Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě v Západočeské galerii v Plzni. Soustřeďuje se zejména na Šímovo meziválečné období a definuje jeho přechody mezi různými světy, nejen Čechy-Francie, ale i mezi výtvarnými žánry, mezi uměním vysokým a nízkým, představuje méně známé Šímovy knižní ilustrace, nebo návrhy skleněných vitráží.
Co víme o dnešním Rusku a odkud se to vzalo? Rozhovor s kulturním historikem Tomášem Glancem. „Rozhodně jsem nečekal, že by mohla nastat válka takového rozsahu a myslím si, že to nečekal nikdo nebo skoro nikdo. Ruská propaganda už před válkou chrlila tolik agresivních blábolů, že se staly jakýmsi folklórem. Tu Rusové znovu dobývají Berlín či Varšavu, tu obnovují svoji sféru vlivu v rámci hranic SSSR či celého sovětského bloku. Jednou zbavují USA jejich výsadní pozice v globální politice, podruhé vytvářejí s Čínou a Íránem nový svět tradičních hodnot bez gayů, leseb a politické opozice. Působilo to jako bájné mlžení nebo ideologické vizionářství. Dnes víme, že to bohužel mysleli vážně. A v případě Ukrajiny se ukázalo, že řadu z těch nesmyslů o Antirusku a genocidě, které se do veřejné debaty zaváděly od roku 2004, establishment v určitou chvíli velice rychle transformoval do válečné doktríny a zahájil bombardování. Kdo to čekal a věděl, ať ukáže, kde to popsal a pojmenoval. Možná takové případy existují, ale myslím si, že pokud vůbec, tak jsou velice ojedinělé.“ (ukázka z kapitoly Zvrat, s kterým nikdo nepočítal)
východoevropská perspektiva
Kritik a teoretik umění Jindřich Chalupecký (1910–1990) významným způsobem ovlivnil kulturní život bývalého Československa. Jeho tvorbou prostupuje téma vztahu umění a společnosti a otázka, jak učinit moderní umění smysluplným. Klíčem, jak k dílu kritika přistoupit, se pro autory kolektivní monografie staly Chalupeckého texty. Jejich výběr poskytl chronologické a tematické uzly, které umožnily nahlédnout do historických okolností vzniku textů, přiblížit vztahy k vybraným osobnostem nebo ideové a praktické okolnosti jejich publikování. Součástí publikace je aktualizovaná bibliografie Chalupeckého díla. Anežka Bartlová, Tomáš Glanc, Johana Lomová, Tomáš Pospiszyl (ed.), Jan Wollner
Antologie textů českých literárních vědců představuje fenomén samizdatu a jeho historické proměny. Předmětem jednotlivých kapitol jsou zejména definice samotného termínu samizdat a rozsáhlá polemika o pojem ineditní literatura. Autoři studií dále věnují pozornost vzniku, vývoji a charakteristice různých samizdatových edic; samostatné kapitoly jsou věnovány undergroundové produkci a cenzuře. Jedna z kapitol se zabývá vztahem domácí samizdatové produkce a exilové literatury. V závěrečných kapitolách přítomné publikace je samizdat pojednán nejenom v českém, ale i v mezinárodním kontextu, zejména polském a ruském. Kniha Samizdat Past & Present je reprezentativní publikací představující různorodé podoby samizdatu a má ambici stát se základní příručkou k dané problematice.
Autoren im Ausnahmezustand. Der Ausnahmezustand impliziert eine besondere Art der Präsenz. Begrenzte Veröffentlichungsmö
Die fünfzehn Beiträge behandeln Ausprägungen der slawischen Idee im mittel-, ost- und südosteuropäischen Raum und decken Diskursstränge slawozentrischer Ideologien über die großen politischen Zäsuren hinweg sowie bi- und multilaterale Verflechtungsgeschichten auf. Methodisch und medial decken sie ein breites Spektrum ab und versammeln Artikel zu Politikwissenschaft, Zeitgeschichte, Sprach- und Körperpolitik, Literatur und den bildenden Künsten. Bei der Analyse der Fremdwahrnehmungen des slawischen Raums mag es nicht verwundern, dass ein besonderes Augenmerk auf slawischen Alteritätspartnern wie Deutschland, Österreich, Italien und Griechenland liegt.
