Kdybych se snad nevrátil

Kniha je výborem z korespondence a deníkových záznamů básníka Jiřího Karena z období jeho totálního nasazení v Říši v letech 1942–1945, sestaveným a edičně připraveným Josefem Ruszelákem. Obsahuje dopisy adresované přátelům z hradeckého gymnázia, jako jsou Jiří Šotola, Zdeněk Rotrekl a František Lazecký, a jeho platonické duchovní přítelkyni Věře Lhotské. Korespondence zahrnuje také dopisy rodině a příbuzným. Následuje Karenův deník z první dovolené a záznamy o konci války a útěku z Nordhausenu. Tyto dokumenty poskytují přímý pohled na tehdejší dění, bez pozdějších interpretací, a obsahují cenné informace o pracovnících naverbovaných po okupaci, multikulturním prostředí pracovních lágrů a každodenním životě během totálního nasazení. Karen popisuje nejen pracovní podmínky, ale i volný čas, konflikty a společenství v ubytovnách. Druhá rovina knihy se zaměřuje na jeho reflexi a prožívání situace, do níž byl vržen jako třiadvacetiletý. Publikace tak představuje jedinečné svědectví o zkušenostech mladých Čechů během druhé světové války, s autentickým a dokumentárním charakterem, ale také s literární hloubkou.