadla je zaměstnanec povinen předložit potvrzení o zpoždění, nebo kdy je nesprávný výklad při vyúčtování hromadné jízdenky a zda ji lze použít jako doklad o výši jízdného. Publikace řeší také frekventovanou a ne vždy správně vyloženou problematiku týkající se krácení stravného zaměstnavatelem v případě, že zajistil zaměstnanci snídani, oběd nebo večeři, na které zaměstnanec finančně nepřispěl, a řadu dalších otázek vycházející z praxe. Publikované příklady jsou zaměřeny mimo jiné i na promlčecí lhůty pro uplatnění práva zaměstnance na cestovní náhrady s odkazem na občanský zákoník (např. právní úkony, neplatnost atd.). Současně jsou uvedeny možnosti pro poskytování cestovních náhrad i v jiných právních vztazích, pokud bylo jejich poskytování sjednáno s odkazem na zákoník práce, nebo v případě, že tak stanoví zvláštní předpis. Další příklady řeší sledovanou problematiku v oblasti školství. Praktické příklady by měly pomoci k bezproblémovému užívání právní normy všem, kteří mají tuto oblast zvládnout bezkonfliktně a vyhnout se tím nezákonným postupům. Vysvětleny jsou také postupy zaměstnavatelů při poskytování cestovních náhrad při pracovních cestách na území České republiky a v zahraničí. Součástí knihy jsou i nové prováděcí předpisy platné pro rok 2011 a úplné znění části sedmé zákoníku práce a jeho navazující paragrafy. Výklady uvedené v publikaci se především zaměřují na paragrafy z části sedmé zákoníku práce vztahující se k oblasti poskytování cestovních náhrad. Jednotlivé výklady současně zahrnují i obecná ustanovení zákoníku práce, která mají přímý vztah k problematice cestovních náhrad. Pozornost je v knize věnována také různým výkladům, které nejsou v souladu se zákoníkem práce – např. otázce, zda se může zaměstnanec po skončení pracovní cesty vzdát práva na cestovní náhrady, popř. zda se pracovní cesta po dobu nemoci přerušuje. Rozebrány jsou také situace, kdy při zpoždění letadla je zaměstnanec povinen předložit potvrzení o zpoždění, nebo kdy je nesprávný výklad při vyúčtování hromadné jízdenky a zda ji lze použít jako doklad o výši jízdného.