В книге опубликован уникальный текст лекций Якобсона 1935-го года, в которых ученый канонизовал формализм как центральное явление всей истории русской культуры
V knize autor ukazuje prostřednictvím sedmnácti monografických portrétů přibližujících vybrané ikony postsovětské kultury, co podstatného se děje v současném ruském umění a jeho provozu. Glancovy eseje jsou provázeny rozhovory s těmito výraznými osobnostmi různých tvůrčích oborů - literatury, výtvarného umění, fotografie, architektury, filmu i divadla - a rámovány obsažnou "situační zprávou", která mapuje klíčové body v ruském umění a kultuře od konce osmdesátých let 20. století dodnes. V jednom svazku se tu navzájem doplňují či provokativně konfrontují velmi odlišná pojetí tvorby, ve svém celku se kniha dotýká témat přesahujících ruskou problematiku - je příspěvkem k reflexi umění a kultury v dnešním, nejen postkomunistickém světě.
Zločin a trest (1866) je první v řadě velkých románů F. M. Dostojevského, velkého slovesného tvůrce, jehož dílo dalo moderní literatuře impulsy živé dodnes. V příběhu Raskolnikova, člověka dohnanéhostrádáním a bezvýchodností až k vraždě, pro kterou si zdánlivě nachází ospravedlnění ve vlastní nadčlověčské teorii, je s ohromnou uměleckou silou vylíčen život velkoměstské chudiny, chmurné ovzduší petrohradských činžáků, schodišť, přeplněných bytů, tržišť, krčem a pivnic, utvářející charaktery lidí utištěných nespravedlivým společenským řádem. Zločin a trest je napínavý kriminální román, v němž je celý děj a celé napětí přeneseno do duše hrdiny, vraha Raskolnikova. Není to román o tom, jak byl zločin spáchán a jak byl vypátrán jeho pachatel, nýbrž o tom, jak vůbec mohl být spáchán a jak vrah zabil především člověka v sobě. Román Zločin a trest zůstává a zůstane jedním z nejsilnějších výkřiků lidskosti, dožadující se spravedlnosti pro malé a utlačované a burcující k odstranění sociálních křivd a zlořádů, z nichž se nakonec rodí nejen vraždy a zločiny jednotlivců, nýbrž i hromadné zločiny proti lidskosti.
Tato kniha představuje svérázné dějiny ruské kultury. Své přednášky o ruském formalismu psal Roman Jakobson pro Masarykovu univerzitu v Brně v polovině 30. let. Rekapituloval zde vznik badatelského směru, na němž se sám aktivně podílel a zároveň ukázal, že ruská věda a umění směřovaly k vytříbenému zájmu o uměleckou formu odjakživa. Jeho texty se týkají nejvěhlasnějších autorit ruských kulturních dějin i málo známých specialistů, uvádějí příklady z literatury, malířství i filozofie. Jakobsonův text je doplněn o důkladný poznámkový aparát a řadu dokumentů z období od počátku 30. let až do roku 1968, z nichž mnohé nebyly dosud nikdy zveřejněny a svědčí o politických turbulencích i akademických poměrech ve 20. století.
Náš přední rusista Tomáš Glanc (mj. ředitel Ústavu východoevropských studií na FF UK v Praze) se ujal zpracování průřezové, esejisticky psané encyklopedie, která se tentokrát vedle literatury zabývá i dalšími uměleckými obory, a to divadlem, filmem, ale především výtvarným uměním. Jednotlivé statě jsou věnovány autorům, skupinám, směrům, významným periodikům a podobně.
Joseph Brodsky, winner of the Nobel Prize for Literature in 1987, visited Venice many times, usually in winter. In 48 short chapters, Watermark provides an account of his experiences of the city.
An intellectually dazzling and hilarious fantasy about identity and Russian history, and a spectacular elaboration of Buddhist philosphy, The Clay Machine-Gun confirms Victor Pelevin as 'one of the brightest stars in the Russian literary firmament' Observer. 'Victor Pelevin is the future of the Russian novel. His satires take the temperature of post-Soviet Russia, in all its amoral, dystopian chaos.With his fusion of oriental and sci-fi, there's no mistaking Pelevin's place in the absurdist pantheon alongside Gogol and Bulgakov.' Independent.
Zborník prác o súčasnej filozofii ... k päťdesiatinám Miroslava Marcelliho.
A reckoning of a disillusioned individual, embodying the archetype of the angry citizen and misanthrope. A former civil servant bitterly resides in his basement apartment on the outskirts of St. Petersburg, lamenting the world around him. Although in his forties, he has resigned from his position and lives poorly off a small inheritance. His fury is directed at the "modern man" and the society shaped by him. With unrestrained candor, he recounts his own experiences of failure, alienation, and misunderstandings. As he delves deeper into his personal reckoning, he becomes increasingly relentless in his self-criticism. Dostoevsky's masterful psychological study captivates with the compelling force of a radically honest self and world description.
