El Ombú

More about the book

V tomto kraji nenajdete strom tak velký jako osamělý ombú, známý jednoduše jako "ombú". Statek, na němž stojí, je nyní bez majitele a zničený, nazývá se El Ombú. Z jeho vyšších větví je vidět jezero Chascomus a blízkou vesnici. Oblast je poznamenána zbytky starého domu, nyní zarostlého trávou a plevelem. Během léta často sedím ve stínu ombú, zatímco se starám o své stádo, a pozoruji cestovatele a dobytek, jak procházejí. Občas potkám cestovatele, který si pod stromem odpočine, a sdílíme zprávy o světě mimo můj dohled. Říká se, že smutek a zkáza postihují dům, který je zastíněn ombú, a skutečně, neštěstí postihlo starý dům, který tu kdysi stál. Přesto je smutek součástí života a každý dům musí nakonec padnout. Hučení mangangá, včely tesařky, naplňuje vzduch a připomíná mi uplynulé roky a životy prožité a ztracené. Někdy strom ve tři čtvrtě na dvanáct září jako bílý oheň, tajemný pohled, který nespálí listy. Cestovatelé odpočívající pod ním slyší ozvěny smíchu a hlasů, které se však postupně vytrácejí. Tento strom znám od dětství; vždy byl obrovský a dům, který kdysi stál poblíž, byl dlouhá, nízká stavba z cihel, nyní zredukovaná na lůžko kopřiv.