Ivan M. Havel Books

Dopisy Olze, psané Václavem Havlem z vězení, jsou světově známým dílem českého písemnictví. Nyní vycházejí na světlo „Dopisy od Olgy“ - skutečné odpovědi na tyto filosofující dopisy. Hlavním autorem odpovědí byl ovšem bratr vězněného, Ivan M. Havel. Do korespondence s bratrem přes překážky vězeňské cenzury zapojil i další autory, především filosofa Zdeňka Neubauera, hlavního komentátora Havlových úvah o etice zodpovědnosti a o absolutním horizontu. Vědomě či nevědomě se na odpovídání na Dopisy Olze podíleli rovněž Radim Palouš, Petr Hájek, Anna Šabatová, Jiří Dienstbier, Martin Heidegger, Emanuel Lévinas, Raymond Ruyer, Vladimír Holan a další…

V knize jsou publikovány všechny dochované obrázky Boženy Havlové z cyklů Abeceda, Čísla a Věda. Autorka neuvádí názvy ani dataci. V rolích názvů zde vystupují citace textů z obrázků, v závorce je uveden název tradovaný v rodině (Venoušek, Ivánek) anebo názvy odkazující k obsahu obrázku (Atomy I., II.). Cykly Abeceda a Čísla byly namalovány patrně začátkem 40. let, v rodinném fotoalbu (Ivánek II.) jsou fotografie dětského pokoje se zavěšenými obrázky Abecedy a Čísel zařazeny v rozmezí let 1941-1944 bez přesnějšího datování. Cyklus Věda vznikal v průběhu druhé poloviny let čtyřicátých.

Ve třetím, rozšířeném vydání se čtenářům opět představuje záhadná bytost jménem Arsemid. Autor Ivan M. Havel, známý jako šéfredaktor časopisu Vesmír a průkopník kybernetiky, byl také edičním pracovníkem během věznění svého bratra Václava Havla. Havel, ačkoliv se profesně věnoval vědecké práci, dokáže vyvažovat analytický úsudek s nadsázkou a absurdním humorem, což dokládá jeho série filosofických dialogů se Zdeňkem Neubauerem. Hlavní vztah k literatuře Havel projevil již ve své prvotině Arsemid, jejíž první verze vznikla před 60 lety. Knižního vydání se dočkala až v devadesátých letech a každé nové přináší odlišné pohledy na život tajemného homunkula. Kdo je Arsemid? Odpověď není jasná, ale jeho postava se pohybuje v duchovním pásmu mezi Kafkou, Tolkienem, Osvobozeným divadlem, Klímou a Morgensternem. Nové vydání obsahuje důkladný poznámkový aparát, který osvětluje okolnosti vývoje textu, a poprvé zveřejňuje autorovy ilustrace, které zachycují sny v Arsemidově příběhu. Kapitoly jsou propojeny motty, které vytvářejí důmyslnou síť, a právě kvůli nim stojí za to se do Arsemidovy skládačky pustit.

Rozhovor s Ivanem M. Havlem. Podobní, a přece tak jiní. Ivan M. Havel, mladší bratr bývalého prezidenta Václava Havla, jako by v něčem byl skoro jeho dvojčetem, v jiném úplným protikladem. Potomek slavné podnikatelské rodiny čelil od mládí stejně jako bratr ústrkům komunistického režimu, nakonec se ale i on po svém prosadil. Vystudoval obor automatizace a výpočetní techniky a v roce 1971 získal dokonce doktorát z počítačové vědy na univerzitě v americkém Berkeley. Normalizace ovšem záhy také jeho uvrhla na index, a tak do plné šíře mohl svou vědeckou erudici rozvinout až po roce 1989, mj. jako dlouholetý ředitel Centra pro teoretická studia při UK a AV ČR a šéfredaktor časopisu Vesmír. Krom toho je to muž širokých zájmů, pronikavé mysli a jemného humoru, což sám nejlépe prokazuje v sedmi kapitolách knižního biografického rozhovoru, který s ním vedl filmový a literární historik a publicista Jan Lukeš. Zavede čtenáře do světa nekonvenční osobní, rodinné, politické i filosofické bilance, která se vzpírá všem zavedeným klišé.

Soubor esejů o vědeckém poznání a přirozeném údivu člověka. Autor se čtivou formou dotýká rozličných témat současné vědy, postojů k vědě a filozofických otázek souvisejících s vědeckým přístupem k světu. Knihu doprovází grafika Vladimíra Boudníka.

Sborník studií zaměřených na prostor, jak je chápán v klasické, moderní a postmoderní filosofii, fyzice, matematice, výtvarném umění, literatuře a sociologii. Texty se snaží reflektovat situaci, kdy prostor na jednu stranu vnímáme jako cosi vnějšího a existujícího objektivně mimo nás, na straně druhé však vnímání prostoru zásadně souvisí i naším vnitřním subjektivním prožíváním. Právě tento poslední „prostor pro člověka“, jehož příkladem je prostor architektonický, pak představuje vyústění celé knihy.

Kniha je plodem svatojánského výletu, na který se trojice autorů vydala v roce 1982. Poprvé kniha vyšla v samizdatové edici Expedice, nové vydání je doplněno statí Vytržení od I. M. Havla a doslovem Z. Neubaura. Závěr knihy (rovněž z pera Z. Neubauera) pod názvem Aktualizace obsahuje v utříděné formě hlavní inspirační zdroje filosofických reflexí Svatojánského výletu.

Kniha je pokusem o netradiční pohled na lidské prožívání v per-spektivě „první osoby“. Je navržena specifická metoda, zvaná „introspekce plus“, při níž nedochází k separaci mezi subjektem introspekce a výzkumníkem, jak je běžné v současné kognitivní vědě. Introspektor zkoumá své vlastní mžikové prožitky, jako například spontánní mikrosny či letmé pohledy. Po teoretické stránce je práce relevantní jak k analytické, tak i fenomenologic-ké tradici ve filosofii, přičemž vztah k fenomenologii je výraznější.